Po rozhovoru mladé sestry o slabinách českého zdravotnictví se na Facebooku Zdravotnického deníku rozproudila diskuse. Sestry sdílely nejen frustraci a pocit nedocenění, ale i radost z pomoci pacientům.
Mladá sestra Sára Kaplanová v rozhovoru upozornila na nejzásadnější slabiny systému – finance, vztahy na pracovišti nebo nedostatek psychické podpory. „Dostávám stovky zpráv od sester, které úplně odešly z oboru, protože už to nebyly schopné ustát. A to je smutné i z pohledu budoucnosti. Rodí se méně dětí, starší generace zdravotníků bude odcházet do důchodu a otázka je – kdo se jednou postará o nás?“ uvedla například.
Pocit nedocenění a ponížení
Rozhovor se Sárou vyvolal na Facebooku stovky reakcí sester, které sdílely své vlastní zkušenosti.
Katku Jalovcovou zasáhl zejména výrok prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, který označil zdravotníky za „levnou a snadno ovlivnitelnou pracovní sílu“. „Nikdy jsem se necítila tak ponížená a dehonestovaná. Práce s lidmi je náročná, s nemocnými ještě víc, ale pořád se do nich dokážu vcítit (…) ale ponižování zdravotníků a snižování jejich práce je pro mě skutečně důvod uvažovat o tom, abych ze zdravotnictví úplně odešla,“ napsala.
Za lepšími podmínkami
Některé sestry hledaly úlevu mimo ČR. Lucia Emsè po sedmi letech práce v Česku odešla do Německa. „Jsem tu 12 let a už nikdy více zpět. Spokojená a mám super kolektiv,“ napsala. O podobné zkušenosti už Zdravotnický deník vedl rozhovor se sestrou působící v Rakousku.
Halina Kopalová, která ze zdravotnictví podle svých slov „utekla před šesti lety“, jako důvod odchodu uvedla finanční stránku. „Peníze jsou hodně smutné, člověk z toho prostě v dnešní době nevyžije. Dnes mám finanční svobodu, kterou bych jako zdravotník kvůli tomu neměla,“ podtrhla.
Problém jménem kolektiv
Markéta Czyžová zdůraznila, že někdy nejsou problémem pacienti, ale prostředí a vedení. Ilustrovala to na příkladu své vnučky. „Odešla z nemocnice ne kvůli pacientům, ale kvůli hroznému kolektivu a hlavně vedení, které se k nim chovalo jako k póvlu. Žádná úcta k zaměstnancům. Makat dvanáctky a nemít klid na práci a bát se co si zase vedení vymýšlí,“ poznamenala.
Práce s lidmi je vždy obtížná, i když zajímavá, a dnešní vztahy mezi lidmi ji ještě více komplikují.
„Vždy byla práce sestry u lůžka velmi obtížná, dnes je navíc komplikována celkově špatnými vztahy ve společnosti. Na ambulancích je to o chlup lepší, alespoň z pohledu, že nemusíme být ve službě v noci. Práce s lidmi je vždy obtížná, i když zajímavá, a dnešní vztahy mezi lidmi ji ještě více komplikují,“ je přesvědčená Ludmila Palatová.
Smysl, který přetrvává
Na druhou stranu se ale v reakcích objevily i pozitivní zkušenosti. Kateřina Dodulíková napsala: „Dělám to ráda. Zvlášť pokud se zdravotník umí chovat hezky k pacientům, přijde domů s pocitem: Dnes jsem někomu pomohla.“
„Dělala jsem to celý život, pátky, svátky, denní, noční. Dvě děti a samoživitelka. Tehdy opravdu za almužnu. 45 let života. Kdybych se znovu narodila, šla bych do toho asi zase,“ shrnula svou celoživotní zkušenost Marie Horová.
„Povolání zdravotníka si většina z nás vybrala jako poslání. Dělám to ráda. Zvlášť pokud se zdravotník umí chovat hezky k pacientům, přijde domů s pocitem: dnes jsem někomu pomohla, aby mu bylo co nejlépe,“ doplnila Kateřina Dodulíková.
