Z EU přichází na projekty energetických úspor miliardy korun a nemocnice je nechtějí nechat ležet ladem. Foto: Pixabay

Velké nemocnice chystají projekty energetických úspor za stovky milionů. Plány komplikuje složitá administrativa i rostoucí ceny

Již přes dvacítku zdravotnických zařízení z celého Česka se rozhodlo jít při nákladné modernizaci svých zastaralých provozů cestou smluv o tzv. garantovaných energetických úsporách (EPC). V současné době chystají další projekty za stovky milionů korun i velké fakultní nemocnice. Těm však jako státním zařízením komplikuje situaci složitá administrativa a nepomáhá ani současný skokový nárůst cen materiálů.

Modernizace osvětlení, rekonstrukce vytápění či obálky budovy, modernizace stravovacích prostor,  fotovoltaika. To vše jsou způsoby, kterými se zdravotnická zařízení snaží ušetřit na svých často zastaralých a energeticky náročných provozech. Z Evropské unie přichází na projekty energetických úspor a instalaci obnovitelných zdrojů energie miliardy korun. Nejedna nemocnice je tak logicky nechce nechat ležet ladem.  

Podle statistiky Asociace poskytovatelů energetických služeb (APES) se již přes dvacítku zdravotnických zařízení po celém Česku rozhodlo vydat se cestou modelu EPC, tedy uzavírání smluv o tzv. garantovaných energetických úsporách (energy performace contracting). Objem takto investovaných peněz dosáhl již téměř jedné miliardy korun. Výše ročních garantovaných úspor se u jednotlivých projektů pohybuje od několika stovek tisíc až po téměř třicet milionů korun.  A další projekty za stovky milionů se připravují.

Investici je možné hradit z provozních úspor

Model EPC je specifický typ smluvního vztahu, kdy návrh a realizaci celého projektu má plně na starosti dodavatel vzešlý z výběrového řízení. Zákazník posléze projekt splácí z výsledných úspor. Ty jsou formulovány v kilowatthodinách, krychlových metrech plynu či vody a gigajoulech tepla. Měří se, co se uspořilo, a přepočítá se to na cenu, přičemž se pracuje s referenční cenou výchozího roku (projektům EPC jsme se podrobněji věnovali například zde a zde).

„Podstatou projektů EPC je z čistě finančního pohledu to, že na profinancování investičních nákladů energetické revitalizace budov a provozů nemusí být použity peníze zřizovatele,“ vysvětluje předseda APES Miroslav Marada. Jde to ale podle něj i bez dodavatelského úvěru a splátek. „Mnoho projektů EPC bylo uhrazeno jednorázově z investičních prostředků zřizovatele. V takovém případě garantovaná úspora nejde na splátky, ale zůstává organizaci k dispozici na jiné účely,“ upřesňuje.

Většina zdravotnických zařízení, které projekty EPC doposud realizovaly a které lze souhrnně dohledat na mapě projektů EPC  zpracované APES, patří do skupiny městských nebo krajských organizací. Šlo o menší zařízení jako nemocnice v Děčíně, Varnsdorfu, Břeclavi, ale i větší krajské nemocnice v Karlových Varech, Pardubicích či Novém Městě na Moravě.

„V případě obecních, městských a krajských příspěvkových organizací  ponechávají zřizovatelé financování investic na svých organizacích z jejich provozních peněz, pokud si smlouvu o EPC zajistí a podepíší samy,“ vysvětluje Marada. „Někdy však jim musí zřizovatelé poskytnout záruky. Nemocnice v tomto případě bývají limitovány velikostí tzv. fondu oprav. Často ale takovou smlouvu za nemocnici podepíše i splácí přímo zřizovatel,“ dodává předseda APES.

I přes administrativní komplikace to jde i u státních zařízení

Na zmíněné mapě však nalezneme i několik zařízení zřizovaných ministerstvem zdravotnictví. Jde například o pražské fakultní nemocnice v Motole a Na Bulovce nebo psychiatrické nemocnice v Dobřanech a Kosmonosech. „U státních příspěvkových organizací jsou pravidla jednotná. Smlouvy jsou vždy podepisovány přímo s nemocnicí. Pokud byl použit dodavatelský úvěr, jsou zdrojem jeho splácení vždy pouze provozní úspory nemocnice. Nemocnice si však o tom nemůže rozhodnout samostatně. Výši přijatého dodavatelského úvěru schvaluje ministerstvo, které k tomu musí mít souhlas ministerstva financí. Zřizovatel pochopitelně může poskytnout investiční dotaci na část ceny i ze svého aktuálního rozpočtu,“ vysvětluje dále Marada.

