Skoro třetina pacientů v britských nemocnicích, kteří byli hospitalizováni s covidem během první vlny epidemie, se při přijetí rozhodla, že nechtějí být resuscitováni. Oproti době před vypuknutím pandemie jde o nárůst, zjistila nová studie publikovaná v časopise Resuscitation. Nárůst ovšem dost možná není dán ani tak tím, že by lidé k tomuto rozhodnutí přistupovali výrazně častěji, ale zmatkem v nemocnicích, které byly pod velkým tlakem.
Výzkum, který provedla School of Health and Related Research spadající pod Sheffieldskou univerzitu, odhalil, že 31 procent pacientů přijatých do britských nemocnic s podezřením na covid-19 během první vlny rozhodlo před přijetím do nemocnice nebo během něj, že nechtějí resuscitovat. Jde o nárůst oproti tomu, co zaznamenaly studie zaměřující se na choroby podobné covid-19 před vypuknutím pandemie.
Vůbec první studie, která se zaměřila na rozhodnutí o neresuscitování během pandemie, také ukázala, že 59 procent pacientů s tímto dokumentem přežilo akutní onemocnění a 12 procent dostalo intenzivní péči usilující o záchranu života. Ti, kdo odmítli resuscitaci, přitom měli intenzivní péči stejně často jako ti, kteří tak neučinili. Lékaři tedy nijak neodpírali potenciálně život zachraňující léčbu těm, kdo nechtěli resuscitovat.
„Rozhodnutí o neresuscitování jsou důležitým prvkem poskytování řádné péče vážně nemocným pacientům, ale neměly by být využívány jako důvod odepírání potenciálně život zachraňující léčby,“ podtrhává podle tiskové zprávy Sheffieldské univerzity profesor urgentní medicíny Steve Goodacre.
Studie ale také zjistila, že lidé, kteří původem pocházejí z Asie, odmítají resuscitaci před nebo během přijetí do nemocnice méně často. Důvody, proč tomu tak je, nejsou jasné, a výzkumníci proto apelují, aby se na téma rozhovorů, k nimž dochází při přijetí do nemocnice s covidem nebo jinou závažnou diagnózou s příslušníky etnických minorit, zaměřily další studie.
Komise nalezla řadu pochybení
K novým zjištěním došli odborníci díky výzkumu, který se měl původně zaměřit na vyhodnocování závažnosti onemocnění covid-19 u pacientů přijímaných na pohotovostech. Tým přitom analyzoval data ohledně rozhodnutí o neresuscitování u 12 748 dospělých poté, co Komise pro kvalitu péče provedla posouzení využívání rozhodnutí o neresuscitaci během pandemie.
V březnu přitom komise vyzvala ministerstvo, aby řešilo znepokojivou různorodost zkušeností lidí s využíváním rozhodnutí o neresuscitaci. Zaznamenala totiž, že některé rodiny nebyly do rozhodování adekvátně zapojeny nebo nevěděly, že nějaké podobné rozhodnutí bylo učiněno. Britské deníky navíc upozornily na případy, kdy pacienti měli rozhodnutí o neresuscitování, aniž by o tom sami věděli. The Telegraph pak poukázal na desítky špatně vyplněných rozhodnutí, a ministr Matt Hancock slíbil věc vyšetřit.
Důvodem chyb mohla být kombinace bezprecedentního tlaku na poskytovatele a rychle se měnící doporučení, takže pak rozhodnutí o neresuscitaci byla nesprávně zaměňována s dalšími dokumenty. A i když se našly příklady dobré praxe, regulátor narazil i na odstrašující případy špatného zapojování pacientů, mizerného vedení záznamů i nedostatku dohledu a kontroly nad přijímanými opatřeními.
–mk–
