Organizace Transparency International vydala zprávu, v níž monitoruje korupční rizika při nákupech léků. Jedním takovým je podle ní struktura trhu, kdy 80 procent tvoří tři velkodistributoři. A protože jsou majetkově či personálně propojeni s lékárenskými sítěmi, mohou zvýhodňovat „své“ lékárny tím, že ostatním lékárnám nedodávají léky v potřebném množství, včas, anebo jinak ovlivňují distribuci. Co se týče samotných nemocnic, je třeba v případě zadávání veřejných zakázek dbát na způsob definování předmětu veřejné zakázky a určení hodnotících kritérií.
Největší podíl na trhu v rámci velkodistribučního prodeje léků mají v Česku čtyři společnosti – PHOENIX, Alliance Healthcare, PHARMOS a ViaPharma. Dle Zprávy ze sektorového šetření v oblasti distribuce léčiv z roku 2023, která byla zpracována Úřadem na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), přitom vyplývá, že společnosti PHOENIX, Aliance Healthcare a ViaPharma mají na trhu v České republice podíl 80 procent.
„Taková struktura trhu, kdy na straně nabídky je jen velmi malý počet subjektů, které mají rozhodující vliv, může být riziková. Umožňuje aktérům například utajeným jednáním udávat směr vývoje celého odvětví, vytvářet dohody nad cenovou politikou či způsobem distribuce. V rámci takto strukturovaného trhu může také dojít k narušení rovnováhy ve smluvních vztazích do takové míry, že nakupující subjekty budou neúměrně znevýhodňovaný bez adekvátního protiplnění,“ poukazuje Transparency International. ÚOHS přitom jako možné řešení navrhoval zavedení regulace povolených a zakázaných praktik obdobně, jako to v rámci vztahů v potravinářském řetězci upravuje zákon o významné tržní síle.
Všichni čtyři velkodistributoři navíc mají majetkové nebo personální propojení s velkými lékárenskými sítěmi. Důsledkem je situace, kdy mohou z pozice distributorů zvýhodňovat „své“ lékárny tím, že ostatním lékárnám nedodávají léky, jak by bylo třeba.
„Významné postavení v celém systému nákupu léků mají čtyři společnosti, které do něj mohou značně zasahovat nebo například i ovlivňovat cenotvorbu. Takto strukturovaný trh má tak značný korupční potenciál. Bez cílené regulace, a především dohledu nad ochranou hospodářské soutěže, je pak jen na těchto velkých hráčích, zda své postavení nezneužijí pro svůj vlastní prospěch,“ konstatuje Transparency International.
Překážka č. 1: Definování předmětu zakázky
Při nákupu léků ze strany samotných nemocnic pak představuje riziko definice předmětu a kritérií veřejné zakázky. Jako nejméně rizikové se pro zdravotnická zařízení jeví stanovení předmětu veřejné zakázky určením ATC skupiny. Přestože je ale primární pro indikaci léků účinná látka, mohou být někdy podstatné i doprovodné látky obsažené v daném léku či potřeba doléčit pacienty určitým lékem.
„V takové situaci stojí nemocnice před rozhodnutím, zda se držet „bezpečné“ cesty soutěžit na účinnou látku, anebo zohlednit i další kritéria při stanovení předmětu veřejné zakázky. Případně soutěžit přímo tzv. na brand, tedy na konkrétní značku léku. Definování předmětu veřejné zakázky více konkrétně může být v některých případech skutečně odůvodněné a potřebné. Není tak vhodné tento postup zcela zakázat. Na druhou stranu jde o jeden z nejvíce korupčně potencionálních aspektů celého procesu zadávání veřejných zakázek na nákup léčiv, neboť definováním předmětu veřejné zakázky lze značně omezit či přímo diskriminovat okruh potencionálních dodavatelů. Je tak nutné klást vysoké požadavky na zadavatele, který v případě, že předmět veřejné zakázky takto zadá, musí svůj postup jednoznačně a jasně odůvodnit. A to takovým způsobem, aby bylo možné jej hodnotit i v případě zpětné kontroly dozorových orgánů,“ uvádí organizace, podle níž ne zcela vyjasněná pravidla možnosti soutěžit nejen na účinnou látku mohou vzbuzovat u zadavatele obavy, zda by jiný postup byl při kontrole dozorovým orgánem připuštěn. Výsledkem může být snaha nemocnic obcházet povinnost zadávat nákup dle zákona o zadávání veřejných zakázek, což je samo o sobě velmi rizikové, ač v konkrétní situaci nemusí být vůbec zamýšleno korupčně.