Dodavatelský úvěr tedy administraci celého projektu u přímo řízených organizací značně komplikuje, je totiž vnímán jako veřejný, resp. státní dluh. Nemocnice se proto snaží velký podíl investic hradit buď přímo nebo prostřednictvím dotací například z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). „Vždy tam bude ale nějaká část investice, která nejde z dotace a je nutno ji uhradit jinak,“ říká Marada.

I přes komplikace nicméně ukazuje řada příkladů, že model EPC je funkční i u státních zařízení. Dva projekty realizovala například Psychiatrická nemocnice v Kosmonosech. „Obě akce byly velmi úspěšné a naší nemocnici hodně pomohly. V obou případech jsme dokonce dostali ocenění v rámci celorepublikových hodnocení,“ popisuje ekonomický náměstek nemocnice Radek Jecelín.

Ještě v roce 2004 takto dokončili v Kosmonosech nový systém výroby a rozvodů tepla a teplé vody se zaručenými úsporami v celkové hodnotě 18,5 milionu korun (vč. DPH). O tři roky později rekonstruovali objekt na novou prádelnu a vybudovali nový zdroj pitné vody pro celý areál. Tento druhý projekt dosáhl hodnoty téměř 60 milionu korun (vč. DPH). Obě akce nemocnice splácela ze smluvně garantovaných úspor.

„V současné době pracujeme na přípravě dvou dalších projektů energeticky úsporných opatření s využitím metody EPC a dotací. Oba jsou v rámci výzev OPŽP, nyní probíhají výběrová řízení na dodavatele,“ dodává Jecelín.

Z jiných organizací přímo řízených ministerstvem zdravotnictví realizovaly v minulosti úspěšné EPC projekty také například pražské fakultní nemocnice v Motole a Na Bulovce nebo Ústav pro péči o matku a dítě. Jeden projekt energeticky úsporných opatření za celkových 290 milionu korun má letos zahájit i Nemocnice Na Homolce. Modernizaci stávajících celků technologického zařízení budov (kotelny, osvětlení, transformátory, fotovoltaické panely, vzduchotechnické jednotky atd.) se chystá financovat i modelem EPC.

Fakultní nemocnice chystají projekty za stovky milionů korun

Projekty EPC v řádu stovek milionů korun pak v současné době chystá hned několik velkých fakultních nemocnic. Na Bulovce připravují zateplování, výměnu oken, vzduchotechniky, výměníkové stanice, osvětlení či zlepšení využití odpadního tepla. „ Objem bude záviset na výši prostředků, které se nám podaří získat z externích zdrojů.  Kolik prostředků bude třeba žádat, to ještě vyplyne ze zpracovávané dokumentace. FNB v současné době podává žádosti o dotace z Národního programu Životní prostředí. Dotaze z Operačního programu Životního prostředí jsme využili i v minulosti,“ popsala tisková mluvčí nemocnice Eva Libigerová.

Zateplení budov, vybudování centrálního chlazení a další nutné investice vyplývající ze změny topného média připravuje i Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, která již zaslala svůj projektový záměr na ministerstvo zdravotnictví. „Bezprostředně po podání souhlasného stanoviska MZCR chceme podat žádost o poskytnutí dotace. Předpokládaný finanční objem projektu činí cca. 882 mil. vč. DPH. Pokud vše půjde dle předpokladu, realizační část projektu chceme započít v tomto roce,“ sdělila tisková mluvčí Dana Lipovská. „Finanční prostředky na tuto výzvu pocházejí z Národního plánu obnovy, komponenta 2.2, oddíl 2.2.1 – Snížení energetické náročnosti budov ve vlastnictví organizačních složek státu, v rámci Národního programu Životní prostředí (NPŽP),“ upřesnila.

Rozsáhlé projekty s využitím modelu EPC chystá i fakultní nemocnice v Ostravě. Jde například o komplexní rekonstrukce provozu stravování v předpokládaném rozsahu investice 400 milionů korun, rekonstrukce objektu Kliniky dětského lékařství (300 milionu korun) nebo modernizace budovy Ústavu patologie (do 250 milionu korun). „Na přípravu administrativně a technicky složitého procesu EPC máme v plánu přes program ELENA, skrze Národní rozvojovou banku, dosáhnout pro 90 procent dotace,“ uvedla mluvčí nemocnice Petra Petlachová.

Na několika energetických úsporných akcích pracuje také pražská Thomayerova nemocnice. „Jedná se například o projekt pod názvem – Snížení energetické náročnosti Thomayerovy nemocnice I – Pavilon A1, A3, Energeticky úsporná opatření několik pavilonů nebo o kompletní rekonstrukci a zateplení pavilonu G1 atd.,“ vypočítává mluvčí nemocnice Petr Sulek. Vzápětí však upřesňuje, že metodu EPC nevyužijí jako finanční, ale pouze jako garanční nástroj. „To znamená, že dodavatel investiční akce garantuje, že po provedení energeticky úsporných opatření skutečně dojde k úspoře nákladů na energie. Pokud tuto garanci nedodrží a k úsporám nedojde, může po něm zákazník vyžadovat kompenzace,“ vysvětluje Sulek.

