Každý si v něm může najít něco pro sebe. Pravičáci, levičáci, reformátoři i spoluobčané, kteří věří, že nás chce všechny WHO násilně očipovat. Zdravotnická část programového prohlášení budoucí vlády je překvapivě ambiciózní. Žádný útěk politiků od zdravotnictví jako v minulých letech, ale skok šipkou rovnou po hlavě do víru těžkých výzev. Bude to jízda. I když detaily jízdního řádu chybí.

Pro ty z vás, milí čtenáři, které nebaví číst sáhodlouhé rozbory vládních slibů, tady mám úvodní souhrn jejich nejvýraznějších plusů a minusů. A jeden bonus k tomu.

Plusy:

  • reforma zdravotního pojištění – konkurence pojišťoven,
  • stopka deficitům veřejného zdravotní pojištění,
  • posílení kompetencí nelékařských pracovníků, vznik nových profesí,
  • silná podpora elektronizace, telemedicíny a AI,
  • podpora duševního zdraví až na úrovni vlády,
  • restrukturalizace lůžkové péče, s racionálním řešením pro regionální nemocnice,
  • změna řízení nemocnic – správní rady a centrální správa nemovitostí,
  • nová nemocnice v Praze a strategický plán investic,
  • navázání na kroky předchozích vlád (není tu křečovitá snaha rušit, škrtat, destruovat).

Minusy:

  • žádná regulace na straně pacienta,
  • žádné možnosti individuálního přizpůsobení péče formou legálních poplatků a doplatků (kromě bonusů za prevenci),
  • žádná zmínka o soukromých zdrojích financování,
  • žádné řešení aktuální krize financování (zatím jen mediální informace o potřebě dolít 20 miliard korun),
  • žádná zmínka o postgraduálním vzdělávání,
  • žádná podpora očkování,
  • blábol o WHO.

Bonus:

Nikoliv ve zdravotnické, ale v kapitole Finance a hospodaření státu je závazek, že nová vláda zavede 0% DPH na léky na předpis. Andrej Babiš České televizi řekl, že o tom neví. Tedy ani my teď nevíme, jestli tahle nula nakonec skutečně v programovém prohlášení zůstane. Léky na předpis (správně řečeno – léky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis) jsou v drtivé většině hrazeny bud zcela nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění. Stát by tedy vybral méně na daních, nicméně dodavatelé léků by mohli – teoreticky – snížit ceny léčivých přípravků. Dopady lze nyní těžko odhadovat a Zdravotnický deník je bude zjišťovat. Postupuje se podle cenového předpisu, takže by mělo dojít i ke snížení úhrad – jak receptových, tak centrových léčiv. Otázka doplatků pacientů je otevřená. (Poznámka redakce – text o dopadech nulové DPH byl oproti původní verzi článku autorem opraven, k problematice se podrobněji ještě vrátíme v dalším textu).

A teď se na program podívejme podrobněji, ale protože si ho každý může přečíst a udělat si názor sám, podíváme se jen na důležité body, které uvedeme do souvislostí.

(Potenciální) revoluce ve zdravotním pojištění

Neodvážnějším prvkem celého programu nové vlády pro zdravotnictví je reforma zdravotních pojišťoven. Ta věta stojí za doslovnou citaci: „Reformujeme systém veřejného zdravotního pojištění tak, aby mezi zdravotními pojišťovnami vzniklo skutečné konkurenční prostředí“.  

Je přitom zajímavé srovnat tuto formulaci s tím, jak stejné téma pojala odcházející vláda Petra Fialy ve svém tehdejším vládním prohlášení: „Zahájíme diskusi o potřebě a vhodnosti cenové konkurence zdravotních pojišťoven“. Fialova vláda chtěla „zahajovat diskusi“, k čemuž nakonec ani nedošlo, Babišova avizuje, že bude „reformovat“. Kdo by to byl ještě nedávno řekl! Budeme zvědaví, zda se tak skutečně stane. Chybí totiž konkrétnější popis. Zbývá tedy individuální představa každého čtenáře vládního prohlášení.

Mohlo by vás zajímat

Autor tohoto komentáře, dle svého naturelu, tedy doufá, že půjde o velkou, nikoliv jen kosmetickou změnu, což naznačují i další věty. „Pojišťovny získají větší prostor pro samostatné hospodaření a odpovědnost za kvalitu služeb, které svým pojištěncům poskytují. Posílíme smluvní volnost mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli péče a umožníme tak pojišťovnám diferencovat platby podle kvality a efektivity péče,“ vysvětluje se dále v programu budoucí vlády.

