Co všechno čeká vězně v péči lékařů – od okamžiku, kdy překročí bránu věznice, až po chvíli, kdy se vrací na svobodu? Zdravotní péče sahá od rutinních vyšetření a prevence až po psychologickou podporu či přípravu na civilní život. Jak celý systém funguje, zaznělo na konferenci Medicína za mřížemi III, pořádané Zdravotnickými zařízeními ministerstva spravedlnosti (ZZMS).
První kontakt s vězeňským zdravotnictvím přichází hned při vstupu za mříže. Každý nově příchozí vězeň podstoupí vstupní prohlídku u praktického lékaře. Zahrnuje nejen anamnézu, ale i detailní laboratorní testy: krevní obraz, základní biochemii a především panel hepatitid B a C.
Od prvních známek nemoci po rentgenové snímky
Součástí je také kontrola zevního vzhledu, aby se vyloučilo například zavšivení. Lékaři navíc musí pečlivě sepsat lékovou anamnézu, protože řada vězňů přichází se složitými medikacemi. Pokud je odsouzený invalidní a potřebuje například zdravotní pomůcky, které není možné běžně do věznice vnášet, stanoví se režim úlev. Velká pozornost se věnuje i specializovaným vyšetřením.
„Nejvíce je vyžadováno vyšetření psychiatrem, adiktologem a psychologem,“ připomněl náměstek zdravotních služeb ZZMS Pavel Ritschel. U žen je povinné gynekologické vyšetření a během pobytu pak preventivní péče gynekologa. Každý pacient navštíví i stomatologa, který sleduje stav chrupu. Ve spolupráci s nutričním terapeutem se pacientovi doporučí případná dietní opatření. Proces završuje rentgenové vyšetření srdce a plic, které pomáhá vyloučit závažnou patologii.
Jak zdravotní stav ovlivňuje život i práci ve věznici
Do sedmi dnů od příjezdu musí mít každý vězeň stanovenou zdravotní klasifikaci, která určuje nejen vhodnou léčbu, ale i možnost pracovního zařazení. „Je stanovena klasifikace od A do F, kdy F se týká pacientů, kteří jsou umístěni na oddělení TPN (trvale pracovně nezařaditelní, pozn. red.) ve věznici. Většinou jde o invalidní vězněné osoby. Pokud mají klasifikaci A až D, jsou zaměstnatelní,“ vysvětlil Ritschel.
Praktický lékař pak sleduje zdravotní stav v průběhu celého pobytu, vystavuje pracovní neschopnosti a eviduje pracovní úrazy. Na péči se podílí celé zdravotnické středisko věznice, které spolupracuje s externími nemocnicemi a specialisty.
Převozy pod lékařským dohledem
Vězeňský život často zahrnuje eskorty mezi zařízeními – a i tady se hodnotí zdravotní stav daného člověka. „Nemůžeme ho převézt jen tak. Je to vždycky ve spolupráci s vězeňskou službou. Musíme určit, jaké je riziko zdravotního stavu a jestli je pacient vůbec schopen převozu vzhledem ke svému zdraví,“ zdůraznil Ritschel.
Při převozu dostává vězeň léky na cestu i na tři dny dopředu. Doprovází ho vždy i kompletní zdravotní dokumentace v papírové a elektronické podobě. U pacientů se specifickými potřebami, například s inzulinovou pumpou, doplňuje lékař detailní doporučení pro eskortu i pro cílovou věznici.
Mohlo by vás zajímat
Zdravotní kontrola před otevřenými branami
Péče končí při odchodu na svobodu. Každý vězeň podstupuje výstupní prohlídku, při níž se zhodnotí celkový zdravotní stav a stanoví doporučení pro civilní péči. Propouštěná osoba dostává v případě dispenzarizace konkrétní doporučení – ať už se jedná o diabetologii, výživovou poradnu nebo gynekologii.
„Pacient je poučen jak ústní, tak písemnou formou. Edukujeme ho, aby věděl, co a jak má v civilním zařízení dělat, za kým má jít. Poučujeme ho o dietním opatření a hlavně o užívání medikace,“ podtrhl náměstek.
Příprava na život mimo vězení
Součástí práce Zdravotnických zařízení ministerstva spravedlnosti je i vzdělávání vězněných, aby si mohli zvýšit kvalifikaci a uplatnit ji v civilním zařízení. Letos proběhl první akreditovaný kurz všeobecný sanitář a nyní je ve schvalovacím procesu kurz ošetřovatel.
ZZMS ale plánuje rozvíjet i vlastní služby. Jednou z nich má být domov seniorů v objektu Moldava. Počítá se také s dialyzačním centrem a výstavbou lékárny – obojí při vězeňské nemocnici Praha Pankrác.
V dalších textech z konference medicína za mřížemi III se Zdravotnický deník zaměří například na intoxikační stavy a jejich medikaci, norský model léčby závislosti, vztahy s civilními poskytovateli zdravotních služeb, chirurgickou péči o vězněné pacienty, telemedicínu či vývoj vězeňské stomatologie.
