Střevní záněty sice většinou nezabíjejí, patří ale mezi nejvíce invalidizující chronická onemocnění. Data přitom potvrzují, že rychlé nasazení biologické léčby může pacientům vrátit šanci na normální život. U kulatého stolu Zdravotnického deníku Využití indikátorů kvality ke zlepšení péče o pacienty s IBD to řekl Martin Bortlík, předseda pracovní skupiny pro IBD při České gastroenterologické společnosti.
Idiopatické střevní záněty (IBD) patří mezi chronická zánětlivá onemocnění, která primárně postihují střeva, ale mají i řadu dalších projevů. „Naprosto zásadním způsobem ovlivňují život pacientů, kteří jsou zpravidla diagnostikováni v mladém věku. Velkou část jejich života tak mají vliv na kvalitu jejich života, jejich práceschopnost i schopnost sociálně fungovat,“ upozornil Bortlík.
Zdůraznil také fakt, že prevalence IBD chorob v tuzemské populaci neustále roste a podle předpokladů se tento trend nezastaví. O jak velký vzestup jde, ukazuje následující tabulka mapující a predikující výskyt dvou nejběžnějších IBD nemocí – Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy.
„Data ukazují, že se začínáme blížit číslu 100 tisíc pacientů v naší populaci, tedy prevalenci 1 %. A prevalence bude podle predikcí narůstat s velkou pravděpodobností minimálně dalších 15, možná 20 let,“ upozornil Bortlík.
Velké riziko invalidity
Že jde o zásadní problém jde, přitom podle něj jasně ukazuje fakt, že z pacientů, kteří jsou invalidní kvůli onemocněním trávící soustavy, tvoří ti s IBD nemocemi téměř polovinu (47 % podle dat České správy sociálního zabezpečení z roku 2024). „A to do této kategorie onemocnění patří například i jaterní choroby, včetně jaterní cirhózy nebo onemocnění slinivky břišní,“ doplnil.
IBD nemoci tedy sice nejsou spojeny s významnou mortalitou, mají ale obrovský invalidizující potenciál. „Nemocní jsou ve svém životě ovlivněni naprosto zásadním způsobem. Míra ovlivnění se ale odvíjí i od toho, jak je u pacienta účinná terapie, kterou používáme,“ řekl ve svém vystoupení Bortlík.
Hledání vhodné léčby je přitom podle něj středobodem práce lékařů, kteří se na IBD nemoci specializují. „Po celou dobu mé klinické praxe – a to je už více než 30 let – se zabýváme hledáním ‚svatého grálu‘. Tím by měly být prediktory a ukazatele toho, který pacient je nejhodnější pro použití biologické nebo cílené léčby a kdy je optimální tuto léčbu zahájit, respektive který lék použít,“ popsal Bortlík. Jako klíčový faktor pro efekt léčby se ukazuje především okamžik zahájení cílené terapie, protože její efektivita je signifikantně vyšší v časných fázích IBD onemocnění.
Rozhoduje rychlost nasazení cílené léčby
„Užívané léky velmi zjednodušeně řečeno rozdělujeme do dvou kategorií. Na konvenční a cílené – biologika. To jsou léky, které mají zásadním způsobem schopnost skutečně ovlivnit invalidizující efekt a potenciál onemocnění. A v současné době přibývá dat jednoznačně indikujících, že právě okamžik zahájení cílené terapie je klíčovým aspektem efektivity terapie,“ vysvětlil.
Pro vhodné nasazení léčby existuje určité „okno příležitosti“. Odborníci ale zatím bohužel přesně nevědí, jak velké. „Například u Crohnovy choroby platí, že se už v okamžiku diagnózy v tomto okně pravděpodobně nacházíme. Že hodiny už tikají. Medián stanovení diagnózy Crohnovy choroby je zhruba jeden rok od vzniku obtíží. U části pacientů to je více než dva roky,“ popsal Bortlík.
Proto se podle něj u pacientů s Crohnovou chorobou vyplatí zvážit zahájení cílené terapie při diagnóze. „Pokud začneme s terapií do dvou let, máme zhruba dvojnásobnou šanci na dosažení remise a zhruba třetinovou pravděpodobnost, že pacient bude mít relaps,“ upřesnil.
Mohlo by vás zajímat
Cesta k úsporám
Zmínil také výsledky mezinárodní studie PROFILE. „Zhodnotila právě to, jak se vyvíjí Crohnova choroba, pokud začneme léčit pacienta v podstatě okamžitě po diagnóze cílenou terapií. Oproti tomu, kdy ho léčíme tím takzvaným step-up přístupem, kdy postupně nasazujeme konvenční léčbu a teprve po jejím selhání, případně intoleranci na ni, teprve podáváme léčbu biologickou. Studie PROFILE přináší podle mého názoru úplně nový pohled na způsob, jakým bychom měli přistupovat k pacientům,“ řekl Bortlík.
Studie ukázala, že nasazení cílené terapie ihned po diagnostikování prolomuje „terapeutický strop“. „Dnes se i s využíváním biologické léčby pohybuje kolem 40 % dlouhodobé remise. V rámci studie se dostali na hodnotu dvojnásobnou, téměř na 80 %. Je to zásadní informace i proto, že léčba tímto způsobem je také bezpečnější, respektive není rizikovější než při tradičním postupu,“ upozornil Bortlík.
Ekonomická analýza tohoto přístupu navíc ukazuje, že okamžité nasazení biologické léčby je v horizontu 5 let i levnější. „V době klesajících jednotkových nákladů na cílenou terapii jde o naprosto zásadní data. A ukazují nám, že bychom skutečně měli tímto způsobem spořit,“ shrnul.
Zaměřit se na centra
A jak jsou na tom podle Bortlíka dnes tuzemští pacienti s IBD chorobami? „Myslím si, že proléčenost populace českých pacientů nepochybně roste, ale bohužel ji musíme v porovnání se zahraničím stále považovat za nedostatečnou,“ řekl.
To by pro tuzemský systém podle něj mělo být impulzem ke změně paradigmatu. „Měli bychom směřovat k posunu cílené terapie do časnější fáze. Měli bychom analyzovat náklady – včetně nepřímých, a to především ze sociální oblasti. Nepochybně máme i různé rezervy a části mozaiky, které potřebujeme doplnit,“ míní Bortlík.
A na závěr své přednášky vyslovil i své osobní přání. „Chtěl bych, abychom se v průběhu tří let dostali alespoň na dvojnásobnou hodnotu v podílu léčených pacientů. Abychom přestali ztrácet za vyspělým světem. Za tři roky ho sice možná nedoženeme, ale rozdíl bychom měli začít snižovat,“ řekl.
Důležité podle něj je také analýza způsobu léčby v centrech. „Měli bychom uvažovat o kultivaci systému center, možná o vytvoření systému satelitních center po vzoru komplexních onkologických center. Klíčem k tomu je adekvátní spolupráce plátců zdravotní péče,“ dodal Bortlík.
Poděkování za podporu kulatého stolu patří společnostem Takeda, Sprinx Pharma a Tiscali Media.
