Mladí lékaři, digitální mezioborová spolupráce, oslovení menšin i sázka na vzdělávání – to jsou podle profesora Miloše Táborského klíče k tomu, aby Ústecký kraj získal kardiologii světové úrovně a pacienti šanci na zdravé srdce.

Od dubna jste přednostou Kardiologické kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kam jste se přesunul po 16 letech ve Fakultní nemocnici Olomouc. Co pro vás tato změna znamená?

Je to především velká výzva. Výzva vybudovat znovu od základů kardiologické pracoviště, a to do podoby moderního evropského centra. Chce to hodně energie a entuziasmu. Ale myslím, že první půlrok mého působení ukázal, že se z malého kardiovaskulárního centra, které se soustředilo pouze na intervenční kardiologii, stává plnohodnotné centrum s komplexním pohledem na kardiologii, vzácná onemocnění i kardiovaskulární prevenci a léčbu dyslipidémií nebo myokarditid.

Zabýváme se prostě celou šíří kardiologie. A chceme se i nadále rozvíjet – budeme třeba stavět nový velký a moderní sál pro arytmologii. Perspektiv je více než dost.

Takže jste se svým rozhodnutím spokojen?

Rozhodně ano. Jsem mimořádně vděčný, že mohu inspirovat mladé kardiology k zájmu o celou šíři kardiologie. Máme semináře a další formy vzdělávání, naše pracoviště začíná mít univerzitní charakter. Nejsme zahledění do sebe, ale snažíme se pronikat do regionů.

Na které regiony se soustředíte?

Za největší výzvu považuji Šluknovský výběžek, který je po všech stránkách nesmírně zanedbaný. Snažíme se tam proto přednášet, spolupracovat a nabízet služby. Je před námi ještě velký kus cesty, ale dílčí pokroky se daří. Všechno je možné, klíčové je empaticky vnímat místní problémy.

Méně vyšetření, větší úmrtnost

Čím je kardiovaskulární péče v Ústeckém kraji specifická oproti jiným tuzemským regionům?

Nerad používám termín znevýhodněný kraj, ale v tomto případě se to velmi hodí. Protože když se podíváme na statistická šetření týmu pana profesora Duška (Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky – pozn. red.), jasně z nich vidíme, že Ústecký kraj má zdaleka nejhorší kardiovaskulární mortalitu. Problémem kraje je i nízký počet preventivních vyšetření u praktiků. A dokonce se snižuje počet kardiologických vyšetření v posledních pěti letech, což také není dobrý marker.

Komunikace byla dlouhá léta zablokovaná, lékaři uzavření v sobě a ve svých ambulancích, nescházeli se spolu.

Co s tím?

Musíme začít u praktiků a zlepšovat primární prevenci. A pokračovat přes ambulantní specialisty až ke specializované péči do centra. Mým úkolem je nastavit cestu pacienta. Zjednodušit ji, napřímit a zkrátit.

Jak se taková cesta napřimuje?

Myslím si, že člověk nemá být zastáncem pouze svého úzkého oboru a musí se na medicínu dívat globálně. Vážit si kolegů a navazovat pozitivní mezioborovou spolupráci. Aby všichni měli pocit, že se na jiného kolegu lékaře mohou vždy obrátit a že problémy řešíme společně.

Máme co dohánět. Komunikace byla dlouhá léta zablokovaná, lékaři uzavření v sobě a ve svých ambulancích, nescházeli se spolu. Já kladu důraz na to, abychom se osobně vídali, mohli věci prodiskutovat. Je to cesta, jak postupně budovat jeden velký tým.

Lékaři se vracejí z Německa

Jak je na tom Ústecký kraj s dostupností péče?

Nikdo v tomto kraji dlouhodobě nedbal na optimalizaci struktury zdravotní péče. Vše probíhalo dost nahodile. Na některých periferních místech je skutečně velký problém najít specialistu nebo i běžného praktika.

Dobrou zprávou je ale fakt, že se nám vracejí lékaři z Německa. Mně na kliniku teď postupně přicházejí lidé, kteří třeba 20 let pracovali v Sasku, ale už pro ně není tak krásné a dokonalé jako dříve. Ve zdravotnictví tam mají velké problémy, restrukturalizují a zavírají oddělení. A navíc už rozdíl mezi úrovní mezd v Česku a v Německu není tak zásadní.

Mohlo by vás zajímat

Například do Rumburku se mají vracet dva mladí kardiologové. Přeberou kardiologickou ambulanci doktora Vondráčka, který je místním nestorem. To je silný impulz – dva mladí lékaři s „tahem na bránu“ letitými zkušenostmi z Německa přinášejí tamní know-how zpátky do Česka.

Je příchod dvou mladých kardiologů pro Šluknovský výběžek tak zásadní?

Naprosto! Pokud je region relativně malý a uzavřený, dva kardiologové pro něj úplně stačí.

A vy jim případně budete k dispozici ke konzultacím?

Jeden z těchto dvou lékařů k nám v lednu nastupí na kliniku.

Osobně si myslím, že evropsko-americký model provázání ambulantních praxí a nemocnic nebo center je velmi dobrý. Lékař pracuje jeden nebo dva dny v týdnu v nemocnici a zbytek dní ve své praxi. Samozřejmě to není pro všechny, ale mladší generace už takto uvažuje a mám řadu kolegů, kteří svou profesní aktivitu dělí mezi nemocnici a svojí praxi.

