Pátek, 19. srpna, 2022

Nezvedneme-li procento soukromých zdrojů, bude v situaci stárnoucí populace zátěž na systém enormní, říká šéf AIFP David Kolář

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Žádný veřejný systém nemůže dlouhodobě financovat zdravotní péči bez participace soukromých zdrojů, myslí si výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) David Kolář. Pokud by existovala možnost připojištění, mohli by to využít například pacienti, kteří nespadají do příslušné indikační kohorty, jak se dostat k inovativní léčbě třeba hned na začátku léčby. Pokračujeme v anketě ZD na téma zdravotní připojištění.

Identifikujete oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?

Řekl bych, že otázka množství finančních prostředků není omezena pouze jednou nebo několika oblastmi, ale je obecná pro celé české zdravotnictví. Před vypuknutím pandemie covidu-19 bylo připraveno několik analýz, které mapovaly výhled příjmů a výdajů českého systému veřejného zdravotního pojištění. Výsledky nebyly zrovna pozitivní. Jako zlomový se ukazoval rok 2027, kdy výdaje systému již natolik převýší předpokládané příjmy, že situace bude do dalších let neudržitelná. Je proto potřeba najít další zdroje financování zdravotnictví, abychom byli schopni zajistit dostatečnou kvalitu péče i v budoucnosti.

Identifikujete nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?

Z mého pohledu nedává příliš smysl diskutovat na úrovni jednotlivých zdravotních výkonů, nicméně jako příklad si můžeme vzít dostupnost inovativní léčby. Obecně můžeme říct, že v České republice není přístup k inovativní léčbě vůbec špatný, v kontextu zemí V4 si vedeme velmi dobře. Přesto by mohl být výrazně lepší, a tedy srovnatelný se zeměmi, jako jsou Rakousko nebo Německo.

Finanční prostředky, které jsou na inovativní léčiva vynakládány, jsou limitované, což se projevuje například stanovováním preskripčních a indikačních omezení. V praxi to znamená, že se k inovativní léčbě nedostanou všichni pacienti, popřípadě se k ní dostanou až v pozdějších fázích léčby. Pokud by bylo finančních zdrojů více, mohla by se rozšířit i kohorta pacientů.

Identifikujete některá léčiva, která dnes nejsou plně hrazena a dávalo by smysl, aby se na ně lidé připojistili?

Státní ústav pro kontrolu léčiv stanovuje léčivům výši úhrady a její podmínky. Český systém má určitou prostupnost inovativních léků, které je schopen uhradit za prostředky, jež má aktuálně k dispozici. Při vstupu nových léčiv do systému se zároveň finanční aspekty vyjednávají se zdravotními pojišťovnami.

To v praxi znamená, že se do systému veřejného zdravotního pojištění nemusejí dostat všechny inovativní léčivé přípravky. A ty, které se do systému dostanou, vstupují s indikačními a preskripčními omezeními, která ze své podstaty redukují počet pacientů, jež se k inovativní léčbě dostanou.

Pokud by existovala možnost připojištění, pak by se pacient, který tuto možnost využije, mohl k inovativní léčbě dostat, i když nespadá do indikační kohorty. Systém by mohl mít zároveň i nadále nastavená obecná pravidla veřejného zdravotního pojištění, která by platila pro všechny. Mohlo by to vypadat tak, že pokud jsou inovativní léky hrazené například až ve druhé nebo třetí linii léčby, tak by se k nim připojištěný pacient mohl dostat hned na začátku léčby.

Zároveň, pokud by si pacient hradil připojištění, jeho léčba by alespoň částečně nezatížila rozpočet veřejného zdravotního pojištění, protože připojištění by mohla poskytovat buď komerční pojišťovna nebo i současná pojišťovna z odděleného rozpočtu.

Obecně bych ale rád doplnil, že český zdravotní systém je vůči pacientům nastaven velmi vstřícně a štědře. Kvalita zdravotní péče v ČR je ve srovnání s dalšími evropskými státy na velmi dobré úrovni. Musíme se ale racionálně podívat na to, jestli je současné nastavení dlouhodobě udržitelné, protože z nezávislých studií vyplývá, že není. Asi si nikdo nepřejeme, abychom měli v ČR kvalitu zdravotní péče na nižší úrovni než nyní, proto je potřeba hledat efektivní řešení.

Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?

Jak vyplývá z výše uvedených odpovědí, dobrovolné zdravotní připojištění smysl dává.

V jakých oblastech by Vám připojištění dávalo smysl?

Oblastí, kde by připojištění dávalo smysl může být celá řada. Doufám, že jejich postupná (a nezbytná) identifikace bude probíhat v široké diskusi zástupců odborné a pacientské veřejnosti, státní správy i průmyslu.

Potřebuje zdravotnictví vícezdrojové financování a posílení role soukromých zdrojů? Kde nejvíce?

Ano. Související studie ukazují, že je potřeba se na to zaměřit co nejdříve. Jinak se budeme muset  v budoucnosti smířit s tím, že zdravotní péče bude omezenější, než je tomu dnes. Česká republika by na zdravotnictví měla vynakládat vyšší podíl HDP, a zároveň systémově pracovat s vyšším podílem soukromých zdrojů, který je v ČR, v porovnání s okolními státy stále jedním z nejnižších. Smysl by dávalo navyšovat obě složky. Pokud nezvedneme procento soukromých zdrojů, bude v situaci stárnoucí populace zátěž na státní systém enormní. Žádný veřejný systém nemůže dlouhodobě financovat zdravotní péči bez participace soukromých zdrojů.

Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů? Kde?

Ano. Dnes jsou na to již pacienti zvyklí, např. v oblasti stomatologie. Spoluúčast souvisí s tím, že solidární zdravotní pojištění nebude pokrývat všechny dnes hrazené výkony. Na druhou stranu tak bude zajištěn další zdroj financí pro české zdravotnictví, což může přispět k zachování jeho stability při udržení současné úrovně kvality.

-sed-

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY