Telemedicína se stává realitou i tam, kde by ji ještě před pár lety čekal málokdo: ve vězeňském zdravotnictví. Na konferenci Medicína za mřížemi III představil primář zdravotnických středisek Zdravotnických zařízení ministerstva spravedlnosti (ZZMS) Oleksandr Gaval zkušenosti z pilotního projektu. Ukazují, že telemedicína může být bezpečnější a pohodlnější než eskorty do civilních nemocnic.

Současná vězeňská zdravotní péče čelí třem hlavním problémům. Rostou nároky na rozsah a kvalitu péče, protože odsouzení přicházejí se složitějšími diagnózami a polypragmazií. Je nedostatek personálu – nejen ze strany vězeňské služby, ale i zdravotníků. A převozy do civilních nemocnic jsou logisticky složité, drahé a zároveň představují bezpečnostní riziko.

Pilotní projekt ve Světlé nad Sázavou

Telemedicína podle Gavala odpovídá právě na tyto tři výzvy. Cílem není nahradit lékaře, ale zlepšit dostupnost péče.

„Telemedicína umožní rychlou konzultaci odborníka na dálku. V podstatě omezíme počet eskort, primární péče bude zabezpečena a v tom případě nebude potřeba ošetřovat v nemocnicích například kondylomata (genitální bradavice, pozn. red.),“ vysvětlil.

Pilotní projekt běží od září v ženské věznici Světlá nad Sázavou, kde denně provedou 7 až 10 vyšetření na dálku. Zdravotníci využívají systém společnosti MEDDI hub, i když bez přístupu ke zdravotnické dokumentaci.

„Lékař nemá přístup k chronické medikaci, nezná další komorbidity, takže odebírá celou anamnézu,“ popsal Gaval. Na základě anamnézy pak určí další postup. Může například stanovit další vyšetření nebo nařídit laboratorní test krve.

Mohlo by vás zajímat

Záznamy, které lze uložit a porovnat

Do praxe se zapojují moderní digitální přístroje. „Momentálně máme několik metod: digitální fonendoskop, otoskop, EKG, POCUS ultrazvuk,“ jmenoval Gaval. Záznamy z digitálního fonendoskopu či EKG lze uložit a při kontrole po několika dnech porovnat se stavem pacienta.

Gaval zmínil i další příklady využití telemedicíny v praxi: „Každá vrchní sestra na středisku má telefon, takže by ho do budoucna mohla využívat, když má pacient bércové vředy, chronické rány, například erysipel (akutní infekční onemocnění kůže a podkoží vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A, pozn. red). Dá se to v podstatě poznat z fotografie a zaléčit.“

Pomoc s administrativou

Telemedicína ve vězeňství pomáhá i s administrativou. „Vytvořil jsem tým dvou lékařek, které určitou měrou dělají telemedicínu na dálku,“ uvedl Gaval. Lékaři ve věznicích díky tomu tráví méně času papírováním a mohou se více věnovat akutním pacientům.

Tým mimo jiné vystavuje pracovní neschopnosti u pracovních úrazů odsouzených nebo vyhodnocuje laboratorní výsledky ze vstupních prohlídek, kde se standardně testují například hepatitidy.

Data ze zahraničí hovoří jasně

Z pohledu odsouzených přináší telemedicína nejen rychlejší přístup ke specialistovi, ale i větší důstojnost. „Mnozí pacienti eskortu odmítají, nechtějí být viděni v poutech na veřejnosti. Díky telemedicíně ten problém odpadá,“ uvedl Gaval.

Popsal i případ z pražské Ruzyně: „Pacient po bypassu odmítl eskortu na kontrolní vyšetření, protože nechtěl jet připoutaný. Tyto kontroly by se mohly dělat právě prostřednictvím telemedicíny.“

Omezení eskort zároveň snižuje bezpečnostní rizika a finanční náklady. V zahraničí už se podle Gavala telemedicína osvědčila. „V USA se používá ve věznicích asi ve 30 státech, v Texasu a Kalifornii snížila počet eskort o více než polovinu. Ve Velké Británii se běžně uplatňuje v dermatologii, kde 25 % všech vyšetření probíhá telemedicínsky.“

Standard budoucnosti

Budoucnost vězeňského zdravotnictví Gaval vidí jasně: „Cílem je, aby se telemedicína stala standardní součástí péče.“

Důvod je podle něj prostý. V České republice je více než 5 500 praktických lékařů v předdůchodovém věku. Jejich úbytek v příštích letech výrazně ovlivní dostupnost zdravotní péče. „Ne každý lékař chce dělat ve věznici, takže sehnat lékaře bude čím dál složitější. Telemedicína ten problém vyřeší,“ poznamenal.

Pilotní projekt by se tak v budoucnu měl ze Světlé nad Sázavou rozšířit i do dalších věznic. Organizace ZZMS sází na telemedicínu nejen u praktických lékařů, ale také psychiatrů, kteří by tak mohli vyšetřovat akutní stavy. „Pokud lze na dálku operovat mozek, tak vyšetření ve věznici asi zvládneme,“ uzavřel Gaval.