Výskyt kardiovaskulárních onemocnění se ocitá v bodě zlomu. Zatímco do nedávna morbidita a mortalita na tyto choroby klesala, nyní se trend obrací. Pacientů s nějakým kardiovaskulárním onemocněním je v Česku přes tři miliony, možná i víc, a to není žádné zanedbatelné číslo. Abychom zabránili tomu, že počty nemocných a zemřelých začnou narůstat, jak to naznačuje vývoj na západ od nás, je potřeba mít data a na jejich základě vhodně nastavovat prevenci i léčbu, zdůraznil předseda České kardiologické společnosti profesor Aleš Linhart na kulatém stole Zdravotnického deníku. To si vyžádá nejen kvalitní sběr a analýzu dat, ale s ohledem na vysoké číslo nemocných i aktivní spolupráci všech, kterých se to týká.
V posledních desetiletích jsme si zvykli na to, že kardiovaskulární morbidita a mortalita setrvale klesala. Dělo se tak především díky pokrokům v medicíně, významnou roli však sehrála i zlepšující se socioekonomická situace. „Mejdan ale skončil,“ upozornil předseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart na kulatém stole Zdravotnického deníku, který se uskutečnil k tématu sekundární prevence, kvalita péče a data v oblasti kardiovaskulárních zdraví.
Údaje dostupné ze zemí na západ od nás totiž jasně ukazují, že doposud příznivý trend se otáčí. Navíc stoupající křivka zahrnuje i lidi v produktivním věku, takže nelze říci, že ke zvýšenému výskytu kardiovaskulárních onemocnění přispívá čistě fakt, že populace stárne. „V USA už ten zlom nastal. Bez inovací a nových strategií tam do dvaceti let očekávají nárůst kardiovaskulární mortality o 41 procent,“ tvrdí Linhart.
Aktuální trend v Česku není zatím ještě zcela zřejmý, protože data byla zkreslena covidovou pandemií. Ta totiž zejména zpočátku způsobila, že lidé omezili čerpání zdravotních služeb. Přesto již před rokem 2020 začalo být u některých kardiovaskulárních onemocnění patrné, že se trend otáčí i u nás a že tak budeme rozvinuté země s mírným zpožděním následovat. Pro změnu tohoto trendu je proto nezbytné začít již teď dělat aktivní kroky, pokračuje kardiolog. „Máme tu přes tři miliony kardiaků, kteří potřebují sekundární prevenci a nákladnou terapii. A my potřebujeme vědět, jak moc nákladnou,“ zdůrazňuje.
Na tom, kde se pacient léčí, záleží
Základním krokem pro to, aby se přijala skutečně účinná opatření, je sesbírat kvalitní data, interpretovat je a připravit predikci toho, co přichází. A již se na tom pracuje, říká Aleš Linhart. Zmiňuje při tom již probíhající projekt Kanceláře zdravotního pojištění a jejich sadu výsledkových ukazatelů z oblasti kardiologie, konkrétně pak z léčby pacientů hospitalizovaných s akutním infarktem myokardu z let 2018-2020. „Průměrný věk hospitalizovaných pacientů byl 66,6 let, to znamená, že půlka z nich musel utrpět infarkt v produktivním věku,“ upozorňuje kardiolog.
Projekt umožňuje podle něj zachytit rozdíly v péči mezi poskytovateli stejného typu nebo mezi regiony. „Například je s podivem, že existuje region, kde i v komplexním kardiologickém centru je třetina pacientů léčena konzervativně. S tím se nechceme smířit a chceme zjistit, proč to tak je, zda složením pacientů či něčím jiným,“ uvádí. Taková data umožňují podle něj dávat zařízením důležitou zpětnou vazbu a vést diskuzi o tom, zda a jak jsou dodržována odborná doporučení a zda jsou pacienti správně léčení.
Zahraniční studie totiž dokládají, že je velký rozdíl v úmrtnosti pacientů podle toho, kde poprvé „otevřou dveře“. „Prognóza velmi závisí na tom, kdy a jak se pacient dostane do centra. Rozdíl v úmrtnosti může být až dvojnásobný,“ tvrdí Linhart s tím, že podobnou situaci naznačují i data z ČR.
