Pokud vás postihne náhlá srdeční zástava a resuscitace selhává, slábnou vaše šance na přežití každou minutou. Násobně se ovšem zvyšují, pokud bydlíte v Praze. Česká metropole totiž patří mezi pouhých 7 měst světa, kde vám přímo na ulici mohou do hodiny poskytnout napojení na mimotělní oběh (ECMO). Daří se to díky spolupráci ECMO týmu Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) a pražských záchranářů. Ti teď usilují, aby se čas do zahájení život zachraňující akce ještě snížil.

Každá minuta srdeční zástavy snižuje šanci na přežití o 2,5 %. Čas je tedy v takových případech doslova otázkou života a smrti. Pokud se resuscitace nedaří a tělo pacienta na běžné úsilí záchranářů nereaguje, napojení na mimotělní oběh přímo v terénu se stává v podstatě poslední šancí na přežití. A nutno dodat, že takových pacientů se srdeční zástavou je většina – a většina jich na ulici i zemře. I proto je možnost napojení na ECMO přímo v terénu tak mimořádná.

Jde o minuty

„Pacienti, které připojujeme k mimotělnímu oběhu, mají v daném okamžiku vysokou pravděpodobnost úmrtí, pokud jim není poskytnut tento způsob péče. Přežití na ECMO se v celkovém průměru pohybuje kolem 55 %, od začátku programu jsme napojili přes tisíc pacientů,“ popsal na tiskové konferenci ve VFN vedoucí lékař ECMO programu VFN a primář II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN Jan Bělohlávek.

Panelisté tiskové konference ve VFN (zleva) Daniel Rob, Jan Bělohlávek, David Feltl, Alexandra Udženija a Jan Špičák. Foto: Jakub Němec

Připojení na mimotělní oběh se dlouhodobě dělo až ve VFN, kam záchranáři pacienta za stálé resuscitace přivezli. Protože ale jde o minuty, zasahuje ECMO tým už i přímo v terénu. Ušetří to téměř 20 minut času ve srovnání s tím, když je pacient převezen do nemocnice a napojen na ECMO tam. A těchto ušetřených 20 minut zachrání desítky pacientů ročně. Pacienta už na přístroj, který vyžaduje zavedení kanyl přímo do otevřených tepen, napojoval ECMO tým třeba na Václavském náměstí nebo na peroně stanice metra Florenc.

„Aktivní participace ECMO týmu VFN na přednemocniční záchraně dává lékařům možnost poskytnout pacientům s refrakterní (na resuscitaci nereagující, pozn. red.) srdeční zástavou včas a rychleji vysoce specializovanou péči. Cílem je zvýšit šance na přežití s dobrým neurologickým výsledkem a zároveň zajistit následnou komplexní, dlouhodobou specializovanou péči pro tuto vysoce rizikovou populaci resuscitovaných pacientů,“ vysvětlil kardiolog II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN Daniel Rob.

Záchranou v terénu ještě není vyhráno

Ani poté, kdy mobilní ECMO tým (ve složení kardiolog-intenzivista, perfuzionisté, vyškolené sestry z intenzivní péče a katetrizační tým, někdy i cévní chirurg) přiveze transportním vozem do VFN už v terénu napojeného pacienta, boj o jeho přežití nekončí. Poté, co přežije desítky minut oživování, mu totiž mimo jiné hrozí i multiorgánové selhání.

„Péče v nemocnici je velice komplexní a intenzivní a důležitá je i následná specializovaná ambulantní péče. Ve VFN na to máme vymyšlený systém, a dovolím si říct, že tak dokonalý systém je světovým unikátem,“ upozornil Bělohlávek.

Mohlo by vás zajímat

Napojení na ECMO v terénu, foto z úspěšného zásahu na Václavském náměstí v Praze. Foto: VFN

Populace, kterou se snaží zachraňovat ECMO tým, je oproti běžným pacientům se srdeční zástavou specifická – je v průměru 10 let mladší a jde o lidi, z nichž mnozí byli do té doby zcela zdraví. „Díky tomu je u nich velký předpoklad, že snesou kritické onemocnění,“ vysvětlil Bělohlávek.

Jejich šance ale ani tak není příliš vysoká – podle typu selhání se pohybuje mezi 15 a 40 %. Klíčový je přitom čas. A proto záchranáři a ECMO tým intenzivně přemýšlejí nad tím, jak připojení k ECMO v terénu ještě zkrátit – ideálně z dnešních 60 na 45 minut.

„To by mohlo zvýšit šance na přežití z 15 na 35 %, v Praze by to zachránilo život desítkám lidí ročně,“ upřesnil Bělohlávek. Odborníci se nechali inspirovat i některými zahraničními modely, které se pokusí zavést do praxe.

Spolupráce nemocnice, záchranky a města

Úspěšné resuscitace se v Praze dějí nejen díky zdravotníkům, ale i občanům. „Praha je jedním z mála měst Evropy, kde je velmi vysoká šance, kolem 80 %, že laici resuscitací pomohou někomu, kdo zkolabuje,“ upozornil Bělohlávek s tím, že třeba ve městech v Německu, Polsku nebo Belgii je tato šance podle dat výrazně nižší.

Záchrana životů, které by dříve určitě vyhasly, je na straně zdravotníků dílem velké skupiny lidí ze záchranky i nemocnice. A jejich perfektní logistické spolupráce. „Za tím, že vykazujeme výsledky srovnatelné s vedoucími městy světa, je práce více než 600 lidí. Díky nim se daří nabídnout návrat do života lidem s diagnózou, která je jednou z nejčastějších příčin úmrtí,“ uvedl ředitel Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy Petr Kolouch.

„Odbornost naší práce garantují vedoucí kardiologové této země. Spolupráce s VFN a dalšími nemocnicemi pokračuje tak, aby každý dostal pomoc v nejvyšší kvalitě. A troufám si tvrdit, že i v naprosto nesrovnatelně lepší kvalitě než v jiných zemích,“ dodal.

Spolupráci s magistrátem hlavního města Prahy a radnicí Prahy 2 vyzdvihl ředitel VFN David Feltl. „Jde o věc, v níž se prolínají znalosti a dovednosti naší nemocnice se znalostmi a zkušenostmi záchranné služby hlavního města Prahy a mnoha dalších aktérů,“ zdůraznil.

Spolupráci ocenila také náměstkyně pražského primátora pro oblast sociálních věcí a zdravotnictví Alexandra Udženija (ODS). Upozornila, že Praha je mezi sedmi metropolemi světa disponujících týmem, který lidem ve stavu klinické smrti dokáže pomoci na ulici. Mezi další patří Paříž, Londýn, Regensburg, Rotterdam, Sydney a Minneapolis.

„Kdybychom netáhli za jeden provaz, tato služba by neexistovala, což by byla strašná škoda. Spolupráce na všech úrovních je skvělá a Praha má díky ní srdce, které bije pro všechny – a to doslova,“ uzavřela.