Fyzické napadání i výhrůžky zabitím řeší zdravotníci stále častěji. Ve Fakultní nemocnici Ostrava zasahuje ostraha proti agresorům několikrát denně – a to nejen na urgentu, ale třeba i v lékárně. Jak zdravotníky chrání a připravuje na krizové situace, popsal Zdravotnickému deníku vedoucí odboru vnitřní bezpečnosti a krizového řízení FN Ostrava Daniel Naivert.
V posledních letech se výrazně zvýšil počet útoků na zdravotníky. Pozorujete tento trend i ve Fakultní nemocnici Ostrava?
Bohužel ano, od tragické střelby v naší nemocnici, ke které došlo v roce 2019, se počet lidí, kteří si svou frustraci vybíjejí na zdravotnících, ještě zvyšuje. A tento neblahý trend se rozhodně netýká jen FN Ostrava, ale tuzemských nemocnic obecně.
Nemluvím přitom o situacích, kdy jsou pacienti na zdravotníky sprostí, ale o skutečně masivním nárůstu fyzických útoků. Naše ochranka musí za dvanáctihodinovou směnu v průměru dvakrát fyzicky chránit zdravotníky.
Verbálních útoků přibylo také, lidé často zdravotníkům vyhrožují až fyzickou likvidací. A nad tím rozhodně nemůžeme mávnout rukou. Útoky verbálního charakteru jsou podle zákona naplněním skutkové podstaty trestného činu nebezpečného vyhrožování. Všechny se snažíme hned řešit. Jsem proto velmi vděčný, že výborně spolupracujeme se složkami integrovaného záchranného systému – s policií i hasiči.
Častěji útočí doprovod
Jsou pachateli fyzických a verbálních útoků častěji pacienti, nebo jejich doprovod?
Neplatí to vždy, ale obecně bývají pacienti méně agresivní než jejich doprovod. Doprovod často chce všechno a ihned. Na urgentních příjmech jsou takových případů stovky. Lékař určí pořadí pacientů, ale doprovodu se to nelíbí a emoce vybuchnou.
Snažíme se zdravotníky školit, aby jednali klidně a nevyvolali zjitřené emoce. Někteří lidé ale zaútočí bez ohledu na to, jak s nimi jednáte.
Předpokládám, že zrovna na urgentním příjmu nedochází jen k útokům na zdravotníky, ale třeba i k potyčkám mezi pacienty a jejich doprovody…
To předpokládáte správně. Přispívá k tomu i častá opilost nebo intoxikace. Omamné látky u některých lidí výrazně posilují nevhodné chování a agresivitu.
Vůbec nejdůležitějším opatřením je perfektně proškolit personál.
Rozhodně se to ale neděje jen na urgentu. Minimálně jednou denně zažívají agresivní chování lidí například i farmaceuti v nemocniční lékárně kvůli doplatkům na léky.
Zmínil jste, že jde o celostátní problém. Přesto podle statistik patří Moravskoslezský kraj mezi regiony, kde k útokům na zdravotníky dochází nejvíce. Čím si to vysvětlujete?
Náš region je opravdu rázovitý. Ostrava kdysi byla hornické a hutní město, šlo o specifikum celého regionu. Hornictví skončilo, hutě se zastavily, lidé přišli o práci a mnozí prožívají životní frustraci. A tu bohužel ventilují leckde, třeba i v nemocnici.
Utíkej, schovej se, bojuj
Po střeleckém útoku z roku 2019, který si ve FN Ostrava vyžádal 7 životů, jste ochranu nemocnice ještě posílili. Jaké jsou dnes hlavní pilíře její bezpečnosti?
Vůbec nejdůležitějším opatřením je perfektně proškolit personál. A to nejen zdravotníky, ale všechny zaměstnance nemocnice – od úředníků přes uklízečky až po údržbáře. Ti všichni musí vědět, jak reagovat na potenciální útok. Musí znát pravidlo USB, tedy Utíkej, schovej se, bojuj (Jde o soubor doporučených postupů pro krizové situace s prioritami v uvedeném pořadí, pozn. red.). Budovat v zaměstnancích toto povědomí se snažíme už řadu let.
Klíčové je také zajistit, aby se všichni zaměstnanci v rozsáhlém areálu nemocnice o nebezpečí vůbec dozvěděli.
Mohlo by vás zajímat
To zajišťujete jak?
