Nadužívání záchranné služby patří k tématům, která se vracejí znovu a znovu. Podle pražských záchranářů ale nejde o černobílý problém ani o selhání jednotlivců. Ve hře jsou rozdílné lidské reakce, přetížený systém primární péče i zakořeněné mýty o fungování zdravotnictví. Proč není snadné říct, kdo sanitky „zneužívá“ a co by mohlo pomoci situaci zlepšit? O tom v podcastu Zdravotnického deníku mluvili Jana Poštová a Karel Kirs.
Nadužívání sanitek je podle pražské záchranné služby realitou, zároveň ale problémem, který nelze jednoduše vymezit. „Je snadné říct, že je záchranka nadužívaná, což asi je fakt, na tom se shodneme. Nicméně je velice složité říct, kdo to nadužívá,“ popisuje zástupce tiskové mluvčí pražských záchranářů Karel Kirs.
Každý práh bolesti je jiný
Jedním z klíčových důvodů, proč nelze jednoduše ukázat na „viníky“, jsou podle záchranářů individuální rozdíly mezi pacienty. „Každý člověk je jiný a má jiný práh bolestivosti. Někdo při zatrženém nehtu řve bolestí a jiný ani necekne, i když má zlomenou nohu,“ shrnuje Kirs.
Právě proto je pro záchranku složité odlišit skutečně zbytečná volání od těch, která se jen tak mohou jevit. I na to Praha reaguje systémovým opatřením. Zřídila zdravotní dopravní službu určenou pro pacienty s nižší naléhavostí, kteří ale přesto potřebují transport do nemocnice.
„Nejede k nim specializovaná posádka záchranářů ve žluté sanitce, ale bílá sanitka, která toho člověka vyslechne a následně transportuje na příslušné oddělení,“ popisuje Kirs.
Mohlo by vás zajímat
Když chybí primární péče, volá se záchranka
Podle tiskové mluvčí pražské záchranky Jany Poštové je ale nadužívání sanitek především důsledkem širších systémových problémů. „Tím největším je nějaký deficit primární péče, která tady určitě velmi chybí,“ říká a zmiňuje zrušené pohotovosti i přetížené praktické lékaře.
Právě ti přitom podle zkušeností z dispečinku často pacienty na záchrannou službu sami odkazují. „Velmi často se stává, že někdo volá a říká: ‚Volal jsem praktikovi a ten mi poradil, ať si zavolám záchrannou službu‘,“ popisuje Poštová. „Dělám na dispečinku 15 let a tohle se opakuje stále a pořád dokola,“ dodává.
Mýtus sanitky jako vstupenky bez čekání
Dalším faktorem, který podle Kirse přispívá k nadužívání sanitek, je dlouhodobě zakořeněný mýtus, že ve chvíli, kdy člověka veze do nemocnice záchranka, má automaticky přednost.
Ošetření se však řídí závažností stavu, nikoli způsobem dopravy. „Ať vás přiveze záchranná služba, taxík nebo přijdete pěšky, vždycky pořadí pacientů určuje službu konající lékař,“ vysvětluje Kirs.
Edukace místo sankcí
Řešení nadužívání sanitek se podle záchranářů neobejde bez širší edukace veřejnosti. Poštová přichází s konkrétním návrhem, jak lidem přiblížit skutečnou hodnotu zdravotní péče.
„Kdyby každému z nás po jakékoliv návštěvě lékaře přišla pouhá SMS s tím, kolik vlastně stála návštěva nebo péče, myslím si, že by to spoustě lidem otevřelo oči,“ říká. Právě uvědomění si nákladů by mohlo podle Poštové vést k odpovědnějšímu využívání systému.
Jana Poštová, tisková mluvčí ZZS HMP, a její zástupce Karel Kirs byli hosty podcastu Zdravotnického deníku Perspektivy Česka:
Mohli jste přehlédnout: Tepelná zátěž a imunita: Proč stačí 15 minut týdně pro výrazné zlepšení obranyschopnosti
