Rozšiřování sítě zdravotníků, kteří mohou aplikovat očkovací látky, slibuje snazší dostupnost preventivní péče. Aby však mohl systém bezpečně fungovat, potřebuje naprosto spolehlivý technický fundament. Náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) pro zdravotní péči Miroslav Jankůj upozorňuje, že klíč k bezproblémovému fungování leží v dostupnosti dat v reálném čase, plné integraci softwarů a stoprocentní účasti všech poskytovatelů. Bez kompletní očkovací historie pacienta totiž vzniká riziko duplicit, zbytečné administrativy i ohrožení bezpečnosti.

Plány na zapojení širšího okruhu zdravotnických profesí do očkování je podle Jankůje správný. V praxi však narážejí na limity současné datové architektury. Nejde přitom o to, že by dosavadní systém kolaboval jako celek, ale o fakt, že zdravotníci stále nemají garantovaný kompletní a jednotný pohled na očkovací historii pacienta napříč všemi poskytovateli péče.

Pokud má mít farmaceut v lékárně nebo lékař v ambulanci jistotu, že aplikace další dávky je bezpečná a indikovaná, potřebuje mít před sebou okamžitě aktuální data. „Za stoprocentně funkční řešení považuji stav, kdy je každé očkování zaznamenáno bezprostředně po provedení, záznam je dostupný všem oprávněným poskytovatelům v reálném čase a systém automaticky upozorní na případné duplicity, nevhodné intervaly mezi dávkami nebo jiné rizikové situace,“ popisuje Jankůj ideální cílový stav.

Zbytečné dávky jsou riziko

Právě absence okamžitého přehledu vytváří prostor pro opakované podání stejné očkovací látky. Z pohledu největší české zdravotní pojišťovny sice duplicity nepředstavují samostatně sledovanou finanční položku, takže nejsou k dispozici přesná agregovaná data, která by umožnila jejich finanční vyčíslení, jejich dopad je však zásadní v jiných oblastech.

„Z pohledu zdravotní pojišťovny nejde primárně o ekonomický problém. Hlavním rizikem je bezpečnost pacienta a efektivní využívání zdravotnických kapacit. Každé zbytečně opakované očkování představuje dodatečnou administrativu, spotřebu vakcíny i času zdravotníků, nehledě na komplikace v případě objednávání a distribuce očkovacích látek,“ vysvětluje Jankůj. Prevence těchto stavů je tak pro pojišťovnu klíčová bez ohledu na přesný finanční objem, který by duplicitní úkony představovaly.

Centrální registr nestačí

Cesta k odstranění těchto rizik vede skrze překonání značné roztříštěnosti celého prostředí. Českým zdravotnictvím protékají data skrze desítky různých ambulantních, nemocničních i lékárenských softwarů od mnoha vývojářských firem. Míra jejich integrace s centrálními státními registry se zásadně liší, což v praxi vytváří zpoždění nebo mezery v informovanosti. Dosažení plně funkčního stavu tak vyžaduje koordinaci obrovského množství aktérů.

„Za nejužší hrdlo považuji dosažení skutečně jednotného a standardizovaného prostředí pro všechny účastníky systému. Nestačí vytvořit centrální registr, stejně důležité je zajistit, aby se k němu dokázaly všechny používané systémy jednoduše a spolehlivě připojit a reportovat data real-time,“ zdůrazňuje Jankůj s tím, že klíčové je promítnout jakékoliv legislativní či technické změny do softwaru u sta procent poskytovatelů, a to včetně těch, kteří nemají s pojišťovnami uzavřenou smlouvu.

Systém musí aktivně hlídat chyby i kontraindikace

Aby sdílený záznam nesloužil pouze jako pasivní úložiště data, měl by se stát aktivním pomocníkem přímo v ordinační či lékárenské praxi. Moderní infrastruktura musí podle Jankůje disponovat automatickými kontrolními funkcemi, které dokážou vyhodnotit historický kontext i zdravotní stav pacienta. Automaticky by měla umět:

  • upozornit na už aplikovanou dávku stejné vakcíny,
  • kontrolovat doporučené intervaly mezi jednotlivými dávkami,
  • upozornit na nedokončená očkovací schémata,
  • signalizovat věková nebo indikační omezení,
  • upozornit na relevantní kontraindikace, pokud jsou dostupné v systému,
  • zobrazit přehled doporučených očkování vzhledem k věku a zdravotnímu stavu pacienta.

„Smyslem není nahrazovat odborné rozhodnutí zdravotníka, ale poskytnout mu kvalitní podporu,“ připomíná Jankůj. Doplňuje, že zásadní je také rychlost – odezva musí být v klinické praxi prakticky okamžitá, protože jakékoliv prodlevy a výpadky snižují důvěru uživatelů a brzdí denní provoz.

Zápis dat jako povinnost

Otázkou zůstává, jak zdravotníky přimět k tomu, aby data do databáze zadávali bezodkladně a bez výjimek. Náměstek ředitele VZP nevěří, že by stoprocentní funkčnost bylo možné vyřešit pouze finančními bonifikacemi. Zápis do sdíleného záznamu podle něj musí být vnímaný jako nedílná součást poskytování zdravotní péče. Je však nezbytné, aby stát i dodavatelé softwarů maximálně zjednodušili související administrativu.

„Kvalita sdílených dat stojí a padá s jejich úplností. Pokud bude zápis automatizovaný a technicky nenáročný, nebude představovat významnou zátěž. Motivační prvky nevyřeší stoprocentní funkčnost. Naopak by mohly být sankce, pokud někdo povinnost nesplní,“ uvádí Jankůj.

Mohlo by vás zajímat

Další rozšiřování péče až po vyřešení techniky

Budoucnost rozšiřování očkovacích kompetencí a zapojení nových zdravotnických profesí je tak pevně spjatá s tím, jak rychle se podaří odstranit technologické i legislativní dluhy. Stanovovat pevná data bez ohledu na reálnou připravenost infrastruktury by podle VZP bylo rizikové. Základní podmínka pro jakékoliv další rozvolňování pravidel zůstává neměnná: technologické řešení musí garantovat, že nedojde ke zhoršení kvality dat ani k opakovaným aplikacím vakcín.

„Jakmile budeme mít jistotu, že sdílený záznam poskytuje úplné, aktuální a spolehlivé informace napříč systémem, může být diskuse nad rozšiřováním sítě relevantní,“ dodává Jankůj.