Fyzioterapeuti a ergoterapeuti nemohou během hospitalizace předepisovat pacientům pomůcky ani rozhodovat o terapii, přestože na to mají vzdělání a často znají potřeby pacientů lépe než lékaři. Volání terapeutů po jasném vymezení zásadních kompetencí, které by většinově uvítali i lékaři, zaznělo na konferenci Zdravotnického deníku Kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků.
Zásadní problém pro lékaře v rehabilitační fyzikální medicíně představuje podle primářky Oddělení fyziatrie a rehabilitace Fakultní nemocnice Bulovka Petry Sládkové to, že nemohou předepisovat pomůcky v době hospitalizace. „Všichni zdravotníci v tomto různě podvádíme a máme různé dohody, jak to děláme – tak abychom mohli připravit pro pacienta jemu na míru individualizovanou pomůcku a s tou ho naučit v průběhu hospitalizace zacházet,“ řekla na konferenci.
Kompetence předepisovat pomůcky za hospitalizace by podle ní určitě měla příslušet nejen lékařům, ale i fyzioterapeutům a ergoterapeutům. „Proč bych se o to měla starat já jako lékař. Lékaři by se měli starat o základní indikace a kontraindikace u polymorbidních pacientů,“ míní Sládková.
Proč by nemohl pacienta vidět jako první terapeut?
„Když má v České republice relativně zdravý pacient bolesti zad, proč ho mám jako první vidět já-lékař? Proč ho nemá jako první vidět fyzioterapeut,“ řekla Sládková. A dodala: „„Teprve pokud se stav pacienta nevyvíjí, nebo se na něm fyzioterapeutovi něco nezdá, měl by kontaktovat lékaře s tím, že je potřeba navázat nějakou třeba dražší vyšetřovací metodou.“
Lékařům by to podle ní umožnilo více se specializovat na problematické neurologické a onkologické pacienty, kteří potřebují, aby je lékař viděl každý den.
Sládková v diskusi zmínila i další zajímavý poznatek – čím jsou pracoviště, na nichž fyzioterapeuti působí, specializovanější, tím se bez posilování kompetencí podle ní obejdou obtížněji. „Jde o jedinou správnou cestu, jak fyzioterapeuty dostat ještě blíž k lékařům a jak být lékařům jiných oborů partnery,“ míní.
Fyzioterapeut zná často potřeby pacienta lépe
S tím, aby se lékaři nebáli předat určité kompetence fyzioterapeutům, souhlasí také náměstek pro rehabilitaci v berounské Rehabilitační nemocnici Jakub Pětioký, který ale konstatoval, že věci se v této oblasti v posledních letech velmi posunuly kupředu a stále se dopředu posouvají (více zde). Některé systému neprospívající zažité postupy ale podle něj v dělbě práce mezi lékaři a terapeuty zůstávají.
Ilustroval to i na konkrétním příkladě. „I dnes existuje to, že lékař předepisuje skupinové cvičení v bazénu. A to se nebavím o dalších procedurách. Fyzioterapeut přitom u dané procedury přesně ví, co pacient může a co nemůže, podle diagnózy umí stanovit chronický obraz. Lékaři navíc nejsou schopni pojmout update přístrojů a zařízení, který se vyvíjí strašně rychle,“ popsal.
Přesně vymezené hranice kompetencí
Systém podle Pětiokého potřebuje především pevné vymezení kompetencí jednotlivých zdravotníků. „Potřebujeme přesně vymezené hranice, ve kterých budeme své kompetence můžeme aktivovat. Současná ‚lehká džungle‘, která tady panuje, je svým způsobem funkční, ale nezdravá.
Ne všechny kompetence, které fyzioterapeuti nebo ergoterapeuti v diskusích zmiňují, jsou podle něj opodstatněné. Například o předepisování léků soudí, že by mělo zůstat v rukou lékařů. „V současné době již v zahraničí existují akreditované kurzy, po jejichž absolvování může fyzioterapeut aplikovat i léčiva, především pro myoskeletární a skeletární systém,“ upozornil nicméně Pětioký. Ale hned dodal, že v České republice ale žádný takový kurz zatím akreditován není.
Doporučení volně dostupných suplementů fyzioterapeuty naopak považuje za zcela bezproblémové a přínosné, stejně jako provádění miniinvazivních výkonů, které mohou fyzioterapeuti – pokud absolvují specializované kurzy – provádět již dnes.
Nebýt pouze sociálním oborem
Dostatečné kompetence nemají dnes ani ergoterapeuti – odborníci, kteří pomáhají lidem s nějakým omezením zvládat každodenní činnosti. Na konferenci to řekla prezidentka České asociace ergoterapeutů Kateřina Svěcená. „Současné kompetence využíváme maximálně, ale nestačí nám. V pokročilejších zemích, jako jsou třeba ty skandinávské, připravuje ergoterapeut pacienta na návrat do domácnosti,“ vysvětlila.
„My velmi bojujeme s oddělenou sférou zdravotnictví a sociálních služeb. Potřebujeme vybavit pacienta pomůckami a natrénovat práci s nimi tak, aby mohl doma plnohodnotně fungovat. Podle legislativy je to ale možné řešit až v době, kdy jsou pacienti propuštěni. To je pro nás velký problém a je to kompetence, která nám hodně chybí,“ vysvětlila. „Nechceme být pouze sociálním oborem. Potřebujeme být propojovacím článkem mezi zdravotnickou a sociální sférou,“ dodala.
Ergoterapeuti by se podle ní také rádi přiblížili fyzioterapeutům. „Byť mají naše obory podobný základ, tak máme každý jiného nositele i jiné finanční ohodnocení. A to nám brání i ve spolupráci, přestože se jedná o jeden multidisciplinární tým,“ řekla Svěcená.
Mohlo by vás zajímat
Umíme to, ale nemůžeme to dělat
Ta poté přesně pojmenovala třihlavní oblasti kompetencí, jejichž získání by ergoterapeutům a jejich pacientům výrazně zlepšilo životy. „Ty nás nejvíce pálí a bojujeme za ně už 15 let, kdy jsem aktivně začínala v České asociaci ergoterapeutů,“ řekla. Těmito oblastmi jsou:
- domácí návštěvy. „Aby byla hrazena návštěva ergoterapeuta v pacientově domácím prostředí – ať už je to příprava na návrat domů, nebo terapie, která je u některých pacientů doma efektivnější, třeba u pacientů s poruchou kognitivních funkcí.“
- preskripce pomůcek. „To je u nás velmi zlomový bod, o který začínáme bojovat teď, ale ve světě funguje dlouhodobě. Například ve Švédsku ergoteraputi předepisují invalidní vozíky a veškeré další pomůcky právě proto, aby tím nezatěžovali lékaře. Není nic horšího, když vám přijede pacient na špatně vybraném nebo na malém vozíku.“
- systemizace nositelů odměňování – „Pro vzájemnou spolupráci potřebujeme stejné odměňování jako fyzioterapeuti.“
Co se vzdělání týče, jsou ergoterapeuti podle Svěcené dobře připraveni. „Vše jmenované mají plně ve svém vzdělávacím programu a v kvalifikačních standardech, umí provádět domácí návštěvy. Všechno to sice umíme, ale nemůžeme to dělat,“ uzavřela.
Jaké konkrétní kompetence fyzioterapeutům a ergoterapeutům schází a jak dosáhnout toho, aby je získali, se dozvíte v příštích dnech v dalších dvou článcích.
Foto: Radek Čepelák
