Debata o rozšiřování kompetencí farmaceutů v Česku opět nabírá na obrátkách. Otázka, zda by lidé měli mít možnost nechat se očkovat nebo podstoupit základní preventivní měření přímo v lékárnách, rozděluje některé politiky i zdravotnické odborníky. Ostrým vyjádřením reagovala na slova ministra pro sport, prevenci a zdraví Borise Šťastného výkonná ředitelka Asociace provozovatelů lékárenských sítí (APLEKS) Irena Storová.

Nejnovější vlnu diskuse odstartoval rozhovor Borise Šťastného pro server Aktuálně.cz. Ten v něm vyjádřil vůči očkování v lékárnách výrazně skeptický postoj. Na jeho argumenty veřejně zareagovala Irena Storová. Ve svém příspěvku na síti LinkedIn podrobila ministrova tvrzení nekompromisní kritice.

Šťastného odmítavé stanovisko se mimo jiné opírá o argument, že zavedení očkování v lékárnách neodpovídá oficiálním vládním záměrům. Podle něj je posilování kompetencí obecnou prioritou, ale tento konkrétní krok v programovém prohlášení obsažen není.

Storová to však vidí odlišně a poukazuje na to, že se vláda ve svém dokumentu zavázala „k posílení kompetencí zdravotnických pracovníků, rozvoji primární péče a zapojení dostupných zdravotnických kapacit do prevence“. Podle Storové je zapojení lékáren přímým naplněním tohoto závazku a zpochybňování této souvislosti označila za opomíjení vlastní vládní agendy.

Spor o samotnou podstatu profese

Nesoulad panuje také v samotném postavení farmaceutů v českém zdravotnickém systému. Boris Šťastný v rozhovoru naznačil, že lékárníci spadají mezi nelékařské profese a na rozdíl od lékařů u nich nelze garantovat postup podle standardů lege artis.

Proti této interpretaci se ředitelka APLEKS ohradila s odkazem na platnou legislativu. Poptávané vzdělání farmaceutů je totiž pětileté magisterské a jejich odborná způsobilost má oporu v zákoně. „Tvrzení, že lékárník nebude postupovat podle odborných standardů, je urážkou celého stavu,“ zdůraznila Storová. Lékárníci podle ní vždy postupují a musí postupovat lege artis v mezích stanovených zákonem.

Další výhrady ze strany ministra směřovaly k otázkám bezpečnosti, nakládání se zdravotnickou dokumentací a hrozbě duplicitního očkování. Šťastný varoval, že lékárník nemá přístup k celkové anamnéze pacienta ani k jeho alergiím.

Storová však připomněla, že farmaceuti již dnes běžně pracují se sdíleným Lékovým záznamem pacienta. Z přehledu užívaných léků dokážou spolehlivě vyčíst chronická onemocnění, případné duplicity i nebezpečné lékové interakce. Veškerá podaná očkování by navíc lékárníci ihned zapisovali do Informačního systému infekčních nemocí (ISIN), odkud se data propisují lékařům i do pacientských aplikací. Podle Storové tak nehrozí ztráta informací.

V zahraničí běžná praxe

Předmětem polemiky se stala i samotná úprava podmínek pro očkování, které by měly být podrobněji stanovené ve vyhláškách. Ministr vyjádřil obavy ze zvýšeného rizika anafylaktického šoku a přesouvání klíčových podmínek do prováděcích předpisů.

Podle Storové ale jde o standardní legislativní postup. Rámec stanovuje zákon a konkrétní požadavky na prostory, vybavení či certifikované kurzy první pomoci řeší vyhláška. „Očkovat budou výhradně kvalifikovaní lékárníci v certifikovaných lékárnách s prostorem pro pacienty a vybavením pro řešení případných reakcí – přesně tak, jak to funguje všude ve světě,“ ubezpečila šéfka asociace.

Odmítla rovněž tvrzení, že by model zapojení lékáren byl ojedinělý či selhávající, a distancovala se od označení britského systému za odstrašující příklad. Zahraniční zkušenosti z zemí, jako jsou Francie, Portugalsko, Velká Británie, Irsko či USA, podle ní ukazují, že očkování v lékárnách vede k vyšší proočkovanosti populace a odlehčení přetížených ordinací praktických lékařů.