V nemocnicích běžně dělají to, co jim zákon nedovoluje – jinak by se provoz zastavil. Nelékařští zdravotníci ale volají po větších pravomocích, které by jim přinesly právní jistotu a pacientům lepší péči. Jakou mají šanci na úspěch?
Velká míra samostatnosti, zároveň ale i pocit svázanosti legislativou. Tak by se dala stručně popsat situace, ve které se dnes nachází významná skupina nelékařských zdravotnických pracovníků – porodní asistentky. Kvitují možnost vést samostatně fyziologické porody a v mnoha ohledech jsou jejich kompetence v podstatě rovné těm lékařským. Přesto by i ony uvítaly změny některých zákonných podmínek.
„Kompetence, které jsou legislativně vymezeny, nejsou dnes z mého pohledu nastavené chybně, nicméně měly by být rozšířeny,“ řekla na konferenci Zdravotnického deníku Kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků děkanka Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Ivana Chloubová. Pokud by šlo ruku v ruce s tím i zvyšování kompetencí všeobecných sester, prospělo by to podle ní výrazně i práci v multidisciplinárních týmech.
Praxe odlišná od legislativy
Co se týče vedení porodu, dá se zjednodušeně říct, že pokud jde vše bez komplikací, může porodní asistentka vést podle litery zákona porod sama, pokud ale dojde ke komplikacím, byť i očekávatelným, přítomnost lékaře je nutná. Zaznívají přitom hlasy, že by se to mělo legislativně změnit, protože to neodpovídá praxi.
„Je potřeba, aby porodní asistentka sama aktivně vedla třetí dobu porodní. To znamená, aby mohla ordinovat oxitocin a aplikovat ho, aby mohla sama zašít případná poranění a použít anestetikum, které by sama měla moci naordinovat,“ míní vrchní sestra gynekologicko-porodnické části Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK Daniela Šimonová. Zastupuje pracoviště, kde porodní asistentky vedou samostatně fyziologické porody už mnoho let.
Praxe je dnes taková, že porodní asistentky běžně provádějí činnosti, které by ze zákona neměly. Vzhledem k tomu, že vše funguje, bere se to jako norma. Pokud ale dojde například k fatálním komplikacím, může jít o časovanou bombu – nejen pro zdravotníky, ale i pro celou nemocnici.
Mohlo by vás zajímat
Získat pocit bezpečí a jistoty
Tento stav je aktuální i v případě zdravotních sester. V nemocnicích se dnes v praxi běžně podílejí třeba na triáži, předepisují rentgeny, EKG nebo základní vyšetření. Jde přitom o úkoly, které legislativně patří jen do kompetencí lékařů.
„To všechno se už děje, není to nic, co by tu nebylo. Ale pokud to dostane zákonný rámec, získají nelékařští zdravotníci pocit bezpečí. A jistota toho, že všichni víme, co můžeme dělat, k čemu jsme vzděláni a jak máme vymezena svá pole působnosti, je pro fungující systém klíčový,“ komentoval stávající situaci přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka a 1. LF UK Michal Zikán.
Všeobecné sestry v nemocnicích také volají po rozšíření kompetencí u léčby chronických ran. Zdravotním sestrám v primární nebo domácí péči zase chybí například možnost předepisování chronické preskripce. Požadavky sester ale zatím narážejí na výrazný odpor části lékařů.
Odborníci podporující navýšení kompetencí se přitom shodují, že zmíněné kompetence by neměly získat všechny sestry, ale jen ty, které by o to měly zájem. Musely by přitom absolvovat specializační vzdělávání a procházet certifikovanými kurzy.
Přehled má větší, předepisovat ale nemůže
S problémy vyplývajícími z legislativně úzce vymezených kompetencí se ve své každodenní praxi potýkají také fyzioterapeuti. Uvítali by možnost předepisovat pacientům zdravotní pomůcky už v době hospitalizace.
