Nedostatečná pohospitalizační péče po infarktu, pozdní měření LDL cholesterolu i velké regionální rozdíly v kvalitě a dostupnosti péče. To jsou neduhy kardiologického terénu, který se často neřídí doporučenými postupy. Zajímavá zjištění z různých výzkumů svého týmu prezentoval na 4. ročníku Kardiologické konference Zdravotnického deníku vedoucí projektu CzechHTA na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT Aleš Tichopád.
Nepříliš lichotivé výsledky ukazují například indikátory v pohospitalizační péči o pacienty s infarktem myokardu. V klíčových 4 týdnech po hospitalizaci totiž navštíví specialistu, tedy kardiologa nebo internistu, jen 46 % z nich, což souvisí i s dlouhými čekacími dobami. V čase sice incidence výrazně stoupá (až k 92 % po půl roce), kvůli zdravotním rizikům ale není pozdní návštěva specialisty ideální. Incidenci v čase ukazuje následující graf:
„Výsledky celkově nejsou žádná velká sláva,“ okomentoval data Tichopád. A upozornil také na zásadní regionální rozdíly v péči o pacienty s kardiovaskulárními nemocemi. Zatímco v Karlovarském a Plzeňském kraji navštíví po hospitalizaci s infarktem myokardu specialistu více než 56 % pacientů, v Královéhradeckém jich je jen 35 %, jak ukazuje tento graf:
Měření cholesterolu přichází pozdě
Indikátory ukazující, za jak dlouho po propuštění absolvují pacienti hospitalizovaní s infarktem myokardu měření LDL cholesterolu, jsou ještě varovnější. „To by přitom měl být klíčový marker v posuzování rizika a jeho managementu,“ upozornil Tichopád. Z dat vyplývá, že jen 20 % pacientů změřili lékaři cholesterol do 4 týdnů po hospitalizaci. Do 6 týdnů po hospitalizaci jich bylo 33 % a do 12 týdnů jen něco málo přes polovinu (52 %), jak ukazuje následující graf:
Zásadní regionální rozdíly se ukázaly i v této oblasti – nejlepší byla, co se týče měření LDL cholesterolu do 6 týdnů od propuštění, situace v krajích Olomouckém a Plzeňském (v obou 40 %), nejhorší v Ústeckém kraji (26 %).
Zajímavý je také indikátor sledující, kolik vyšetření hladiny LDL cholesterolu absolvovali pacienti v prvním roce od propuštění. I ten ukazuje na značný regionální nepoměr. V Plzeňském a Olomouckém kraji podstoupila méně než dvě vyšetření za rok jen třetina pacientů, v Karlovarském kraji spadá do této nelichotivé kategorie více než polovina pacientů. Ukazuje to následující graf (na škále červenou barvou 0 vyšetření – modrou 3 vyšetření LDL cholesterolu):
Čekání na vyšetření? Dva měsíce
Ve své přednášce zmínil Tichopád také šetření Václava Janalíka a dalších expertů, které bylo součástí projektu Cesta ke zdravému srdci, na němž se podílely i Česká kardiologická společnost a Všeobecná zdravotní pojišťovna.
„Ukázalo u tohoto fenoménu, tedy u vypuštění pacienta do ambulantního terénu, podobné výsledky. Například, že průměrná čekací doba pacienta na ambulantní vyšetření je 56 dnů,“ popsal Tichopád. I podle tohoto šetření jsou přitom regionální rozdíly obrovské – od 32 dnů ve Zlínském a 34 dnů v Moravskoslezském kraji po 83 dnů v Pardubickém a 82 dnů ve Středočeském kraji.
„Tyto výsledky přivedly pražský Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) k tomu, že zavedl funkci koordinátora péče. Komunikuje s terénem i pacienty a snaží se je co nejrychleji umístit na vyšetření,“ dodal Tichopád.
Doporučené postupy terén často ignoruje
Ve svém vystoupení upozornil také na starší studii svého týmu, která byla publikována před 5 lety a na níž spolupracoval i předseda České společnosti pro aterosklerózu Michal Vrablík. „Ukázala, že cílení na nízké hladiny LDL cholesterolu není u rizikových pacientů dostatečné. A že se terén často neřídí doporučenými postupy,“ uvedl Tichopád studii, která sledovala pacienty, kteří už za sebou mají nějakou kardiovaskulární událost. Z ní vyšla následující data:
- 81 % pacientů s velmi vysokým kardiovaskulárním rizikem nedosahuje cílových hodnot LDL cholesterolu,
- u 62 % pacientů, kteří nedosahují cílových hodnot, jsou lékaři spokojeni s léčbou,
- u 46 % pacientů, kteří nedosahují cílových hodnot, lékaři preferují léčbu neměnit.
Zajímavá byla i další zjištění. „Jenom 65 % lékařů uvedlo hladinu LDL cholesterolu jako cíl léčby. A jenom 17 % lékařů agresivně navyšuje dávky léků, aby rychle dosáhli cílových hodnot. Přitom to je uvedeno v doporučených postupech,“ konstatoval Tichopád.
Další studie projektu CzechHTA zkoumala chování pacientů. A ukázala, že adherence, tedy to, že pacient léky vyzvedává, není moc dobrá. „35 % pacientů nedosáhlo ani 80% adherence. Adherence ke statinům přitom roste s věkem – nejnižší je u mladých, nejvyšší u pacientů nad 80 let,“ popsal.
Mohlo by vás zajímat
Změnit chování lékařů
Tichopádův tým ve svém úsilí nepolevuje a bude ve zkoumání kardiovaskulární oblasti pokračovat. „Máme s dalšími klinickými pracovišti rozjeté další projekty a datové výzkumy, vznikají další datové analýzy. Nyní primárně cílíme na jejich přenos na portál INDICO, kde by měly být snadno dohledatelné,“ řekl Tichopád s tím, že pokračuje i práce na dalších indikátorech.
Od sdílení dat na portálu INDICO si Tichopád neslibuje změnu chování pacientů, která by mohla vést třeba k vyšší adherenci. Data ale podle něj mají potenciál změnit chování lékařů. Například v tom, aby se chovali podle doporučených postupů. Data by podle něj mohla vést i ke strukturálním změnám, jako třeba ke zlepšení časné dostupnosti ambulantní péče. „Věřím, že by cestou mohlo být například zavádění koordinátorů péče,“ uzavřel.
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně a společnostem Novartis a Bristol Myers Squibb.