Když už jsme u toho srovnání, připomeňme, že Fialova vláda se zavázala, že zavede možnost dobrovolného doplňkového připojištění. Dokonce na tomto programovém bodu pracoval tým pod vedením senátora Romana Krause, ale po jeho náhlém úmrtí vyšumělo úsilí do prázdna. Babišova vláda nic takového neplánuje, stejně jako nezvažuje žádný druh finanční spoluúčasti pacientů.

V programu dokonce ani nepočítá s možností doplatit rozdíl mezi hrazenou a skutečnou cenou u některých výkonů a zdravotnických prostředků, což se snažil prosadit ke konci svého funkčního období ministr Vlastimil Válek (pod názvem „volba pacienta“), ovšem neúspěšně, protože narazil na nesouhlas hnutí STAN. Ještě v předminulém volebním období se v podstatě o totéž pokusili poslanci hnutí ANO, kteří také narazili na odpor koaličních partnerů, jimiž tenkrát byli sociální demokraté (abychom byli korektní – v obou případech se objevila kritika od expertů, že návrh je špatně napsaný).  

Zdravotní pojišťovny čekají další změny. Nová vláda hodlá zavést osobní zodpovědnost členů správních rad za výsledky činnosti pojišťoven. Bude po nich žádat „intenzivní analýzu využívání zdravotních dat“ a chce založit moderní centrum pro inovace a datovou analýzu.

Červená deficitům a omezení úhradové vyhlášky

Babišova vláda se bude velmi důrazně bránit vzniku deficitu v systému veřejného zdravotního pojištění. To není žádné překvapení. Nejžhavější adept na křeslo ministra zdravotnictví Adam Vojtěch tuto tezi opakovaně zdůrazňoval snad ve všech předvolebních debatách. Tím se ostře vymezoval proti politice dosavadního ministra Válka, který deficit nepovažoval za zlo, neboť měl za to, že je v systému peněz dost, hospodářství státu je v dobré kondici a příjmy zdravotnického systému porostou.

Válek cíleně přes úhradovou vyhlášku snižoval zůstatky na účtech zdravotních pojišťoven. Letos chtěl stejným způsobem odsát peníze z účtů nemocnic, ale nakonec se ve finále nečekaně rozhodl vyhlášku předělat a „vrátit“ jim několik miliard. Tím ovšem značně zkomplikoval manévrovací prostor pro budoucí vládu a jejího ministra zdravotnictví.

Podle pesimistických odhadů bude v systému příští rok chybět 20 miliard korun. Pro Vojtěcha bude tudíž velmi obtížné deficitu zabránit, a to i přesto, že Babiš jasně deklaroval, že peníze navíc do zdravotnictví zajistí. O tom, jak to vláda udělá, není bohužel v jejím programu žádná zmínka. Jsme tudíž odkázáni na mediální vyjádření, z nichž plyne, že se zřejmě půjde cestou zvýšení plateb za státní pojištěnce, která ovšem vyžaduje změnu zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Budoucí vláda je rovněž připravena podpořit Vojtěchovu myšlenku „navrácení základních principů dohodovacího řízení, kdy je dohoda v rukou pojišťoven a poskytovatelů a ministerstvo přistupuje spravedlivě ke všem segmentům. Úhradová vyhláška má sloužit k potvrzení dohod a její role bude postupně omezována ve prospěch aktivnější úlohy a větší zodpovědnosti zdravotních pojišťoven“.

Opět můžeme nyní jen spekulovat, jak moc se podaří toto předsevzetí naplnit, například tváří tvář platovým a mzdovým požadavkům odborů. Prostřednictvím úhradové vyhlášky totiž mohlo ministerstvo (a tedy vláda) vždy nějaké peníze pro odboráře vyčarovat (rozuměj: buď systém více zadlužit, nebo vzít peníze z jiných položek).

Razantní změny v řízení nemocnic

Povzbudivé je, že se nová vláda hlásí k restrukturalizaci lůžkového fondu nemocnic. VZP se už podařilo převést 1 800 lůžek z akutních na dlouhodobá a chce v tom pokračovat až k cílovému stavu 5 tisíc lůžek. V této bohulibé aktivitě by tedy mohla (a s ní i ostatní pojišťovny) pokračovat s politickou podporou nové garnitury.

Restrukturalizace je citlivě vnímána především v menších nemocnicích, které se po nedávném rozhodnutí Ústavního soudu (totiž, že se soud nebude plést do rozdílných úhrad za péči ve velkých a menších nemocnicích) cítí opuštěny bez zastání a obávají se o svoji budoucnost. Vládní programové prohlášení přichází se zajímavým řešením – vytváření regionálních nemocniční sítí s vyšší mírou spolupráce a dělby práce, než je tomu nyní. Současně bude vláda podporovat smysluplnou centralizaci péče a její přesun do jednodenní, stacionární, ambulantní a domácí oblasti. Půjde tedy nakonec o to, jak se jí podaří citlivě namíchat optimální poměr centralizace specializované s dostupností běžné péče.