Další korupčně potencionální aspekt souvisí se samotnými lékaři. Určování předmětu veřejné zakázky může vycházet z odborných názorů lékařů a jejich potřeb, což ovšem otevírá dveře korupčním praktikám farmaceutických společností.
„Spolupráce lékařů s farmaceutickými společnostmi je běžnou praxí, která může přinést mnoho benefitů jak pro lékaře, tak pro pacienty. Problém však nastává, pokud tyto propojení vedou k neetickému chování, jako je poskytování neodůvodněných výhod nebo ovlivňování názorů lékařů ve prospěch konkrétního léku. Především v posledních letech je ale zjevný posun tyto nežádoucí prakticky eliminovat. Jak legislativa, tak samotné farmaceutické společnosti stanovují v tomto směru řadu pravidel a omezení. Stále jde však o značně rizikovou oblast. Proto je zde klíčová transparentnost, aby bylo možné sledovat, zda jsou veškeré vztahy mezi lékaři a farmaceutickými společnostmi založeny na profesionálním přístupu a odborný názor lékařů není neodůvodněně ovlivňován,“ podtrhává Transparency International.
Příkladem dobré praxe v transparentnosti spolupráce mezi lékaři a farmafirmami je podle organizace iniciativa Transparentní spolupráce. Zároveň je důležité, aby sami lékaři měli informace o možných formách korupce a aby byli schopni rozlišit mezi legitimním poskytováním informací a nekalými praktikami.
Úskalí druhé: hodnotící kritéria
Další zásadní věc je stanovení mechanismu pro hodnocení nabídky, tedy podle jakých kritérií bude určován vítěz a dodavatel. Nejobvyklejší je soutěž na cenu a hodnocení nabídky jen podle ekonomické výhodnosti. Existují ale i doprovodná kritéria jako forma, velikost balení, dávkovací schéma či typ indikátoru, které mohou být v konkrétním případě odůvodnitelná a pro danou nemocnici důležitá.
„Obdobně jako u předmětu veřejné zakázky, i stanovení hodnotících kritérií má korupční potenciál, neboť muže značně ovlivnit soutěž a okruh potencionálních dodavatelů. I zde je tak na zadavateli, konkrétní nemocnici, aby svůj postup jasně odůvodnil. Což je klíčové, neboť jen tak lze rozlišit mezi postupem vycházejícím z odůvodněných potřeb nemocnice a postupem, který byl ovlivněn vnějšími korupčními vlivy,“ poukazuje organizace.
V době častých výpadků léků je přitom otázka, zda by doprovodnými hodnotícími kritérii neměla být například i aktuální dostupnost a zásoba na trhu, odolnost dodavatelského řetězce či požadavek na místo výroby, tedy zvýhodnění těch dodavatelů, kteří určité léčivé přípravky vyrábějí v EU. Nejlevnější lék totiž nemusí být vyroben společností, u které lze předpokládat hladké dodávky po dobu mnoha měsíců, na které je zakázka vysoutěžena.
„Problematická může být například i situace, kdy po vypršení patentové ochrany vstupují na trh generika. U nich sice je dána zaměnitelnost, jejich cena je většinou nižší, nicméně výrobce nemusí mít ještě kvalitně zavedený výrobní a distribuční systém daného léku, což může vést k výpadkům v dodávkách léků. Vícekriteriálním hodnocení nabídek zohledňující schopnost dodavatele zajistit hladké dodávky léků je tak bezesporu nástroj efektivní a v dnešní době žádoucí. Tento postup podporuje i Ministerstvo zdravotnictví. Nicméně, je důležité si uvědomit, že i tento aspekt může být zneužit pro korupční účely,“ konstatuje Transparency International.
U míst rizikových pro korupci ovšem organizace podtrhává, že nejde o systémové chyby. „Samy o sobě totiž mohou sloužit jako nástroj korupčních praktik, tak naopak jako způsob pro zefektivnění a zlepšení procesu nákupu léků. Z toho důvodu je nutné monitorovat tyto rizikové faktory a poukazovat na aktuální rizikové praktiky. Jen tak bude možné reagovat na korupční vlivy v procesu nákupu léků, případně pak cílenou zákonnou i interní regulací tyto postupy v budoucnu eliminovat,“ uzavírá společnost.
-mk-
