"Někdo, komu je šedesát let, nezareaguje na varování, že kouření zabíjí. To totiž slyšel již před třiceti lety," vysvětluje profesor Reuven Zimlichman z Univerzity v Tel Avivu. Foto: Radek Čepelák

V prevenci se musíme zaměřit na děti a tvrdé jádro, které není ochotné přestat se svými zlozvyky, naléhá Reuven Zimlichman

Již mnoho let bojujeme proti onemocnění srdce a cév. Známe hlavní rizikové faktory a snažíme se je odstraňovat. Ale před zhruba dvaceti lety se do té doby poměrně výrazný pokles v počtu úmrtí na tyto choroby zastavil. Ti, kteří byli schopní přestat kouřit, pít, změnit svou stravu a začít se hýbat, to totiž již udělali, tvrdí ředitel Institutu pro výzkum kardiovaskulárních nemocí Univerzity v Tel Avivu Reuven Zimlichman. Zbývá „tvrdé jádro“, na něž dosavadní metody prevence nezabírají a k němuž je třeba začít přistupovat zcela jinak. Například tím, že se zamyslíme, jak alespoň snížit škody na zdraví, které těmto lidem jejich oblíbený zlozvyk způsobuje.

Před zhruba dvaceti lety se ve vyspělých zemích včetně České republiky zastavil do té doby výrazný pokles v počtu úmrtí na nemoci oběhové soustavy a situace se ani dnes nijak výrazně nemění. „Pokud chceme dosáhnout dalšího poklesu, musíme hledat nové přístupy k prevenci,“ prohlásil na II. ročníku mezinárodního panelu konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence ředitel Institutu pro výzkum kardiovaskulárních nemocí z Univerzity v Tel Avivu Reuven Zimlichman.

V prvé řadě je podle něj zapotřebí zaměřit se na nejmladší generaci a vzdělávat ji v tom, jak zdravě žít a proč. „Pokud chceme předcházet tomu, aby nevyrůstali noví kuřáci, je třeba se zaměřit právě na děti. Musíme jim vysvětlovat, jaké problémy vznikají, pokud se stanou závislými na cigaretách,“ upozorňuje.

Reuven Zimlichman diskutuje s moderátorem debaty Tomášem Cikrtem. Uprostřed státní tajemník slovenského ministerstva zdravotnictví Róbert Babeľa. Foto: Radek Čepelák

A pak je nutné se otevřít novým přístupům v prevenci. Ty zahrnují především koncept minimalizace rizik, a to tam, kde dosavadní metody přestaly zabírat. „Někdo, komu je šedesát let, nezareaguje na varování, že kouření zabíjí. To totiž slyšel již před třiceti lety,“ vysvětluje profesor.

Velmi důležitou roli tu podle něj musí sehrát vláda. Ta by měla sestavovat odborné skupiny, které budou vyhodnocovat náhradní terapie a budou schopny dokázat, že tyto alternativy jsou lepší než původní závislosti. „Potřebujeme otevřenou mysl a používat princip minimalizace rizik a škod všude, kde je to možné,“ apeluje Zimlichman.

Lidé se rozhodují špatně

Odborníci doposud identifikovali zhruba 200 rizikových faktorů pro rozvoj onemocnění srdce a cév, která jsou v České republice stále největším zabijákem. Těch nejvýznamnějších faktorů  je však „jen“ kolem dvacítky. Podle profesora Zimlichmana je možné je rozdělit do tří skupin podle toho, do jaké míry jim lze předcházet a zda jsou léčitelné. „Mezi ty, které lze změnit, nebo si to alespoň myslíme, patří kouření, obezita, stravovací návyky, stres, nadměrné pití alkoholu nebo nedostatek pohybu. Jsou pacienti, kteří dokáží přestat kouřit, zlepšit stravování a zhubnout. Ale na druhou stranu jsou i tací, kteří to nedokáží,“ vysvětluje.

Profesor Zimlichman vystoupil v rámci bloku, který se věnoval znalostní bázi pro tvorbu politik veřejného zdraví. Spolu s ním mj. diskutovali, zleva: Herwig Ostermann, ředitel rakouského Národního institutu pro veřejné zdraví, Tomáš Cikrt, šéfredaktor Zdravotnického deníku, Róbert Babeľa, státní tajemník slovenského ministerstva zdravotnictví, a Aleš Linhart, předseda České kardiologické společnosti. Foto: Stanislav Pecháček

Mezi rizikové faktory, kterým nelze předcházet, řadíme například věk, pohlaví, rodinné zatížení nebo etnicitu. A nakonec to jsou faktory, které také vedou k progresi nemoci, ale dokážeme je léčit – čím lépe, tím méně je nemoc závažná. Sem odborníci zařazují například vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol v krvi, poruchy srdečního rytmu nebo cukrovku. „Čím více rizikových faktorů se potká u jednoho pacienta, tím více se riziko (závažnosti nemoci) násobí. Když se vyřeší i jeden jediný rizikový faktor, výrazně to ovlivní celé kardiovaskulární riziko,“ zdůrazňuje profesor.

