Šmelina se zdravotnickými prostředky končí. Vojtěch udeřil na lékaře obcházející zákon

Na to, že je normální dojít si pro léky do lékárny a nefasovat je u doktora v ordinaci, jsme si zvykli s povinným eReceptem už před osmi lety. Teď konečně přišla řada také na zdravotnické prostředky na poukaz. Povinná elektronická preskripce tak posvítí na ty lékaře, kteří doposud obcházeli zákon. A ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dal nyní jasně najevo, že přes pravidla nejede vlak.

Duplicity, zbytečné papírování – a také šmelina. S tím vším má nyní udělat konec povinný elektronický poukaz. Právě poslední zmíněný přínos několikrát zdůraznil ministr Vojtěch v dopise ambulantním specialistům.

„Co nebudu podporovat v žádném případě, je to, aby lékařské ordinace participovaly na nelegálním výdeji zdravotnických prostředků, kde se listinné poukazy staly de facto komoditou na černém trhu. A to navíc ve výdejním modelu, který pacientovi výrazně omezoval právo na svobodný výběr výdejce,“ vzkazuje v dopise Vojtěch.

Konec praní poukazů

V praxi totiž docházelo k tomu, že někteří lékaři měli od distributora zdravotnické prostředky, které pak dávali pacientům a ponechávali si jejich listinné poukazy. Ty poté distributor (jenž bez dalšího nemá právo vydávat prostředky na poukaz) posbíral a „vypral“ přes domluvenou výdejnu zdravotnických prostředků/lékárnu. Lékárna pak zdravotní pojišťovně protiprávně vyúčtovala zdravotnické prostředky, které ve skutečnosti nikdy nenaskladnila a nevydala.

S povinným ePoukazem tato praxe logicky končí, protože s evidencí v centrálním úložišti je na podobné praktiky vidět. Bude tedy dohledatelné, že byl prostředek předepsán a vydán ve stejnou dobu. Anebo bude ePoukaz veden jako nezprocesovaný, dokud někdo oprávněný nepotvrdí výdej. Mezitím ale lékař, který prostředek vydá neoprávněně, riskuje, že si pacient někde legálně vyzvedne duplicitu.

Mohlo by vás zajímat

Konec šedé zóny: Úhrady zdravotnických prostředků v nemocnicích dostanou jasná pravidla

Problém ortéz a berlí

Problematika se nyní řešila hlavně v souvislosti s berlemi a ortézami. U nich totiž může být pro pacienta problém si je po ošetření vyzvednout. V takovém případě by ale primárně vůbec nemělo jít o poukazové zdravotnické prostředky, ale zvlášť účtovaný materiál (ZUM). Jde hlavně o případ ortéz, které lékař aplikuje na místě.

„V případě akutního ošetření pacienta se obvykle jedná nikoli o výdej, nýbrž o použití zdravotnického prostředku v rámci zdravotního výkonu. Je pak odpovědností odborných společností, aby dbaly na to, že všechny akutní zdravotnické prostředky, které ambulantní specialisté potřebují používat v rámci zdravotních výkonů, mají správně pokryty. Režim zdravotnického prostředku, který je hrazen při výdeji na poukaz, je pro tyto situace naprosto nevhodný. A to právě proto, že se u něj předpokládá extra návštěva lékárny či výdejny zdravotnických prostředků. Jakož i možnost jeho přímého použití pacientem laikem bez nutné asistence lékaře,“ vysvětluje Vojtěch v dopise.

Výjimka do pololetí

Pokud tedy lékaři narážejí na to, že při akutním ošetření potřebují poukazový prostředek, měli by se obrátit na odbornou společnost. Ta by měla daný výkon adekvátně kultivovat v rámci seznamu zdravotních výkonů. V případě vážných nedostatků mohou, většinou dočasně, rychle vytvořit své vlastní ad hoc výkony i zdravotní pojišťovny.

Než ale dojde u ortopedicko-protetických zdravotnických prostředků k přenastavení, přistoupilo ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv k výjimce. Protože naprostá většina ambulancí ošetřujících pohotovostní pacienty má v rámci svého zdravotnického zařízení výdejnu/lékárnu (se shodným IČO), má ePoukaz připravené technické řešení, které jim umožní použít prostředek při ošetření. Tato možnost platí do poloviny letošního roku.

Většina foniatrů s výdejem problém nemá

Pokud ale prostředek není součástí akutního ošetření, může ho lékař vydávat, jen pokud funguje v režimu výdejny nebo je smluvním výdejcem. Ve druhém případě to po splnění nezbytných podmínek (jako je nákup daných zdravotnických prostředků, správná skladovací praxe, dispenzační minimum, evidence a vykazování vůči zdravotním pojišťovnám) vyžaduje jen smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Ta ji ve chvíli, kdy v okolí není pro daný prostředek výdejna/lékárna, zpravidla podepisuje.

To je také případ foniatrů, kteří běžně v ambulancích vydávají – a rovnou nastavují – pacientům sluchadla. Většina z nich již dnes má smlouvu s pojišťovnou a ePoukaz jim tak nepřináší žádné nepříjemnosti. Malá část jich ale smlouvu nemá, jak poukazuje v dopise i Vojtěch.

„Fungují lékařské praxe, které na svých poctivých kolezích de facto parazitují, neboť fakticky vykonávají stejnou činnost, avšak bez splnění zákonných podmínek,“ konstatuje. Pokud by si přitom foniatrické ambulance nechtěly sjednávat smlouvu s pojišťovnou, je postup nasnadě. Protože naslouchadlo pacienti nepotřebují akutně, vyzvednou si ho ve výdejně a lékař jim ho pak nastaví při další návštěvě ordinace.

Šmelení prostředků ano, očkování v lékárnách ne

Také Sdružení ambulantních specialistů nyní na své členy apelovalo, aby se drželi zákona. „Vám všem doporučujeme v dané věci neriskovat postih ze strany SÚKL a striktně postupovat podle zákona. Nejste-li tedy uznanou výdejnou, pak zdravotnické prostředky sami nevydávejte. Užijte ePoukaz a pacienta pošlete pro prostředek do výdejního místa či lékárny,“ poradil lékařům předseda sdružení Zorjan Jojko.

Debata o tom, že by mohlo dojít k nějakému uvolnění podmínek, které nastavuje povinný ePoukaz, je každopádně podle Vojtěcha naprosto mimo mísu.

„V poslední době se ve veřejném prostoru vede intenzivní debata, zda by měly lékárny získat oprávnění k očkování, jakož i k poskytování jiných dalších forem preventivních zdravotních služeb. Přestože lékárníci o tyto nové kompetence usilují cestou změny legislativy při současném splnění všech zákonných požadavků, zaznívá z lékařské obce, že by jim to nemělo být umožněno. A vedle toho tu máme situaci, kdy část lékařských ordinací protiprávně vydává zdravotnické prostředky a vzniká tu jakési očekávání, že by ministr zdravotnictví nebo samotné ministerstvo měli takovou praxi snad rehabilitovat či dokonce aktivně umožnit. Jak by asi reagovala profesní sdružení lékařů na podobný podnět zástupců lékárníků, kteří by mě informovali, že ve svých lékárnách bez zákonné opory již očkují s odůvodněním, že je to pro pacienty velmi výhodné, protože nemusí zbytečně chodit do lékařských ordinací a že bychom to měli jako ministerstvo posvětit zákonu navzdory?“ dodává minstr.