To, jak jsou lidé zdraví, do značné míry ovlivňují podmínky, ve kterých žijí. Roli hrají socioekonomické faktory, možnosti každodenního pohybu, ale i množství zeleně. Rozdíly mezi jednotlivými kraji jsou přitom v některých ohledech propastné, což se projevuje ve zdravotním stavu populace. Ukazuje to nová metaanalýza portálu Data o zdraví.
Srovnání jednotlivých krajů České republiky v různých průzkumech mapujících oblast veřejného zdraví potvrzují, že zdravotní stav obyvatel neurčují pouze jejich individuální návyky nebo úroveň zdravotnického systému. Srovnání dat o nemocnosti s faktory prostředí, v němž lidé žijí, ukazuje negativní vliv častějšího využívání automobilů, nedostatku veřejné zeleně, nízké míry sportovních aktivit, vyšší nezaměstnanosti a sociálního vyloučení.
Zdravotní rizika rostou zejména tam, kde se současně objevuje několik nepříznivých faktorů. Ty mají vliv nejen na kvalitu života, ale i na jeho délku. Nejvýraznější souběh nepříznivých faktorů odhalila analýza v Ústeckém a Karlovarském kraji. Obyvatelé těchto regionů se potýkají s horší dostupností zdravotní péče, vyšší nemocností, nedostatečným zázemím pro pohyb a zdravý životní styl i vyšší nezaměstnaností. Nejlépe ze srovnání vyšly Praha, Jihomoravský kraj, Liberecký kraj a Kraj Vysočina.
Co konkrétně ukázala data v jednotlivých krajích?
Nejméně holdují autům Pražané
Zásadní vliv na zdraví má podle tuzemských dat i globálních expertíz struktura dopravní infrastruktury. „Lidé žijící v prostředí podporujícím přirozený pohyb se pohybují o 70 až 90 minut týdně více, což odpovídá přibližně 45 až 59 % doporučené týdenní dávky fyzické aktivity. Bezpečné chodníky, cyklostezky a dostupná hromadná doprava tak mohou zásadně ovlivnit míru aktivního pohybu obyvatel,“ konstatují autoři analýzy portálu Data o zdraví. Jde přitom o zásadní faktor například z hlediska rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění nebo diabetu 2. typu.
Vysoká míra závislosti na automobilové dopravě spolu s nedostatečným zázemím pro pěší a cyklisty vede k většímu vystavení obyvatel dopravnímu hluku, znečištěnému ovzduší a nebezpečí dopravních nehod a úrazů. Vysoká koncentrace automobilové dopravy se navíc podílí na vzniku smogu i dalších škodlivin v ovzduší, které poškozují lidské zdraví.
Automobilová doprava má podle analýzy Dopravní chování v České republice v roce 2019 výraznější zastoupení především v Kraji Vysočina, Plzeňském a Středočeském kraji. Naproti tomu v Praze převažuje využívání hromadné dopravy, což souvisí s hustou sítí městské veřejné dopravy i charakterem městského prostředí. Ukazuje to následující graf:
Graf také ukazuje, že ženy o něco častěji volí chůzi nebo jízdu na jízdním kole, zatímco muži častěji cestují automobilem, zejména jako řidiči.
Zelené Vary, šedé Budějovice
Zásadní význam pro zdraví obyvatel má také zastoupení městské zeleně, a to především ve městech. Nedostatek městské zeleně totiž přispívá k vyšší tepelné zátěži a snižuje možnosti obyvatel věnovat se každodennímu pohybu. Zastavěná území s malým podílem zelených ploch se rychle zahřívají a zadržují teplo.
V důsledku toho vznikají takzvané tepelné ostrovy, jejichž teplota může být o několik stupňů vyšší než v okolní krajině. „Vysoká teplota okolí, absence nočního ochlazování, nedostatek povrchové vlhkosti a vegetace zvyšují riziko nemocnosti a úmrtnosti související s horkem u městských obyvatel. Městské tepelné ostrovy navíc zvyšují zdravotní rizika vln veder, které představují závažné riziko zejména pro starší obyvatele,“ upozorňují autoři zprávy.