„Všichni v tomto různě podvádíme a máme různé dohody, jak to děláme – tak abychom pro pacienta mohli připravit jemu na míru individualizovanou pomůcku a s tou ho naučit v průběhu hospitalizace zacházet,“ popsala na konferenci Zdravotnického deníku primářka Oddělení fyziatrie a rehabilitace Fakultní nemocnice Bulovka Petra Sládková.
Totéž se týká předepisování různých procedur, například skupinového cvičení v bazénu. „Fyzioterapeut přesně ví, co pacient může a co nemůže, umí podle diagnózy stanovit chronický obraz. Lékaři navíc nejsou schopni pojmout update přístrojů a zařízení, který se vyvíjí strašně rychle,“ popsal náměstek pro rehabilitaci v berounské Rehabilitační nemocnici Jakub Pětioký.
Lze předpokládat, že takové změny by podpořila i většina lékařů v oboru. Možnost nechat předepisování pomůcek na fyzioterapeutech, kteří tomu stejně rozumí lépe, by jim ušetřilo čas. Stejně jako širší možnosti fyzioterapeutů v tom, aby se věnovali pacientům jako první, aniž by je za nimi musel odeslat lékař.
Velké podpory lékařské obce by se naopak zřejmě nedočkal další požadavek části fyzioterapeutů – kompetence předepisování léků. Dnes totiž mohou jen doporučovat volně dostupné suplementy.
Po propuštění už bývá pozdě
Posílení svých kompetencí by uvítali také ergoterapeuti, jejichž práce se nachází na pomezí zdravotních a sociálních služeb. Tito specialisté, kteří pomáhají lidem s fyzickým omezením zvládat každodenní činnosti, potřebují pacienty v nemocnicích vybavit pomůckami a natrénovat práci s nimi. Takové znalosti pak pacientům umožňují plnohodnotný život v domácím prostředí. To ale současná legislativa nepovoluje, takže pomůcky mohou ergoterapeuti řešit až po propuštění pacientů.
Na rozdíl od praxe některých jiných evropských zemí je navíc musí předepisovat lékaři, ne sami ergoterapeuti. „Není nic horšího, když vám přijede pacient na špatně vybraném nebo na malém vozíku,“ řekla k tomu prezidentka České asociace ergoterapeutů Kateřina Svěcená. I v tomto případě lze předpokládat, že by takovou změnu většina lékařů uvítala, protože je předepisování pomůcek časově zatěžuje a často v něm i tápou.
Ergoterapeutům by podle šéfky jejich asociace pomohlo také hrazení návštěv v pacientově domácím prostředí.
Koordinátoři získali pevnou půdu pod nohama
Zatímco jiným nelékařským zdravotnickým pracovníkům chybí některé kompetence, jiné trápil problém závažnější – pro systém totiž legislativně vůbec neexistovali. Koordinátorů péče sice v tuzemských nemocnicích přibývá a přibývat bude, jejich profese ale donedávna oficiálně ustavena nebyla. Aby je nemocnice mohly zaměstnávat, byly nuceny improvizovat.
„Musíme obcházet to, že zaměstnáváme nezdravotníka, jehož profese neexistuje, tím, že si udělá třeba aspoň sanitářský kurz, aby z něj byl zdravotník. Je to trochu těžkopádné,“ vysvětlil na červnové konferenci ředitel Fakultní nemocnice Bulovka Jan Kvaček.
Pozitivní změnu ale přinesl věstník ministerstva zdravotnictví vydaný v červenci. Ten pozici koordinátorů péče detailně vymezuje, včetně požadavků na jejich vzdělání, typ úvazku i popis vykonávaných činností. „Velmi významná je pozice koordinátorů onkologické péče, jejichž hlavním přínosem je usnadňování a urychlování průchodu pacientů diagnostickým procesem, a tedy co nejrychlejší zahájení účinné terapie onkologických onemocnění,“ konstatuje mimo jiné věstník.