Ztráta zubů nemusí znamenat jen problém s kousáním nebo estetickou vadou. Nová japonská data naznačují, že stav ústní dutiny může souviset s rizikem demence výrazněji, než se dosud předpokládalo, upozornil web Science Alert.
Zdraví chrupu a stav mozku spolu mohou souviset těsněji, než by se na první pohled zdálo. Naznačuje to rozsáhlá japonská studie, na kterou upozornil web Science Alert. Její výsledky ukazují, že lidé s menším počtem zachovaných zubů častěji trpí demencí. Rozdíly mezi jednotlivými skupinami přitom byly poměrně výrazné.
Výzkumný tým z Japonska pracoval s údaji od 47 293 lidí starších 65 let, kteří se zapojili do projektu Japanese Gerontological Evaluation Study. Jejich zdravotní stav sledoval mezi lety 2013 a 2022. Za tu dobu se demence rozvinula u 8 247 účastníků, tedy u 17,4 % sledované skupiny, ukázala studie publikovaná v odborném časopise Journal of the American Medical Directors Association.
Pozornost výzkumníků se soustředila na počet zachovaných zubů. Ten považovali za ukazatel dlouhodobého stavu ústní dutiny, protože jejich úbytek bývá důsledkem pokročilého zubního kazu nebo závažného onemocnění dásní a závěsného aparátu zubů.
Mohlo by vás zajímat
Rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly výrazné. Zatímco u lidí s nejméně 20 vlastními zuby připadalo 1,63 případu demence na 100 osoboroků, u těch, kteří neměli ani jeden zub, to bylo 4,34 případu. Vyšší výskyt zaznamenali výzkumníci také u lidí s jedním až devíti zuby nebo s deseti až devatenácti zuby.
Po zohlednění věku, pohlaví a příjmu vyšlo najevo, že lidé s 10 až 19 zuby měli o 14 % vyšší relativní riziko demence než ti s nejméně dvaceti zuby. U skupiny s jedním až devíti zuby činil rozdíl 12 % a u bezzubých lidí 27 %.
Ztráta zubů předstihla i jiné rizikové faktory
Ještě zajímavější výsledky přineslo srovnání se zavedenými rizikovými faktory demence, které vymezila komise časopisu Lancet. Výzkumníci využili statistickou metodu označovanou jako populační atributivní frakce (PAF). Ta odhaduje, jak velký podíl případů určitého onemocnění by mohl být v populaci spojen s konkrétním rizikovým faktorem, pokud by mezi nimi existoval příčinný vztah.
V případě ztráty zubů vyšla hodnota 7,2 %. V celém sledovaném souboru šlo o třetí nejvyšší hodnotu ze zkoumaných faktorů. Před ní se umístily depresivní příznaky s 10,5 % a sociální izolace s 9,4 %.
Zajímavé byly také rozdíly mezi muži a ženami. U mužů dosáhla PAF ztráty zubů 12 %, což byla nejvyšší hodnota ze všech hodnocených rizikových faktorů. U žen činila 6,1 % a v pořadí se umístila na čtvrtém místě.
Podle autorů tak může mít stav ústní dutiny v souvislosti s demencí významnější roli, než se dosud předpokládalo. Jeho význam by proto podle nich měly zohlednit také budoucí strategie prevence.
Co se děje v těle, když přicházíme o zuby?
Výzkumníci nabízejí několik možných vysvětlení pozorované souvislosti. Jedním z nich je samotná schopnost přijímat potravu. Lidé s výrazně omezeným chrupem mohou mít potíže s kousáním, což může vést ke změnám jídelníčku a nedostatečnému příjmu některých důležitých živin. Kvalita výživy přitom patří mezi faktory, které mohou ovlivňovat zdraví mozku.
Další možnou cestou je sociální život. Chybějící zuby mohou u některých lidí vést k omezení společenských kontaktů, ať už kvůli potížím s řečí, vzhledu nebo nižšímu sebevědomí. Sociální izolace přitom patří mezi už zmíněné rizikové faktory demence.
Význam může mít také zánět. Onemocnění dásní a dalších tkání v ústech mohou vyvolávat dlouhodobou zánětlivou reakci. Ta se nemusí omezovat pouze na ústní dutinu, ale může přispívat i k systémovému zánětu v organismu, který je spojován s poškozováním mozkových funkcí.
Nelze přitom vyloučit ani opačný směr vztahu. Počínající kognitivní potíže mohou zhoršovat schopnost člověka pravidelně pečovat o chrup, dodržovat ústní hygienu nebo docházet na preventivní prohlídky. V takovém případě by ztráta zubů mohla být alespoň částečně také důsledkem zhoršujícího se zdravotního stavu.
Výsledky je třeba interpretovat opatrně
Studie má několik omezení. Část informací vycházela z údajů, které o sobě účastníci sami poskytli. Takový postup může být zatížen nepřesnostmi a chybami. Výzkumníci navíc neměli k dispozici všechny údaje potřebné k posouzení rizikových faktorů, které zahrnuje komise časopisu Lancet.
Důležitá je také interpretace statistických výsledků. Hodnota 7,2 % u ztráty zubů neznamená, že tento faktor prokazatelně způsobil takový podíl případů demence. Jde o odhad založený na předpokladu, že mezi oběma jevy existuje příčinný vztah. Samotná studie však prokázala pouze jejich statistickou souvislost.
K objasnění vztahu mezi zdravím ústní dutiny a demencí proto bude zapotřebí dalšího výzkumu. Důležité bude zejména zjistit, zda může důsledná prevence zubního kazu a onemocnění dásní, případně včasná léčba problémů s chrupem, skutečně ovlivnit pravděpodobnost pozdějšího rozvoje demence.
