Moderní léčba a další mandatorní výdaje polykají peníze rychleji, než do systému přitékají. Dohodovací řízení o úhradách pro příští rok se proto dostává do prekérní situace. Ačkoliv ministerstvo tlačí na uzavření dohod, poskytovatelé se za stávajících podmínek s pojišťovnami skoro nemají šanci dohodnout. Problémy současného nastavení by proto ministerstvo chtělo vyřešit novým modelem dohodovacího řízení. Jeho podobě se věnoval sněmovní podvýbor pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a přímo řízené organizace.

„Problém je v samotném zadání. Na rok 2027 očekáváme meziroční nárůst o přibližně 26 miliard korun. Proti tomu stojí realita, tedy 20 až 22 miliard, které systém spotřebovává dopředu, a dalších 12 až 13 miliard mandatorních nákladů v podobě centrové léčby, moderní péče, nových kapacit nebo rozšiřování dostupnosti péče. Systém tak vstupuje do dohodovacího řízení už s deficitem 8 miliard. Jak se pak mohou dvě strany dohodnout?“ ptá se předseda podvýboru pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a přímo řízené organizace Róbert Teleky (KDU-ČSL).

„Letos navíc vnímám pachuť z minulého roku. Některé segmenty to vidí takto: ‚Vy jste shazovali všechny naše priority, tak my letos nebudeme nic navrhovat a počkáme, s čím jako pojišťovny přijdete.‘ Zároveň je ale teď každá pojišťovna v jiné finanční kondici. Takže ani nejsme schopni dát společný návrh,“ říká k tomu náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči Miroslav Jankůj.

Výsledek je jasný. „V okamžiku, kdy vám rostou náklady a pojišťovny podle té nejslabší nabízí záporný růst, je na prvním jednání jasné, že tam budete dva měsíce chodit na kafe, ale dohodnout se nemůžete,“ konstatuje předseda Asociace českých a moravských nemocnic Michal Čarvaš.

Nový model od roku 2028

Ministerstvo už se proto pustilo do návrhu, jak by dohodovací řízení mělo vypadat do budoucna. Od března pilotuje model, podle kterého by probíhalo po celý rok a jeho výstupem by byly dohody na období delší než jeden rok. Silnější roli má hrát ministerstvo, které bude navrhovat jednací řád a jednání moderovat. Plus poté jako doposud překlopí dohody do úhradové vyhlášky.

„Pilotní projekt běží paralelně k oficiálnímu dohodovacímu řízení. Není závazný, ale myslíme si, že už nyní bude pro oficiální dohodovací řízení inspirativní. Cílem je vymyslet, jak lépe definovat a popsat proces a zastoupení účastníků. Jinými slovy vytvořit předjednané návrhy pro budoucí jednací řád dohodovacího řízení. A také zjistit, zda informace, které v tuto chvíli máme, jsou pro dosahování dohod dostačující,“ načrtává náměstek ministra zdravotnictví Ladislav Švec.

Mohlo by vás zajímat

Má také vzniknout přístup, jak koncipovat transformační plány struktury sítě poskytovatelů a personálního zajištění. A v jednotlivých segmentech nadefinovat, jak by mohly vypadat úhrady za výsledky či víceleté dohody. „Jeden návrh je umožnit tříleté dohody, další neomezovat délku dohod, ale stanovit kritéria, za kterých je možná renegociace obsahu dohody vyvolat,“ přibližuje Švec s tím, že nový model by měl platit od roku 2028.

Lékařům nevysvětlíte, že jste kývli na pokles, když se mluví o růstu

Koncept by měl vyřešit současný problém, kdy jednání končí v červnu. Jenže to ještě zdaleka nejsou na stole všechny podklady k vyhodnocení, jak by měl další rok vypadat.

„Většina rozhodnutí týkajících se dalšího roku padne, až když dohodovací řízení skončí. Čekáme, jaká bude predikce ministerstva financí, o kolik se zvýší platby za státní pojištěnce, zda se v rámci platových tabulek zvýší platy… Tyto údaje nemáme,“ poukazuje Čarvaš.

Podle Jankůje by ale také bylo na místě, aby ministerstvo dopředu dalo na stůl scénář, co se stane, pokud se strany nedomluví. Dnes opakovaně zaznívá, že kdo se nedohodne, zvýhodnění se nedočká. Za současných podmínek je ovšem značně nepravděpodobné, že by strany měly šanci najít konsenzus.

„Je potřeba vytvořit správné motivační prostředí, aby všichni aktéři měli vůli se dohodnout,“ podtrhává prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada.

Předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko ale rozhodně odmítá vyhrožování, že kdo se nedohodne, dostane méně. „Když si vezmete dohodovací řízení pro rok 2026, věděli jsme, že dochází k nárůstu příjmů systému. Přesto jsme dostali nabídnutý pokles mezi dvěma a pěti procenty. Členské základně nevysvětlíte, že jste kývl na pokles, když se mluvilo o nárůstu,“ konstatuje.

Jednejme o parametrech, ne procentuálním navýšení

Podle něj není ani variantou, že by v případě nedohody platily podmínky předchozího roku. „Většinou dochází k nárůstu, ale může dojít i k poklesu. Podle toho se může jedna z vyjednávacích stran dostat do výhody. Když bude nárůst, je pro zdravotní pojišťovnu výhodnější se nedohodnout. A pokud dojde k poklesu, je situace opačná. Předjímalo by to tedy výsledek dohodovacího řízení,“ poukazuje Jojko.

Řešením by mohlo být zafixování podílu nákladů, které daný segment čerpá z celkového balíku veřejného zdravotního pojištění. „Vyjednávání by pak byla o jednotlivých parametrech, nikoliv o celkové částce. Ta by byla nepodkročitelně daná. Samozřejmě se mezitím bude měnit charakter poskytování péče – například ubude porodů a dětských pacientů, a o uvolněných penězích se pak může diskutovat,“ navrhuje Jojko. Zároveň bychom podle něj měli rozdělovat skutečnou sumu, která se na pojištění a platbách za státní pojištěnce vybrala, nikoliv její predikci.

V neposlední řadě je také potřeba říci, jak postupovat ve chvíli, kdy dojde k poklesu úhrad. „Pak se musí jednat o tom, která péče bude odložitelná. Pokud to nebude stanoveno shora, začnou to jednotliví poskytovatelé dělat chaoticky a v poskytování péče bude zbytečný nepořádek. Je tedy třeba říct, co se neudělá. V současném systému to pojišťovny bohužel říct nesmějí,“ dodává Jojko.