Dopady nekvalitního spánku se během let pravděpodobně sčítají. Nová studie výzkumného týmu ze švédského Institut Karolinska poukazuje na souvislost mezi nekvalitním spánkem a rychlejším stárnutím mozku. To pak přináší vyšší riziko rozvoje demence a také předčasného úmrtí. Lidé, kteří špatně spí, vykazovali výraznější stárnutí mozku než ti, kteří neměli se spánkem větší problémy.

Ačkoliv chronologicky všichni lidé stárnou stejně, biologický věk jejich orgánů se může lišit. V případě stárnutí mozku jde navíc o prediktor zhoršení kognitivních funkcí a vyššího rizika rozvoje demence nebo dokonce předčasného úmrtí.

„Spánek zdaleka není jen pasivním odpočinkem, ale je to aktivní a nezbytný proces, který pomáhá regenerovat tělo a chránit mozek. Při narušení spánku pociťuje mozek následky, někdy i velmi nenápadné, které se však v průběhu let hromadí,“ vysvětlila v článku pro magazín The Conversation Abigail Doveová, členka výzkumného týmu a specialistka na neuroepidemiologii působící na Institutu Karolinska.

Studie publikovaná v žurnálu eBioMedicine ukázal, že špatná kvalita spánku může urychlit stárnutí mozku a s tím spojené neurodegenerativní procesy. „Zjistili jsme, že špatný stav spánku souvisí s vyšším věkem mozku,“ konstatoval autorský tým.

Výraznější rozdíly pak byly prokázány u mužů a lidí, kteří byli v době vstupu do studie mladší 60 let. „Zjistili jsme, že lidé se špatným spánkem měli mozky výrazně starší, než se očekávalo na základě jejich skutečného věku,“ dodala Doveová.

Mohlo by vás zajímat

Score pro hodnocení spánkových vzorců

Autorský tým podrobněji zkoumal celkem 27 500 osob z Velké Británie ve věku 40 až 70 let, které vyšetřili v jednom z celkem 22 center napříč zemí. Proběhlo u nich jak klinické vyšetření a krevní testy, tak zhodnocení kvality jejich spánku. Zhruba po devíti letech od vstupního vyšetření podstoupili vyšetření mozku na magnetické rezonanci.

Autorský tým sledoval kvalitu spánku u sledovaných osob skrze sebehodnotící dotazníky. Šlo mimo jiné o jejich chronotyp, zda se více cítí jako ranní či večerní typ, délku spánku, včetně „šlofíků“ v průběhu dne, či výskyt nespavosti, tedy obtíže s usínáním nebo probouzením v průběhu noci. Součástí dotazníků byly také otázky na přítomnost chrápání či subjektivní ospalost během dne.

Na základě takto získaných výsledků a předchozích studií se pak určilo pětibodové „score zdravého spánku“. Jako zdravý spánek byl hodnocen takový, kdy je člověk zcela či spíše ranní typ, spí 7 až 8 hodin denně, nejsou nebo jen zcela výjimečně přítomny příznaky nespavosti, nechrápe a pouze zřídka se během dne cítí ospalý. Účastníci studie pak byli s ohledem na kvalitu svého spánku rozděleni na ty se zdravými spánkovými vzorci (více než 4 body), středně kvalitními vzorci (2 až 3 body) a špatnými spánkovými vzorci (méně než 1 bod).

„I když všichni stárneme chronologicky stejně, biologické hodiny některých lidí mohou tikat rychleji nebo pomaleji než u jiných,“ popsala Doveová. Dodala, že díky technologickému pokroku v oblasti zobrazovacích technik mozku a také za použití umělé inteligence lze odhadnout biologický věk mozku na základě zhodnocení úbytku mozkové tkáně, ztenčení mozkové kůry a poškození cév.

Biologický věk mozku se hodnotil pomocí více než tisíce markerů během snímkování magnetické rezonance. Model strojového učení nejprve natrénovali na snímcích nejzdravějších účastníků studie, jejichž biologický věk mozku co nejvíce odpovídal jejich chronologickému věku. Jakmile se naučil poznat „normální“ stárnutí, použil se k hodnocení snímku ostatních účastníků.

Rychlejší stárnutí mozku je rizikem do budoucna

„Když jsme porovnávali věk mozku napříč různými spánkovými vzorci, rozdíly byly zřejmé. Rozdíl mezi biologickým věkem mozku a chronologickým věkem se zvětšil v průměru o šest měsíců na každý bod, o který se snížilo spánkové score. V průměru měli lidé se špatným spánkovým score mozky, jež se zdály být o téměř rok starší jejich chronologický věk, zatímco lidé se zdravým spánkem tyto rozdíly nevykazovali,“ popsala Doveová.

Ačkoliv se rozdíl jednoho roku nemusí zdát jako velký, je z hlediska stárnutí mozku důležitý. I na začátku malý rozdíl se může v průběhu času zhoršovat. A tím pádem zvyšovat riziko zhoršení kognitivních funkcí, rozvoje demence a dalších neurologických onemocnění.

Autorka je externí spolupracovnicí redakce. Pracuje na ministerstvu zdravotnictví v odboru ochrany veřejného zdraví.