Hokej vnímá většina z nás jako „hru tvrdých chlapů“, k čemuž svádí i srovnání s fotbalem. Tvrdost populárního sportu s sebou ale nese i značná zdravotní úskalí. Bylo zjištěno, že otřesy mozku a další poranění hlavy mají dlouhodobý negativní vliv na fyzickou i psychickou kondici hokejistů. Častěji vedou k depresím, syndromu vyhoření a alkoholismu. A čím déle a profesionálněji někdo hraje, tím hůře.

Na mozky zemřelých mužských hokejistů, kteří dali po smrti své tělo k dispozici vědě, se zaměřila studie Centra pro chronickou traumatickou encefalopatii na Bostonské univerzitě. Výsledky publikované v žurnálu JAMA byly šokující. 55 % hráčů (zemřeli průměrně ve věku 51 let, nejmladší ve 33 a nejstarší v 73 letech) trpělo chronickou traumatickou encefalopatií (CTE).

Toto progresivní degenerativní onemocnění mozku způsobené opakovanými údery do hlavy je obvykle spojováno s profesionálním americkým fotbalem. Často má dlouhodobé následky v podobě kognitivních poruch, zvýšené agresivity, výkyvů nálad, depresí a úzkostných stavů.

Na každém roce záleží

Výzkum zároveň odhalil, že zcela klíčovým faktorem je délka hokejové kariéry. Rozdíly jsou obrovské. CTE vědci objevili u:

  • 5 z 26 dárců (19,2 %), kteří hráli hokej méně než 13 let,
  • 14 z 27 dárců (51,9 %), kteří hráli hokej 13 až 23 let,
  • 27 z 28 dárců (96,4 %), kteří hráli hokej více než 23 let.

Dosud největší studie svého druhu tedy odhalila, že pravděpodobnost výskytu CTE se zvyšuje o 34 % za každý rok hraní hokeje.

„Hokejisté s delší kariérou nejenže měli vyšší pravděpodobnost výskytu CTE, ale také trpěli závažnější formou onemocnění. Doufáme, že získaná data pomohou inspirovat změny, které zvýší bezpečnost hry, a také pomohou bývalým hokejistům postiženým CTE získat péči, kterou potřebují,“ uvedl pro magazín Bostonské univerzity The Brink spoluautor studie Jesse Mez, ředitel klinického výzkumu Centra pro chronickou traumatickou encefalopatii Bostonské univerzity.

Výsledky si vědci vysvětlují tím, že hokejisté bruslí vysokou rychlostí a při soubojích často dochází k tvrdým nárazům, a to nejen do soupeřů, ale i na led, do mantinelů a ochranného skla. „Domníváme se, že počet let hraní je náhradním ukazatelem těchto nárazů, které je obtížné měřit přímo, ale které pravděpodobně vedou k onemocnění CTE,“ vysvětlil Mez.

Mohlo by vás zajímat

Bitkaři na tom nejsou hůř

Druhým zásadním kritériem se ukázala kvalita soutěže, v níž hráči strávili většinu kariéry. Patologii CTE vykazovalo:

  • 27 z 28 (96,4 %) profesionálních hráčů (19 z NHL a 9 z jiných profesionálních soutěží),
  • 13 z 28 (46,4 %) hráčů z univerzitních, juniorských a poloprofesionálních lig,
  • 2 z 21 (9,5 %) hráčů z mládežnických a středoškolských lig.

V profesionálním zámořském hokeji, kde jsou bitky hráčů často považovány za klíčový prvek hry, vědci předpokládali, že nejagresivnější rváči, které týmy do rvaček cíleně vysílají, budou těmi, kteří s největší pravděpodobností utrpí opakovaná poranění hlavy. To se ale nepotvrdilo.

„Zatímco mnozí vnímají riziko CTE jako omezené na rváče, naše studie jasně ukazuje, že ohroženi jsou všichni hokejisté,“ uvedl vědecký tým při oznámení svých zjištění.

U 18 z 22 bitkařů se CTE vyskytlo. Rozdíl mezi nimi a ostatními však po zohlednění počtu let strávených v aktivní kariéře nebyl statisticky významný. „Diskuse o CTE se dosud soustředila především na bitkaře, ale naše zjištění poskytují důkazy o tom, že hlavním rizikovým faktorem pro vznik CTE je celková délka aktivní kariéry,“ potvrdil Mez.

Dvojnásobné riziko deprese

Otřesy mozku, které hokejisté utrpí, mají i další negativní následky, zvláště pokud se opakují. Vyšší počet otřesů mozku totiž zvyšuje pravděpodobnost výskytu různých psychiatrických symptomů, například depresí a úzkostí.

Odhalila to studie publikovaná v žurnálu BMC Sports Science, Medicine and Rehabilitation. Tu mezi 468 hráči a 180 hráčkami nejvyšších švédských hokejových lig (mužských SHL a HockeyAllsvenskan a ženské SDHL) provedli vědci ze švédské Lundské univerzity.

Ukázalo se, že zlomovým bodem je třetí otřes mozku. Hráči a hráčky, kteří jej utrpěli třikrát nebo vícekrát, vykazovali dokonce dvojnásobné riziko vzniku příznaků deprese. Opakované otřesy mozku přitom nejsou u špičkových hokejistů ničím výjimečným. Mezi účastníky studie je minimálně třikrát zažil jeden ze čtyř hráčů a téměř jedna z pěti hráček.

„Výzkumů zaměřených na dopady otřesů mozku na duševní zdraví a pohodu už proběhlo mnoho. My jsme ale zkoumali dlouhodobější důsledky u švédských špičkových hráčů – šest měsíců nebo více po otřesu mozku. Odpovědi hráčů a hráček poskytly důležité poznatky o souvislostech mezi otřesem mozku a vlivem na duševní zdraví,“ popsal pro web Lundské univerzity spoluautor studie Mitchell Andersson, doktorand v oboru psychiatrie.

Syndrom vyhoření i nadměrné pití alkoholu

Výzkum odhalil i další zajímavá fakta. Mnohem častěji než u běžné populace se u hokejistů, a především hokejistek, objevuje také poměrně nečekaný jev – syndrom vyhoření.

Kritéria pro syndrom vyhoření nastavili autoři studie přísně – hráči a hráčky museli žít ve stresu po dobu nejméně šesti měsíců a trpět řadou fyzických i psychických příznaků. Známky syndromu vyhoření vykazovala každá pátá hokejistka účastnící se studie, což je dvakrát více než národní švédský průměr. Po třech a více otřesech mozku bylo riziko syndromu vyhoření dokonce třiapůlkrát vyšší než u běžné populace.

Hráči obou pohlaví uvedli, že konzumují alkohol na rizikové úrovni, a to výrazně častěji než běžná populace. Překvapivé to bylo především u žen – podíl respondentek, které uvedly, že dosáhly rizikové úrovně konzumace alkoholu, činil 36,4 %.

„Jiné studie ukázaly, že ženy po otřesu mozku pociťují více krátkodobých příznaků než muži. Ale bylo zajímavé, že souvislost mezi otřesem mozku a zvýšeným výskytem příznaků deprese, úzkosti a vyhoření byla u obou pohlaví stejně silná. To by mohlo naznačovat, že dlouhodobý neuropsychiatrický proces zotavení je u mužů a žen podobnější než proces krátkodobý,“ shrnul Andersson poznatky nabyté výzkumem.