U státních nemocnic se chystají dvě průlomové změny. První je změna struktury řízení, kdy jejich managementy mají být kontrolovány skrze správní rady. Nepíše se sice, zda to také znamená změnu obstarožní a nevyhovující právní formy příspěvkové organizace na jiný typ, ale bez toho by nemělo zřizování správních rad prakticky žádný smysl.

Druhou průlomovou změnou je zavedení centrální správy nemovitostí odděleně od jednotlivých provozů státních nemocnic. V našem zdravotnickém prostředí jde o zcela novou nevyšlapanou cestu, která může zpřetrhat dosavadní obchodně-klientelistické vazby na úrovni jednotlivých nemocnic. Současně ale, pokud bude špatně provedena, může vzniknout nefunkční moloch jakéhosi generálního ředitelství, které bude brzdit nemocnice v jejich rozkvětu.

A když už jsme u nemocnic, nesmíme opomenout plán postavit novou, prý supermoderní, fakultní nemocnici v Praze. Hlavní město si jí nejen zaslouží, ale i potřebuje. Naposledy tam byla nová nemocnice postavena v letech 1982-1989 a měla poskytovat exkluzivní služby komunistickým funkcionářům a národním umělcům. Změnil se ale politický režim, a tak vznikla Nemocnice na Homolce, dnes sloučená s FN Motol, která slouží všem. O nevyhovujících prostorách nemocnic na pravém břehu Vltavy (Bulovka, VFN, Thomayerka, Vinohrady) se není třeba rozepisovat, to vidí každý, kdo tam někdy zavítal.

Důraz na kompetence

V programu je věnován poměrně velký prostor kompetencím různých zdravotnických povolání. Na toto téma se v posledních dnech rozhořela vášnivá debata, kterou odstartoval svým příkrým vyjádřením v rozhovoru pro Zdravotnický deník prezident lékařské komory Milan Kubek, který stále vidí lékaře na piedestalu, kolem kterého se houfují ostatní zdravotníci. Moderní trendy jsou ovšem jiné. Všude tam, kde to je bezpečné, efektivní a prospěšné pro pacienta, spolupracuje tým lékařských i nelékařských zdravotníků, jejichž role a kompetence se doplňují. V návrhu vládního prohlášení je vypíchnuto:

  • Praktičtí lékaři mají mít dostatečné kompetence a zázemí. Výslovně se uvádí, že vláda bude podporovat přesun stabilizovaných chronických pacientů k praktickým lékařům a rozšiřovat jejich preskripční kompetence. Stejně tak se mohou těšit na podporu sdružených praxí praktických lékařů.
  • Lékárníci by se měli ve svých lékárnách zapojit do preventivních a jednoduchých screeningových programů.
  • Posíleny budou kompetence nelékařských pracovníků tak, aby mohli plně využívat své odborné znalosti.
  • Více se musí zapojit administrativní pracovníci, aby odlehčili od administrativy zdravotníkům.
  • Podporovány budou nové zdravotnické profese pro edukaci pacientů či koordinaci péče.

Duševní zdraví v rukou premiéra

Zvláštní důraz bude nová vláda klást na duševní zdraví. Chce obnovit „státem řízený proces reformy péče o duševní zdraví“, zaměřit se na vzdělávání veřejnosti v problematice duševního zdraví i odbourávání stigmatizace a podpoře lidí se zkušeností s duševním onemocněním při návratu do běžného života.

Více prozradil budoucí premiér Babiš v podcastu Sorry jako. Uvedl v něm, že „vznikne samostatný odbor s názvem Odbor politiky duševního zdraví, který bude spadat přímo pod předsedu vlády,” a že dojde k znovuobnovení Rady vlády pro duševní zdraví, které rovněž bude předsedat premiér. “Vzhledem k tomu, že problematika duševního zdraví dalece přesahuje gesci jednoho ministerstva, je k jejímu řešení nutná spolupráce mnoha stakeholderů. Takže členy rady budou ministři klíčových ministerstev – zdravotnictví, práce a sociálních věcí, školství – a zástupci krajů, pojišťoven, uživatelů péče a tak dále,“ vysvětlil Babiš.

