Je naprosto přirozené, že zdravotnická zařízení by měla být schopna si svou zdravotnickou činností na svůj provoz a přiměřenou obnovu, včetně potřebných investic, vydělat, tvrdí profesor Petr Arenberger. Foto z konference ZD: Radek Čepelák

Pokud chce někdo platit připojištění uznatelné jako daňový náklad, není žádný důvod mu v tom bránit, myslí si dermatolog Petr Arenberger

Naší hlavní snahou by mělo být to, aby medicínsky důležité a prokazatelně účinné terapie získávaly úhradu z veřejného zdravotního pojištění bez zbytečných prodlení a co nejdříve, říká předseda České dermatovenerologické společnosti Petr Arenberger v debatě ZD na téma zdravotní připojištění. V případě „nezdravotnických služeb“ nicméně nevidí důvod, proč někomu bránit připojistit se na to, aby měl v případě své hospitalizace sprchu blíž k posteli, oběd dovezený z restaurace nebo o víkendu mu přišel potřást rukou přednosta kliniky.

Identifikujete oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?

Ne.

Identifikujete nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?

Jedná se spíše o okrajovou záležitost, kdy si není možné připlatit na jiný typ materiálů, než je hrazený solidní základ. Kdo si vybere ze svého pohledu něco jiného, nemůže si to k základu dorovnat ze svého, ale musí zaplatit kompletně celý výkon, tedy již bez jakékoliv úhrady z veřejného zdravotního pojištění.

Identifikujete některá léčiva, která dnes nejsou plně hrazena a dávalo by smysl, aby se na ně lidé připojistili?

Jen v dermatovenerologii, kde se s tím setkávám jako lékař i jako předseda České dermatovenerologické společnosti, je takových příkladů několik. Uveďme aspoň dva. Fotodynamická terapie, s níž jsme schopni bez operace i jizev odstraňovat zhoubné kožní nádory a jejich předstupně (prekancerózy), vyžaduje dovoz speciálního krému. Dvougramová tuba stojí 225 eur, takže je dvakrát dražší než stejně těžké 2 gramy zlata (cca 110 eur). Kdo nepoužívá fotoprotekci a chce si nechat následně odstraňovat aktinické keratózy, tedy předstupně kožní rakoviny, šetrněji než tekutým dusíkem nebo chirurgicky, mohl by se na to připojistit.

Nebo by si připojištění zasloužila i takzvaná korneoterapie u atopické dermatitidy. Pacient, který chce co nejvíce oddálit zhoršení projevů svého celoživotního trápení s tímto typem urputně svědícího ekzému, se neobejde bez každodenního promazávání zvláčňujícími krémy. Letos se diskutuje o tom, že ani tato v lékárně připravovaná externa se nebudou hradit ze zdravotního pojištění. Připojištění by tak pro tyto nešťastníky bylo schůdnou alternativou. Připomínám, že odborná veřejnost však doporučuje nadále úhradu ze základního pojištění.

Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?

Naší snahou by tady mělo být spíše to, aby medicínsky důležité a prokazatelně účinné terapie získávaly úhradu pro všechny z veřejného zdravotního pojištění bez zbytečných prodlení co nejdříve.

V jakých oblastech by Vám připojištění dávalo smysl?

Kromě výše uvedených příkladů prosazuji připojištění na oblast, které říkám pracovně „připojištění na nezdravotnické služby“. Pokud někdo chce a má dostatek prostředků k podpoře českého zdravotnického systému využitelného pro všechny tím, že do něj bude platit dobrovolně celý život připojištění uznatelné jako daňový náklad na to, aby měl třeba v případě své hospitalizace sprchu blíž k posteli, oběd dovezený z restaurace a o víkendu mu přišel potřást rukou přednosta kliniky, není žádný rozumný důvod mu v tom bránit.

Potřebuje zdravotnictví vícezdrojové financování a posílení role soukromých zdrojů? Kde nejvíce?

Určitě ano. Je naprosto přirozené, že zdravotnická zařízení by měla být schopna si svou zdravotnickou činností na svůj provoz a přiměřenou obnovu včetně potřebných investic vydělat. Často ale na obnovu a investice do přístrojového vybavení nebo budov, a to nemluvím o základním výzkumu, prostředky získané z veřejného zdravotního pojištění nestačí. Pojďme se inspirovat v zemích, kde připojištění, přinášející prostředky na vysoký standard zdravotní péče pro všechny, funguje podobně nebo ještě lépe, než tomu bylo i u nás mezi světovými válkami. Kvalitní zdravotní péči v České republice dosahujeme především vysokým nasazením zdravotnického personálu, ale vše ostatní nemusíme sousedům jen závidět, ale můžeme to mít při vícezdrojovém financování všichni také.

Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů? Kde?

Nemyslím si, že administrativní zvyšování spoluúčasti je na pořadu dne, protože by mohlo vyvolat pocit, že jde o pokus o omezování dostupnosti stávající zdravotní péče.

-sed-