Sami to nezvládneme
Dalším významným zdrojem informací o kardiologii v Česku se má stát Národní kardiologický informační systém, který vyvíjí Ústav zdravotnických informací a statistiky. Ten by měl poskytnout mj. data o epidemiologii léčených nebo organizaci a dostupnosti péče, a díky tomu umožnit i predikci kapacitních a další potřeb systému.
„Potřebujeme znát počty nemocných v základních kardiologických diagnózách, prognózu podle diagnózy, léčbu podle diagnózy, trendy v čase,“ vypočítává Linhart. „Na druhou stranu můžeme pracovat jen s tak dobrými daty, jaká jsou nakódována podle Mezinárodní klasifikace nemocí. A víme, že tato již dávno neodráží klasifikaci, jak ji máme v medicíně běžně zažitou,“ upozorňuje na celkem podstatný problém. „Víme také, že systém DRG vede k tomu, že se s diagnózami pracuje kreativně,“ připouští.
Tato data se nicméně mají stát důležitým podkladem pro jednání s odbornými společnosti, protože by měla pomoci predikovat prognózu pacientů podle jejich diagnózy. „Zvýší to edukaci lékařů a povede ke zlepšení péče. Jsem proto velmi vděčný za spolupráci s praktickými lékaři, protože tak velké množství pacientů nezvládne žádná specializace sama o sobě,“ zdůrazňuje Linhart s tím že bude zapotřebí úzce spolupracovat i s diabetology nebo internisty. „Chceme nastavit systém, který by tuto spolupráci nastolil. Ale je to složitější, než jsme si představovali,“ připouští.
Zachycení časových trendů pak bude zásadní pro predikce očekávané zátěže systému. „Vidíme například, že klesají počty infakrtů, ale stoupá počet srdečních selhání. Do budoucna tak proti sobě bude stát 20 tisíc infarktů a 50 tisíc srdečních selhání ročně,“ upozorňuje. Ovšem s výhradou, že právě srdeční selhání patří mezi „oblíbené“ diagnózy, takže ÚZIS již pracuje na hlubší analýze toho, kde byla tato diagnóza uvedena správně a kde spíše „z nouze“.
Podle dostupných dat pak bude možné dále upřesňovat diagnózy a nastavovat vhodnou medikaci. A zde jsou klíčová laboratorní data. „Tam je to velmi jednoduché. Víme, co potřebujeme znát – natriatriuretické peptidy, vysoce senzitivní troponin, renální funkce a krevní obraz, nic jiného v biochemii nevymyslíte. To plně stačí k odhadu prognózy pacienta na další roky,“ říká Linhart. Zároveň však upozorňuje, že prognóza velmi záleží na terapii. „A zde často narážíme na inercii – na straně pacientů, kteří například nechtějí brát další léky nebo cestovat do center, plátců, kteří omezují úhrady inovativní léčby, i lékařů, jež si nechtějí komplikovat život sepisováním další zprávy či studováním složitých preskripčních omezení,“ upozorňuje.
Je nezbytné jít dovnitř systému
Všechna zmíněná data by měla vytvořit podklad pro vznik systému, který umožní zachytit potřebné pacienty a dostat k nim moderní terapeutické postupy tak, aby organizace péče jako taková nebyla brzdou. Léčbu může vést u nekomplikovaných případů všeobecný praktický lékař, ale za své by ji měli považovat všichni ambulantní specialisté, kteří daného nemocného mají v péči. Moderní léčba je zatím založena na centrovém principu, ale podmínky pro nasazení se zlepšují a s ohledem na to, že nejde o komplikovanou terapii, by mohla výhledově přejít do rukou ambulantních specialistů.
Ostatně podobně jako profesor Linhart to vnímá i náměstkyně pro zdravotní pojištění ministerstva zdravotnictví Helena Rögnerová. Data a fakt, že „období, kdy bylo hodně peněz, je za námi“, umožní podle ní to, co Česku již dlouho radí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). „Tedy jít dovnitř systému a podívat se na efektivitu a výsledky. To totiž bude teď nezbytné,“ uzavírá náměstkyně.
Helena Sedláčková
Foto: Radek Čepelák
Kulatý stůl byl uspořádán za podpory generálního partnera akce Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
Sběru dat i organizaci sekundární prevence a péče v oblasti kardiologie se budeme podrobněji věnovat v dalších článcích.