Rozdíly mezi jednotlivými městy jsou obrovské, jak ukazují údaje o podílu městské zeleně z roku 2020 v následujícím grafu:
Autoři analýzy dodávají, že kromě zeleně ve veřejném prostoru měst je důležitá i lesnatost krajů, protože dostupnost zeleně ovlivňuje kvalitu ovzduší, možnosti pohybu obyvatel i jejich celkové zdraví. Lesy pokrývají 36,8 % území České republiky, která se tak řadí mezi středně zalesněné země Evropské unie. Nejvyšší podíl lesních ploch vykazuje Karlovarský kraj (49,4 %), následovaný Libereckým krajem (47,8 %) a Zlínským krajem (45,1 %). Nejnižší lesnatost má naopak Praha (10,9 %).
Rizikový faktor jménem nezaměstnanost
Významnými faktory ovlivňujícími zdraví Čechů jsou podle autorů analýzy také pracovní podmínky a situace na trhu práce.
Významným ukazatelem socioekonomické zátěže, která se může promítat do zdravotního stavu obyvatel, je nezaměstnanost. I v této oblasti panují podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2024 mezi kraji značné rozdíly. V Ústeckém, Moravskoslezském a Karlovarském kraji je nezaměstnanost dokonce třikrát vyšší než v Praze.
Nezaměstnanost kromě vyšší sociální zátěže souvisí i s méně příznivými zdravotními ukazateli. „Například s vyšší nemocností, větším rizikem duševních onemocnění, nižší životní úrovní a omezenými možnostmi vést zdravý životní styl,“ shrnují autoři analýzy poznatky v této oblasti.
Zajímavé jsou i rozdíly mezi kraji v průměrné délce pracovní neschopnosti. Obě srovnání ukazuje následující graf:
Vyloučené lokality: Výrazně kratší život
Negativní vliv na zdraví má i život v sociálně vyloučených lokalitách. Podle Indexu sociálního vyloučení se v roce 2024 tyto lokality nacházely v 578 obcích, z nichž některé byly zasaženy pouze částečně. Žilo v nich 95 až 115 tisíc obyvatel.
Nejhůře na tom jsou obce v severních a severozápadních Čechách, zejména v okresech Ústí nad Labem, Chomutov, Teplice, Most, Šluknov a Děčín. Další významné oblasti s vysokými hodnotami indexu se nacházejí v Moravskoslezském kraji, především na Karvinsku, Ostravsku a Bruntálsku. Naopak nejnižší hodnoty vykazují obce v jižních Čechách, na Vysočině, ve středních Čechách a v některých částech Zlínského kraje, kde index dosahuje velmi nízkých, případně nulových hodnot.
„Lidé ohrožení chudobou a sociálním vyloučením mají průměrnou délku dožití o více než 10 let kratší než většinová populace. Bydlení v sociálně vyloučených lokalitách bývá často spojeno s nevyhovujícím technickým stavem budov, výskytem vlhkosti a plísní, přeplněností bytů a nedostatečnou infrastrukturou. Takové podmínky mohou zvyšovat riziko respiračních i chronických onemocnění a současně negativně působit na psychickou pohodu obyvatel. U lidí žijících v bytech s vlhkostí a plísněmi je riziko chronických onemocnění dýchacích cest až 1,5 až 2krát vyšší než u osob obývajících suché byty,“ upozorňují autoři analýzy.
Další překážkou je omezená dostupnost zdravotní péče. Tu mohou komplikovat finanční náklady, problémy s dopravou i diskriminační jednání. Počet lidí žijících v těchto lokalitách přitom roste. Za poslední dvě dekády vzrostl počet sociálně vyloučených osob až o polovinu a počet sociálně vyloučených lokalit se zvýšil téměř o 80 %.
Autoři analýzy upozorňují, že faktorů ovlivňujících kvalitu života v místě bydliště existuje mnohem více. Patří mezi ně dostupnost zdravotní péče, kvalita bydlení nebo počet dětí zapojených do sportovních aktivit a oddílů.
