Ochranné léčení v ústavní formě může vzhledem k časové neurčitosti představovat intenzivnější zásah do osobní svobody než nepodmíněný trest vězení. V úterním nálezu na to upozornil Ústavní soud (ÚS). Justice musí při prodlužování ochranného léčení mimořádně pečlivě zkoumat, zda jsou nadále splněny podmínky. ÚS konkrétně vyhověl stížnosti muže, který je více než 17 let v ochranném léčení, střídavě v ambulantní a ústavní formě. O jeho dalším osudu rozhodne Okresní soud v Hradci Králové.

„Soudy by se měly zvláště vyvarovat mechanického prodlužování ústavního ochranného léčení pouze s odkazem na trvající duševní poruchu pachatele. V opačném případě by se totiž z ochranného opatření, jehož účel je především léčebný a preventivní, mohl stát fakticky doživotní trest odnětí svobody,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Tomáše Langáška.

Dlouhá léta ochranné léčby

Nález se týká muže, který v roce 2009 dostal podmínku za opakované vyhrožování sousedce a její napadení. Později byl odsouzen ještě za jinou trestnou činnost zahrnující napadení policisty, soud však vzhledem k jeho duševní poruše od potrestání podmíněně upustil. Muž má poruchu osobnosti s rysy emoční nestability, impulsivnosti, nezdrženlivosti a zvýšené tendence k nepřátelským až agresivním projevům, snížené intelektové schopnosti a rysy ADHD poruchy.

Po prvním incidentu se muž podroboval psychiatrickému ochrannému léčení v ambulantní formě, po druhém incidentu se změnilo na ústavní formu. Později se způsob opakovaně měnil, od roku 2019 zůstávalo léčení v ambulantní formě. Letos pak královéhradecké soudy rozhodly o převedení do ústavní léčby. Důvodem bylo to, že muž v místě bydliště znovu vyhrožoval svým sousedům a následně při nedobrovolné hospitalizaci napadl jednoho z pacientů.

Ústavní soud: Je to pro pacienty, kteří představují nebezpečí

Ošetřující lékařka zdůvodnila návrh na ústavní léčbu nedostatečnou spoluprací při ambulantní léčbě a opakovanou dekompenzací zdravotního stavu. Okresní soud návrhu lékařky vyhověl, krajský soud rozhodnutí potvrdil. Ústavní soudci ale zdůraznili, že ochranné léčení je vyhrazené pro pacienty, kteří představují potenciální nebezpečí pro okolí.

„Už skutečnost, že se stěžovatel v minulosti nedopustil jednání, za které bylo namístě uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, nasvědčuje tomu, že uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě by v jeho případě mělo být ospravedlněno pouze závažnými okolnostmi,“ rozhodl ÚS. Právě konkrétními okolnostmi se musí soudy opětovně zabývat.