V programovém prohlášení je pak mnoho témat, která jsou velice potřebná, třebaže nikoliv nová. Je dobře, že tady nová vláda naváže na svoji předchůdkyni, a tedy Adam Vojtěch na Vlastimila Válka, stejně jako Válek před čtyřmi lety navázal na Vojtěcha. Jde o obrovskou nálož úkolů. Od prevence, zajištění dostupnosti péče i léků, přes elektronizaci, telemedicínu, umělou inteligenci, měření kvality, disease management až po implementaci národních plánů pro onkologii a kardiologii atd .

Co v programu chybí a co se nepovedlo

Absenci některých bodů už jsme popsali výše. Také jsme uvedli, že nová vláda bude tlačit k vyšší efektivitě zdravotní pojišťovny i poskytovatele péče. Z regulací jí ale zcela vypadává pacient, s výjimkou bonusů za prevenci. Se žádnými pobídkami, aby spotřebovával zdravotní služby a pohyboval se po systému racionálně, se nepočítá. České zdravotnictví bude nadále švédský stůl, kde se zadarmo bere z veřejného balíku bez jakékoliv individuální odpovědnosti a bez motivace využít tyto peníze efektivně.

Přestože se vláda hlásí k realizaci reformy systému ochrany veřejného zdraví, vyhnula se alespoň jen náznaku, co si pod tím představuje. A nejen to, vepsala si do svého programu i dva velmi problematické body, které jdou proti veřejnému zdraví:

  1. V celém dokumentu chybí jednoznačná podpora očkování. Přitom je to jedna z dlouhodobých bolestí naší země. Například máme hanebně nízkou proočkovanost proti chřipce, na kterou zbytečně umírají zejména staří lidé. Klesá nám pročkovanost dětí. Ve veřejném prostoru kolují nesmyslné dezinformace, které situaci dále zhoršují. A jediné, co k tomu napíše naše příští vláda do svého programu, je záhadná věta: „Nad rámec povinného očkování zachováme dobrovolnost očkování“. Co vlastně znamená? Čistě jazykově jiná možnost přece ani není. Nad rámec povinného očkování může být jedině dobrovolné očkování. K tomu se nemusí vláda zavazovat (jak to bylo v klasickém českém filmu: „Ty stěrače a ostřikovače, to nemusíte hlásit. To přece vidíte.“). Patrně byl původní záměr napsat, že se nebude nadále rozšiřovat povinné očkování a zůstane zachován jeho současný rozsah. To je zřejmá úlitba antiočkovacím silám, které rotují kolem nových koaličních stran. Ale nemastný neslaný přístup k očkování je prostě ze zdravotnického pohledu nepřijatelný.
  2. Vládní programové prohlášení pak ostudně hyzdí proklamace s nádechem dezinformace: „Nedopustíme přenášení rozhodovacích pravomocí z ČR na WHO – zajistíme národní suverenitu v legislativních a rozhodovacích procesech v návaznosti na tuto mezinárodní instituci.“ Nic takového nehrozí, Světová zdravotnická organizace nemůže nabourat naši národní suverenitu. Patrně je to příprava na humbuk proti Pandemické úmluvě podle slovenského vzoru, za který náš soused sklidil mezinárodní posměch. Dokument musí ratifikovat český parlament. Ministerstvo zdravotnictví opakovaně uvedlo, že úmluva naopak potvrzuje suverenitu členských států a žádným způsobem ji neomezuje. Svrchované právo vydávat a implementovat legislativní předpisy s cílem poskytování zdravotních služeb mají státy a WHO nemůže přímo zasahovat do poskytování zdravotní péče v ČR. I malé dítě ale pochopí, že když přichází pandemie, která nezná hranic, je třeba úsilí jednotlivých zemí koordinovat a musí se tak dít podle společných standardů.

Závěr – mysleme pozitivně

Program vlády pro zdravotnictví je ambiciózní a docela rozsáhlý, i když v mnoha ohledech jen obecně popsaný.

Přejme si, aby se alespoň část podařilo prosadit, tedy aby:

  • byly skutečně reformovány zdravotní pojišťovny tak, že si budou reálně konkurovat,
  • byl systém finančně stabilní a bez zadlužování,
  • české zdravotnictví bylo moderní čili založené na: na dostupných a kvalitních službách, týmové spolupráci kompetentních lékařských i nelékařských pracovníků, hladce běžící elektronizaci a robustních správně interpretovaných datech a nakonec, aby nezabředlo do dezinformačního bahna,
  • nám v Praze vyrostla krásná nová nemocnice.

Také si snad můžeme přát, aby nová opozice už teď začala pracovat na programu pro příští volby. A ne jako minule. A předminule. Má před sebou hodně práce.