Tak trochu kočkopes

Při přípravě projektu mohou zdravotnická zařízení využít vzorovou smlouvu o energetických službách se zaručeným výsledkem, kterou za vydatného přispění APES připravilo a na svých stránkách zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu. „Náležitosti smlouvy jsou v souladu s pravidly Eurostatu ohledně započítávání EPC projektů v rámci veřejných financí, a smlouva by proto měla umožnit nezapočítávání poskytnutého financování v rámci EPC projektu do státního dluhu,“ konstatuje Miluše Trefancová z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu.

Ministerstvo zdravotnictví nicméně pro Zdravotnický deník uvedlo, že na vnímání projektů EPC jako dodavatelských úvěrů zadlužujících stát se v této chvíli nic nemění. „Státní příspěvkové organizace jej tedy mohou využít pouze v rámci tzv. programového financování podle rozpočtových pravidel. Zároveň platí, že EPC projekt musí být schválen ministerstvem financí jako dodavatelský úvěr na financování programů,“ uvedl Martin Novotný z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví. Zmíněná vzorová smlouva může podle něj nicméně významně ušetřit administrativní náklady nemocnic.

„Eurostat sice vydal návod, jak by mohla vypadat smlouva EPC s dodavatelským financováním, aby z ní státní dluh nevzniknul a mohla tak být akceptována i organizačními složkami státu. Ale je to bohužel trochu kočkopes, proto s ní zatím spíš nepočítáme. Pokud je smlouva nevypověditelná v průběhu splácení bez povinnosti organizace uhradit nesplacenou část počátečních investic, pak tam ten dluh stejně je, i když se nemusí vykazovat,“ komentuje tuto malou přetahovanou předseda APES Miroslav Marada.

A ke zmíněné vzorové smlouvě dodává: „Od stávající zavedené smlouvy se liší jenom předepsaným způsobem kompenzací za případně nedosažené úspory a zvyšuje výslednou cenu kvůli požadavku financovat opravy zařízení z prostředků dodavatele po celou dobu smlouvy. A vypověditelná bez úhrady zůstatkové hodnoty taková smlouva být nemůže, nenajde se dodavatel ochotný ji podepsat. V ČR se tento typ smlouvy ještě nikdy neuzavřel,“ upozorňuje.

Situaci komplikuje covidová pandemie i skokový růst cen

Marada dále dodává, že ministerstvo zdravotnictví obvykle stanoví limity a podmínky pro výši přijatého dodavatelského úvěru předem podle předpokládaných čísel uvedených v žádosti o dotaci. „Dříve to nebýval problém, ale mezi podáním žádosti o dotaci a mezi podpisem smlouvy uběhne dlouhá doba, a zrovna teď kvůli tomu pozorujeme velké komplikace,“ popisuje Marada.

Situaci navíc komplikuje i covidová pandemie, resp. skokový nárůst cen materiálů a komponent.  „V současné době je tak absolutně kriticky nutné navýšit dříve stanovené limity. Jinak není často vůbec možné projekt realizovat tak, aby stále splňoval podmínky přidělené dotace,“ uvedl předseda APES.

Tuto zkušenost má například Revmatologický ústav v Praze, který ještě vloni připravoval projekt energetických úspor a pro projektový záměr s částečným hrazením z OPŽP již získal i posvěcení ministerstva zdravotnictví. „Projekt byl však zrušen z důvodu vysokých cenových nabídek od uchazečů, kdy nejnižší nabídka byla o 150 procent vyšší než předpokládaná cena. Pro úhradu této ceny nebyly nalezeny náhradní finanční zdroje,“ sdělil Zdravotnickému deníku teď v lednu vedoucí ekonomicko-technického útvaru Revmatologického ústavu Jaroslav Mrázek.

Podle předsedy APES se však takový postup nevyplatí. „Rozhodně se vyplatí dát víc na splátky dodavatelského úvěru a projekt zrealizovat, než nechat propadnout dotace a nutit nemocnice platit mnohem víc za energie,“ říká Marada. Z pohledu dostatečnosti úspor na pokrytí vyšších splátek to podle něj není problém, protože také skokově stouply ceny energie, a tím i finanční úspory.

Státní příspěvkové organizace by se podle něj neměly bát do EPC projektů vstupovat. Je však zapotřebí „více pružnosti při reagování na změny vnějších okolností ze strany některých zřizovatelů,“ dodává předseda APES. Otázkou také je, jak budou nastaveny podmínky v novém programovém období, aby nemocnice mohly i nadále využívat a kombinovat metodu EPC a dotace.

Helena Sedláčková