Spotřeba alkoholu u mladých lidí klesá. Odborníci ale varují, že závislost nezmizela – jen se přesunula do jiných oblastí, zejména k digitálním technologiím. V podcastu Perspektivy zdraví o tom mluvili klinický psycholog Michal Miovský a spoluzakladatel NEO Centra Libor Votruba. Upozornili i na to, že základy závislostního chování se často pokládají už v dětství.
Alkohol podle obou hostů podcastu není jen otázkou zdraví, ale především společenského nastavení. Vyrůstáme v kultuře, kde se pití považuje za samozřejmost – a děti to přebírají. Libor Votruba upozorňuje, že problém začíná právě doma.
Děti to vidí – a přijde jim to normální
„Když to děti v rodinách vidí, že je to normou, tak jim to přijde normální, a vlastně jim nedocházejí následky, které to potom může mít,“ vysvětluje Votruba. Dodává, že ne každý, kdo vyrůstá v prostředí, kde se pije, se stane závislým, ale riziko je vyšší. „Některým z nás to nasedne na nějaké vnitřní trápení, utrpení, které si tím začnou léčit,“ popisuje i ze své vlastní zkušenosti.
„Všem to přináší nějaký sociální lubrikant, ale v některých případech je to mnohem silnější. Pak je těžké z toho kruhu vystoupit a nepoužívat to, kdykoliv nejsme sami se sebou úplně spokojení,“ dodává.
Zásadní je podle něj přestat považovat intoxikaci – jakoukoliv – za normální stav. „Není v pořádku to, že je normální pít. Není v pořádku to, že je normální se intoxikovat jakýmikoliv drogami,“ říká jednoznačně.
Mohlo by vás zajímat
Mladí lidé pijí méně. Jenže přichází jiné závislosti
Zatímco předchozí generace považovaly pití alkoholu za běžnou součást dospívání, dnešní mladí lidé pijí podle výzkumů méně. Jenže, jak upozorňuje klinický psycholog a adiktolog Michal Miovský, závislost si našla jiné cesty. Tím nejsilnějším faktorem nejsou podle adiktologa jiné návykové látky, ale digitální závislosti.
„Dokonce v nějakém momentě jsou i ty zdravotní dopady velmi podobné, v některých případech dokonce přímo totožné s dopady užívání návykových látek,“ dodává. Proto podle něj není důvod k nadšení, že mladí pijí méně – závislost jen změnila podobu.
Stát v prevenci selhává
Miovský zároveň připomíná, že genetika hraje u závislostí silnou roli, ale není jediným měřítkem. Zdůrazňuje význam epigenetiky – tedy toho, jak prostředí ovlivňuje, které geny se „zapínají“ nebo „vypínají“.
„To, co je posilováno nebo naopak tlumeno, má nějakou důležitou vazbu na prostředí. Poznáváme postupně i ty možnosti, jak to ovlivňovat, a tím pádem dostává celá prevence úplně nový rozměr,“ říká Miovský.
Podle něj by stát měl mnohem více investovat do cílené prevence, zejména u dětí. Zásadní je, aby prevence více cílila na důležitá období, kdy je vnímavost dětí vůči preventivním programům podstatně vyšší. „Bohužel stát v tomto případě dost zaspává, selhává,“ uzavírá Miovský.