Systémy používáme různé – informování skrze mobilní telefony, svolávací systém nebo interní rozhlas. Kvůli bezpečnosti nejsou sdělené informace přímé, ale kódované. Zaměstnanci vědí, že pokud jsou určité heslo nebo kód vyhlášeny, mají se zachovat podle zmíněných standardů USB. Zaměstnance edukujeme a zdůrazňujeme jim, aby žádnou situaci nepodcenili. Neznají jen poučku Utíkej, schovej se, bojuj. Vědí, kudy utíkat, kam se schovat, jak se bránit a bojovat.
Jakým způsobem a jak často taková edukace probíhá?
Každý nový zaměstnanec podstupuje školení, na němž zazní – kromě mnoha dalších věcí – i několik základních informací o bezpečnosti. Ty ale nejsou pro jeho další pracovní život dostatečné. Proto všem našim zaměstnancům nabízíme účast na dobrovolných tříhodinových seminářích, které můj odbor organizuje čtyřikrát za rok. Tam se toho dozvědí více, například i o technických nástrojích, které v oblasti bezpečnosti používáme.
Schovávání v případě nebezpečí je důležité trénovat ve známých prostorách oddělení.
Zároveň se ale staráme o edukaci povinnou, spojenou i s praktickým nácvikem krizových situací. Můj tým chodí podle harmonogramu na všechny kliniky, a to i na oddělení nezdravotnická. Takovou edukaci se cvičením, která trvá zhruba dvě hodiny, podstoupí každý zaměstnanec nemocnice nejméně jednou za dva roky. Za výhodu považuji, že vše probíhá v prostorách, které zaměstnanci dobře znají a denně se v nich pohybují.
Nácvik v každodenním pracovním prostředí
Kvůli zmíněnému nácviku v terénu?
Přesně tak. Řada jiných nemocnic své zaměstnance svolá do nějaké velké zasedačky, kde po edukaci proběhne i cvičení. Naše zkušenost ale ukazuje, že například schovávání v případě nebezpečí je důležité trénovat ve známých prostorách oddělení.
Vysvětlíme tak zaměstnancům v praxi třeba to, že nemá smysl schovávat se za dveře, které nemají z druhé strany „kouli“ nebo je nejde zamknout. Nebo že je před útočníkem se zbraní neochrání tenká sádrokartonová stěna.
Předpokládám, že bezpečnostní postupy postupně upravujete i podle zkušeností z praxe. Scházíte se kvůli tomu někdy i se šéfy bezpečnosti jiných nemocnic – ať už na úrovni Moravskoslezského kraje, nebo na celorepublikové úrovni – a předáváte si rady a zkušenosti?
Scházíme se. A já sám se snažím být v tomto směru hodně proaktivní. Dokonce jsem v Ostravě založil skupinu lidí specializujících se na ochranu před útoky na měkké cíle. Nejde jen o nemocnice, ale třeba i o Českou poštu, obchodní řetězce nebo stadiony. Na schůzkách a pomocí komunikační platformy si předáváme informace. Pokud totiž nemáte informace, nemůžete dělat některá opatření.
Zároveň působím i jako člen týmu bezpečnosti a prevence kriminality statutárního města Ostravy. Díky tomu přináším informace z radnice do všech subjektů naší skupiny.
Dochází mezi vámi i k domlouvání společných nákupů, například bezpečnostní techniky?
To ne. Musíme dodržovat zákon o veřejných zakázkách. Bylo by skvělé, kdybychom tímhle způsobem mohli jednat o nějakých množstevních slevách, zákon to ale bohužel neumožňuje.
Daniel Naivert pracoval řadu let v manažerských postech u bezpečnostních složek. Své zkušenosti nyní zúročuje jako vedoucí odboru vnitřní bezpečnosti a krizového řízení Fakultní nemocnice Ostrava. Působí také jako předseda Komise pro bezpečnost a prevenci kriminality v Ostravě-Porubě a je členem Komise Rady statutárního města Ostravy pro bezpečnost a integrovaný záchranný systém. Je součástí Týmu pro oběti při ostravském magistrátu. Organizuje různá cvičení v rámci krizových a mimořádných situací. Externě přednáší o bezpečnosti na Ostravské univerzitě i v dalších institucích. V prosinci 2025 byl jako civilní pracovník v bezpečnosti oceněn medailí za aktivní spolupráci s ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje.