Kraji a systému vyčítám, že se málo zabývali rizikovými skupinami.

Jaké další nemedicínské faktory jsou pro Ústecký kraj zásadní?

Problémem jsou Sudety. Jsou nepřirozeně vylidněné a skladbou obyvatel odpovídají struktuře lidí, kteří se v pohraničí usídlili po druhé světové válce. Trápí je velmi frekventní kriminalita, drogová závislost, alkohol a kouření.

Kraji a systému vyčítám, že se málo zabývali rizikovými skupinami. Když například vidíte, že romské etnikum má zásadní problém ve vzdělání, sociální i zdravotní péči, musíte do zlepšení něco investovat a těm lidem se věnovat.

Mění se situace k lepšímu?

Zahájili jsme pozitivní program pro Romy. Snažíme se jim říkat, že jsou pro nás stejně důležití jako všichni občané. A oni jsou za to docela vděční.

Jaká specifika kardiovaskulárního zdraví vidí lékaři u romské populace?

V jejich populaci je větší podíl poruch metabolismu lipidů a větší podíl hypertenze. Velkým problémem je obezita, alkohol a kouření. Jde tedy o souhru geneticky vázaných faktorů a získaných negativních zkušeností.

Zároveň je ale velmi pozitivní, že mladší generace Romů nechce být jako jejich rodiče. Snaží se vzdělávat, studují na vysokých školách. To je vždycky dobrý marker.

Vést digitální dialog

Ústecká nemocnice patří pod Krajskou zdravotní, která sdružuje sedm nemocnic v Ústeckém kraji. Jaká je vaše vize propojenosti jejich kardiologické péče?

Ta se už realizuje. Po mém příchodu jsme začali s rychlou digitální referencí pacientů. Dříve se telefonovalo, dnes se všechno řeší on-line. Máme například také aplikaci, v níž se pacient, který má žádanku od praktika, objednává ke konkrétním vyšetřením. Rychlost a vstřícnost vyšetření je výrazně lepší, než byla.

Profesor Miloš Táborský (vlevo) v redakci Zdravotnického deníku v rozhovoru s jeho šéfredaktorem Tomášem Cikrtem. Foto: Jakub Němec

Učíme také naše mladé doktory, aby byli vstřícní. Když se totiž problémy řeší rychle, dochází k méně komplikacím. Pacienty pak převedete do ambulantního režimu a už nemusí být hospitalizováni.

Měříte v datech, jak se takový přístup odráží v praxi?

Ano. Každý měsíc reportujeme počty hospitalizací i výkonů, genezi bodů a další data. Je to reporting obdobný tomu, co dělají výrobní firmy, tedy nějaký předpoklad a plnění plánu. I my máme detailní hlášení v jednotlivých segmentech, na jednotlivých klinikách a odděleních.

V rámci Krajské zdravotní jste založili i Ústav digitální medicíny, který sídlí na vaší Kardiologické klinice. Čím se zabývá?

Jedním z našich projektů je snaha pomoci síti praktických lékařů v regionu, kteří nám na základě dohody pošlou v zabezpečené podobě pacientské soubory s laboratorními výsledky, s klinickými daty a podobně. My máme velké datové centrum i specialisty na umělou inteligenci. Takže jsme schopni pomocí algoritmů soubory pacientů analyzovat a roztřídit je na vysoce rizikové, středně rizikové a nízkorizikové. A v rámci diagnóz pak pacientovi navrhnout nějaká konkrétní řešení a vyšetření.

Praktik je tedy díky tomu úzce spojen s centrem. Dá se říci, že spolu vedeme digitální dialog, který přispívá ke zlepšení časného záchytu onemocnění. Protože vtip není v tom léčit pacienta po prodělaném infarktu myokardu, ale mnohem větší výzvou je, aby ten infarkt neproběhl. O to nám jde.

Nová lékařská fakulta? Trochu jinak

Je v Ústí stále ještě aktuálním tématem také vznik lékařské fakulty?

Musím otevřeně říct, že vize vzniku nové samostatné lékařské fakulty není při dnešních personálních nedostatcích realizovatelná. Najít vyučující v některých preklinických oborech, například v anatomii a histologii, je neřešitelné.

Takže jsme zvolili koncept takzvané asociované lékařské fakulty čili smluvně zajištěné výuky. A domluvili jsme se se 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Pro její studenty 6. ročníku máme v nemocnicích připravenou blokovou výuku. Připravili jsme kvalitní program ve státnicových oborech, zajistíme jim ubytování, podporuje to kraj. Takže se pracoviště se budou transformovat na univerzitní formu existence – tedy klinika, výuka, věda.

Slibujete si od toho také to, že se část těchto studentů v Ústeckém kraji po škole usadí a budou zde pracovat?

Je to tak. Věříme, že když studenti projdou odděleními v nemocnicích, které se jim zalíbí, zkusí si tam vyjednat vyhovující pracovní podmínky. Ve střednědobém horizontu si od toho slibujeme, že naroste počet mladých lékařů, kteří budou školeni nejdříve směrem ke kmeni a pak k atestaci, a v nemocnicích zůstanou.

Kdy vámi popisovaná spolupráce začne?

Nyní už podepisujeme memorandum o spolupráci, následovat bude řádná smlouva o realizaci výuky. A výuka začne v březnu nebo v dubnu příštího roku jako pilotní projekt. A od akademického roku 2026/2027 pak už naplno.