Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) zakládá platformu, která má prostřednictvím kultury pomáhat s prevencí deprese a úzkosti. Po počátečním mapování by měla vzniknout síť propojující už existující kulturní instituce jako galerie, muzea, knihovny, kde lidé mohou například společně tvořit, tančit, zpívat a podobně. Cílem je aktivní zapojení lidí, nikoliv pouze „expozice“ kultuře. V další fázi má nová Národní platforma prevence kulturou (NPPK) propojit kulturní sítě se zdravotními, sociálními a školskými službami, informoval v úterý v tiskové zprávě mluvčí NUDZ Jan Červenka.
Odborníci odkazují na řadu zahraničních studií, podle kterých zapojení do kulturního života a uměleckých aktivit může podporovat takzvaný well-being, sociální propojení a také snižovat depresivní a úzkostné příznaky. „Například nedávná metaanalýza skupinových uměleckých programů u lidí nad 55 let, shrnující studie z více než dvaceti zemí, ukázala znatelné snížení depresivních i úzkostných příznaků,“ uvádí Dominika Grygarová, výzkumnice z Národního ústavu duševního zdraví.
Využít galerie, muzea, knihovny
„Neznamená to ale, že by kulturní programy nahrazovaly psychoterapii nebo jinou odbornou péči – jejich role je jiná, zejména preventivní a podpůrná. První ekonomické analýzy zároveň naznačují, že některé z těchto programů mohou být nákladově efektivní a vytvářet širší společenskou hodnotu,“ vysvětlila Grygarová.
Platforma staví na činnostech, které kulturní a umělecké instituce nabízejí. Tedy na návštěvách výstav, společné tvorbě, zpěvu, tanci, participativních programech, dílnách či komunitních aktivitách. Nejde přitom o arteterapii ani o to, že by se z kulturních institucí měla stát zdravotnická zařízení. Smyslem je využít to, co už v regionech existuje – galerie, muzea, knihovny, hudební, taneční, výtvarné nebo komunitní aktivity – a vytvořit z nich dostupnou a propojenou síť podpory duševního zdraví, uvádí NÚDZ v tiskové zprávě.
Vytvořit síť institucí
V první fázi má platforma nejprve zmapovat dostupné aktivity, které by mohly mít preventivní potenciál. A vytvořit webové rozhraní, které usnadní orientaci veřejnosti i odborníků. V další fázi by měla vzniknout síť kulturních a uměleckých institucí, regionálních center, komunitních organizací a spolků.
„Samotný účinek nespočívá jen v pasivní ‚expozici umění‘. Důležité je zejména aktivní a smysluplné zapojení: možnost soustředit pozornost jinam než na vlastní obtíže, něco vytvářet nebo prožívat, reflektovat zkušenost, setkávat se s druhými lidmi a získávat pocit sounáležitosti a kompetence. Kulturní prostředí navíc může být pro řadu lidí přirozenější a méně stigmatizující než prostředí zdravotní péče. V následujících krocích chceme navázat tím, čemu se říká Umění na předpis, a co funguje v řadě vyspělých zemích, v čele s Velkou Británií a státy severní Evropy. Konkrétně je to takzvaný baltský model, který budeme přebírat. V příštím roce budeme spolu s dánskými kolegy připravovat evropský projekt na rozšiřování tohoto modelu,“ přibližuje Grygarová.
Nakombinovat vhodnou ‚dávku‘
V další fázi by tak mělo dojít k propojení kulturní sítě se zdravotními, sociálními a školskými službami. Pracovníci NPPK osloví lékaře, psychology, školní psychology nebo sociální pracovníky. Ti potom nabídnou programy jako preventivní či doplňkovou léčbu lidem trpícím osamělostí, mírnými až středními úzkostmi či depresemi.
„V regionálním centru by pak působil takzvaný Link worker, propojující pracovník, který by dokázal propojit místní kulturní nabídku a potřeby konkrétního klienta a nakombinoval mu vhodnou ‚dávku‘ – například 2 týdny tanec, 2 týdny řemeslné dílny, 3 týdny sbor, 3 týdny divadlo… Program obvykle trvá 8–10 týdnů, 1–2x týdně… To je však běh na dlouhou trať, zatím jsme v počáteční fázi,“ dodává Grygarová.
