Na nové generaci virostatik, která u pacientů umožňuje efektivně snížit hladinu viru HIV, spolupracují vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (ÚOCHB). Molekula je nyní ve druhé fázi klinického testování, řekl dnes ČTK v rozhovoru ředitel ústavu Jan Konvalinka. Podle Konvalinky vědci v ÚOCHB, včetně jeho výzkumné skupiny, pracují i na dalších výzkumech týkajících se viru HIV. Zatím nejúčinnější léčivou látku proti HIV tenofovir v 80. letech v pražském ústavu syntetizoval chemik Antonín Holý se svou skupinou. Stala se základem řady léků vyráběných americkou firmou Gilead Sciences, které u pacientů výrazně zpomalují nebo zastavují průběh onemocnění. Od smrti Antonína Holého uplyne v sobotu 16. července deset let.
„Máme běžící projekty s firmou Gilead na nové generaci léku, který by měl podobný cíl, jako měl tenofovir Antonína Holého, ale má trochu jiný mechanismus účinku. Tato molekula je dokonce ve druhém stadiu klinického testování. Takže to by bylo velmi zajímavé, pokud by se to povedlo,“ řekl Konvalinka.
K rozdílu mezi léčivy Konvalinka sdělil, že tenofovir funguje jako tzv. falešný substrát. „Substrát je něco, co enzym (virus) zpracuje na vznik produktu – tím je v tomto případě DNA. Když se syntetizuje DNA, což virus potřebuje, tak vkládá jednotlivé nukleotidy, tedy základní stavebnice genetické abecedy, jako korálky do řetízku. Tenofovir se tváří, že je jedním z korálků, enzym ho rozezná jako přirozený substrát, zařadí ho do existujícího řetězce, ale díky chemii té molekuly už pak růst řetězce DNA nemůže pokračovat dále,“ vysvětlil Konvalinka. „Tím tenofovir blokuje replikaci viru. Ale i vůči němu může vznikat rezistence, byť pomalu,“ dodal vědec.
Princip nadějné molekuly
Podle Konvalinky je proto výhodné „zaútočit“ na ten samý enzym z druhé strany, což umí nová generace léčiv, k nimž patří i testovaná molekula, za kterou stojí výzkumná skupina vědce Zlatka Janeby. „Ta molekula se váže mimo aktivní místo enzymu. Nepřipomíná substrát, ale tím, že se naváže na enzym, změní jeho strukturu tak, že enzym už nemůže dělat svou práci. A ukazuje se, že když střílíte na enzym ze dvou stran, tak ho za prvé spíše trefíte a za druhé je pro enzym extrémně obtížné mutovat tak, aby vznikla rezistence,“ vysvětlil vědec princip nadějné molekuly. Podotkl, že v případě úspěchu by měl ústav možnost licenčních příjmů i na mnoho dalších let.
Právě na výzkumu rezistence vůči lékům, mimo jiné, pracuje také Konvalinkova výzkumná skupina. „Pak jsou zajímavé výzkumy kolem viru HIV ve skupině profesora (Michala) Hocka a i v dalších skupinách,“ upozornil Konvalinka. Podotkl, že na ÚOCHB je také dlouhodobý úspěšný projekt virostatik na hepatitidu B a vědci se zabývají i výzkumy nebezpečných virů Zika a Dengue.
Hlavní patenty na tenofovir přinesly podle bývalého ředitele ÚOCHB Zdeňka Hostomského ústavu do roku 2017 zhruba 20 miliard korun před zdaněním. Tyto patenty v témže roce vypršely, ústavu se však povedlo vyjednat, a to do roku 2025, podíl na později vyvinuté látce tenofovir alafenamide fumarát. Ta uvolňuje aktivní formu léku až v lymfatické tkáni, kde dochází k replikaci viru HIV. Díky tomu je možné podávat nižší dávky léku a snížit nežádoucí vedlejší účinky. Tato participace podle Konvalinky vynáší zhruba dvě miliardy korun ročně. K odkazu Antonína Holého pak Konvalinka, který vědce osobně znal, řekl, že jde hlavně o pracovitost, důslednost, smysl pro detail a poctivost.
Slibné předběžné výsledky
Ze zajímavých zahraničních projektů a výzev v léčbě HIV Konvalinka zmínil postup tzv. „vyléčení pomocí virostatik.“ Popsal, že principem je nejdříve aktivovat virus schovaný v lidských buňkách a pak ho velmi silnými virostatiky zlikvidovat. „Ty předběžné výsledky vypadají velmi zajímavě,“ poznamenal vědec.
„Druhý velmi zajímavý postup, který už je ve finálních stadiích klinických ověřování a vypadá velmi dobře, je úplně nová generace virostatik. Ta neútočí na replikační enzym, ale na samotné skládání virové částice. To je poslední děj, kdy v nakažené buňce vzniká virová částice, která napadá další buňku. Tento děj, se dá také zablokovat,“ řekl Konvalinka. „Dáte tam malou molekulu, která skládání virové částice prostě zablokuje. Ta částice vznikne, ale deformovaná a už není schopna nakazit další buňky. Tyto molekuly jsou extrémně účinné a dají se připravit v takové formě, že se velmi pomalu uvolňují,“ popsal Konvalinka.
Podle vědce se nyní testují možnosti, jak podávat pacientům injekčně léčivo dvakrát ročně a ukazuje se, že postup efektivně brání replikaci viru. „Šéfem výzkumu tohoto preparátu je Tomáš Cihlář, bývalý pracovník ÚOCHB a nynější viceprezident firmy Gilead,“ uzavřel Konvalinka.
-čtk-
