Vzácná, ale extrémně závažná. Poporodní psychóza patří k nejdramatičtějším psychiatrickým stavům vůbec. Přesto dodnes nemá vlastní místo v „bibli psychiatrie“, Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM), upozornil deník The New York Times.

O existenci poporodní psychózy pochyby nepanují. Už Hippokrates v 5. století před naším letopočtem popsal ženu, která krátce po porodu propadla bludům, paranoii, nespavosti a dezorganizovanému chování. Přesto je tento stav v moderní klasifikaci duševních poruch na okraji. Navíc ne jako samostatná diagnóza, ale jako dodatek k jiným poruchám.

Proč na DSM záleží?

DSM není jen učebnice. V USA ovlivňuje například zaměření výzkumu, školení lékařů, úhrady pojišťoven nebo posuzování trestní odpovědnosti ze strany soudů. Kritéria pro přidávání nových diagnóz jsou velmi přísná. Za posledních 13 let přibyla jediná.

Zastánci samostatného zařazení poporodní psychózy tvrdí, že právě jasné pojmenování by vedlo k rychlejší orientaci kliniků, ke specializované léčbě a také ke snížení stigmatizace.

„Jedná se o nejsilnější fenotyp v psychiatrii s tak jasným nástupem, tak jasným spouštěčem, tak jasnou biologií,“ shrnula psychiatrička a ředitelka Centra duševního zdraví žen Mount Sinai Veerle Berginková. Ta je také hlavní autorkou loni publikovaného článku na webu Biological Psychiatry, který představuje návrh zařazení poporodní psychózy do DSM.

Mohlo by vás zajímat

Jádro sporu

Hlavní překážkou tedy není otázka, zda poporodní psychóza existuje, ale kam ji v systému DSM zařadit. Výše zmíněný návrh počítá s tím, že by byla podtypem bipolární poruchy. Argumenty jsou silné: většina pacientek má výrazné poruchy nálady, nejúčinnější léčbou je lithium či elektrokonvulzivní terapie a genetické studie ukazují překryv rizik.

Jenže to je pouze teorie. V praxi až třetina žen s poporodní psychózou kritéria pro bipolární poruchu nesplňuje. U některých dominují psychotické příznaky bez mánie, u jiných se obraz v čase proměňuje. Právě kvůli této heterogenitě se editoři DSM obávají, že nepřesná definice by mohla vést k nesprávné léčbě, zbytečně drastickým zásahům nebo naopak k přehlédnutí stavu.

Poporodní psychóza se vyskytuje zhruba u 1 až 2 žen z tisíce. Mezi projevy patří bludy a podivné představy, halucinace, pocity silného vzrušení, hyperaktivita, snížená potřeba spánku nebo neschopnost spát, paranoia a podezřívavost, prudké změny nálady nebo potíže při komunikaci. Při podezření je vhodné rychle vyhledat odbornou pomoc.

Autoři návrhu si tyto limity uvědomují. Nejde podle nich o dokonalost definice, ale praktický dopad v klinické realitě.

Diagnostická mlha v praxi

Právě váhání na systémové úrovni má ale přímé dopady v terénu. Specializovaná perinatální psychiatrická pracoviště popisují, že ženy s poporodní psychózou k nim často přicházejí až po sérii chybných diagnóz a neúčinné léčby.

Typickým varovným signálem je kombinace rychlého nástupu, těžké nespavosti a výrazné změny chování krátce po porodu. Psychiatrička Riah Pattersonová je přesvědčená, že u žen bez psychiatrické anamnézy by měla být náhlá změna duševního stavu krátce po porodu považována za související s poporodním stavem. „U lidí nepropukne schizofrenie ihned po narození dítěte,“ uvedla pro The New York Times.

Když pojmenování rozhoduje o osudu

Americký deník ilustruje problém na příběhu Emily Sliwinskiové, u které se po porodu prvního dítěte během několika dnů rozvinuly halucinace, bludy a těžká dezorganizace myšlení. První psychiatrické oddělení její stav s porodem nespojilo a diagnostikovalo schizofrenii. Teprve převoz na specializované perinatální pracoviště vedl ke správnému závěru – poporodní psychóze – a k cílené léčbě lithiem.

Psychiatrička Anne Ruminjová upozornila na kombinaci rychlého nástupu potíží, několika dní bez spánku a popisu chování, který původně zůstal bez souvislosti s porodem. V dokumentaci z předchozí nemocnice stálo, jak je pacientka „rozrušená, křičí a hádá se, začne být paranoidní a myslí si, že se jí snaží ublížit, a pak začne bít sebe, je a svou rodinu, což je pro ni velmi netypické“.

Po změně přístupu se stav Sliwinskiové rychle stabilizoval. O tři roky později porodila druhé dítě bez relapsu. „Můj mozek doslova selhal. Nestydím se za to. Tedy, nejsem na to pyšná, ale bylo to zcela mimo moji kontrolu,“ říká dnes.

Dokonalost nepřítelem dobra?

Zkušenosti žen, které poporodní psychózu prodělaly, se liší. Pro některé je diagnóza úlevou a vysvětlením, pro jiné může znamenat dlouhodobé sociální a právní následky – od zásahu sociálních služeb po ztrátu péče o dítě. I to je součástí debaty o tom, jak silný nástroj DSM představuje.

Editoři DSM v rozhovorech vybízejí k trpělivosti. Připomínají, že změna DSM má dalekosáhlé dopady. V minulosti čelil manuál kritice například za zařazení Aspergerova syndromu do spektra autistických poruch, což nechtěně vedlo k dramatickému nárůstu diagnóz autismu.

Podle zastánců změny však otálení nese konkrétní lidské náklady. Berginková upozorňuje na ženy, které jsou špatně diagnostikovány nebo posílány domů s ujištěním, že jde jen o „poporodní blues“. Připomíná i nejtragičtější případy, včetně žen, které zabily své děti i sebe. „V oblasti duševního zdraví žen jsme od začátku směšně pozadu. V určitém okamžiku je dokonalost nepřítelem dobra,“ je přesvědčená.