Z hlediska příčin úmrtí na kardiovaskulární onemocnění bychom se měli podle Zimlichmana nejvíce obávat vysokého krevního tlaku, dále kouření a vysoké hladiny cukru v krvi. O něco menší vliv má pak nedostatek pohybu, nadváha a obezita nebo vysoký cholesterol.

Pohled do auditoria. Foto: Stanislav Pecháček

Podle Zimlichmana je však třeba počítat s tím, že lidé se rozhodují špatně, i když to má negativní dopad na jejich zdraví. Lékaři musí proto podle něj hledat kompromis mezi svobodou pacienta rozhodovat o svém životě a odbornými doporučeními co se týče životního stylu, návyků a léčby. „A to se vždy nedaří,“ konstatuje.

Řešení nachází právě ve zmíněném principu minimalizace rizik a škod na lidském zdraví. Ten je již dnes úspěšně využíván v řadě oblastí: „V případě nezdravé stravy používáme statiny, stenty nebo antiagreganty. Před slunečním zářením se chráníme filtry. Chuť na sladké řešíme náhražkami cukru. Proti sexuálně přenosným chorobám se bráníme kondomem nebo očkováním,“ vypočítává Zimlichman.

Pokoušet se přestat s kouřením má smysl vždy

Velký prostor se pro tento princip podle něj nabízí v oblasti kouření. „Existuje mnoho vědeckých studií a dat o tom, jak důležité je nekouřit. I když už ležíte v nemocnici s infarktem myokardu, tak pokud okamžitě přestanete s kouřením, riziko další příhody klesá do roka na polovinu. A do dvou let na úroveň běžné populace,“ vysvětluje profesor. Takže i když už škoda nastala, pokoušet se přestat má stále význam.

Graf: Vývoj úmrtnosti na ischemickou chorobu srdeční (na 100.000) ve vyspělých zemích. Od roku 2000 je patrná jasná stagnace, někde dokonce mírný nárůst. Zdroj: Reuven Zimlichman

Ale jen velmi málo kuřáků s diagnostikovanou kardiovaskulární chorobou je ochotno to udělat, pokračuje Zimlichman a vrací se zpět k již zmíněnému stagnujícímu počtu úmrtí na tato onemocnění. „Do roku 2000 přicházely nové léky, nové postupy, probíhaly velké vysvětlovací kampaně, jež přinesly změnu životního stylu. Co se ale stalo pak? Logické vysvětlení je, že lidé, kteří byli schopní přestat kouřit, pít, začít se hýbat či změnit stravu, už to udělali. Teď nám zbývá to rezistentní jádro, které chce ve svých zlozvycích pokračovat a mít zábavu. A tito lidé se velmi těžko mění,“ zdůrazňuje.

Toto skutečně tvrdé jádro populace nelze podle něj přesvědčit tak, jako zbývající část populace. „Všechno naše úsilí by se tedy mělo napřímit novým směrem. Podle dat WHO je na světě kolem miliardy kuřáků a toto číslo se již deset let nemění. Stále přešlapujeme na místě, aniž bychom postupovali kupředu. A to je velmi nákladné,“ připomíná.

Diskuse často pokračovala i v kuloárech. Šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt hovoří se zástupci projektu Medici PRO Očkování. Foto: Radek Čepelák

Pozornost bychom proto podle něj měli zaměřit na nové – standardizované a certifikované – produkty, které škody způsobené kouřením cigaret násobně snižují. „Tady vidím možné řešení pro tu miliardu kuřáků, kteří nejsou schopní přestat. V závislosti na typu produktu lze snížit množství vdechovaných karcinogenních látek až o 95 procent,“ konstatuje profesor Zimlichman. Navíc se podle něj za poslední rok již objevily i dostatečné vědecké důkazy, které dokladují významný pokles rizika výskytu kardiovaskulární choroby, pokud kuřáci přechází na alternativy, jako je například zahřívaný tabák.

Helena Sedláčková

Vydavatelství Zdravotnického deníku děkuje za podporu Mezinárodního panelu generálním partnerům konference Všeobecné zdravotní pojišťovně, společnostem OR CZ, CCA Group a MyCom a partnerům Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra a Vojenské zdravotní pojišťovně.