Zatímco zákonné ukotvení paliativní péče má řešit potřeby většiny pacientů na konci života, eutanázie a asistované sebeusmrcení se mají týkat jen velmi úzkého okruhu lidí. Senátorka a lékařka Věra Procházková, která normu po letech příprav předkládá do Senátu, pro Zdravotnický deník popisuje, jak má celý proces fungovat a jaké pojistky má zákon obsahovat.
Jak jsme popsali v předchozím textu, senátní debata o konci života se nyní rozdělí do dvou samostatných legislativních linií. Zatímco paliativní péče bude otázkou novely zákona o zdravotních službách, eutanázie a asistované sebeusmrcení půjdou zřejmě cestou novely trestního zákoníku.
Podle Procházkové je toto rozdělení zásadní i pro pochopení návrhu. Eutanázie nemá nahrazovat paliativní péči ani se stát její alternativou, ale má být výjimečným institutem pro specifické situace, které současná medicína neumí řešit jinak.
Úzké vymezení okruhu pacientů
Při přípravě legislativy týkající se eutanázie vycházela Procházková z analýzy zahraničních právních úprav, kterou zpracoval parlamentní institut. Jako základ zvolila lucemburskou legislativu, která podle ní kombinuje zkušenosti zemí Beneluxu s přísnějšími pojistkami.
Poslední průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z přelomu května a června 2025 ukazuje, že s uzákoněním eutanázie souhlasí „rozhodně“ nebo „spíše“ více než čtyři pětiny (81 %) dotázaných. S přiznáním tohoto práva nesouhlasí 15 % respondentů (10 % „spíše“, 5 % „rozhodně“). Zhruba 4 % dotázaných neví, jaké stanovisko zaujmout.
Návrh se vztahuje výhradně na dospělé pacienty, kteří jsou plně svéprávní, duševně zdraví a trpí nevyléčitelným onemocněním v terminálním stadiu. Nevztahuje se na děti ani na osoby s duševním onemocněním. Právě úzké vymezení okruhu oprávněných osob má být jednou z hlavních záruk proti zneužití.
Mohlo by vás zajímat
Iniciativa musí vyjít od pacienta
Základním principem návrhu je autonomie pacienta. Žádost o eutanázii nebo asistované sebeusmrcení musí podat výhradně sám pacient, a to v době, kdy je schopen plně porozumět důsledkům svého rozhodnutí. „Neexistuje, aby to za něj vyplňoval někdo jiný,“ říká Procházková.
První kontakt může proběhnout prostřednictvím registrujícího lékaře nebo jiného lékaře, kterému pacient důvěřuje. Žádný zdravotník není povinen se na procesu podílet. Pokud lékař účast odmítne, má pouze povinnost předat žádost dalšímu kolegovi.
Vícekrokové posuzování žádosti
Po podání žádosti následuje vícestupňový proces posuzování. Do něj vstupují další lékaři, kteří hodnotí diagnózu, prognózu i splnění zákonných podmínek. Cílem je ověřit, že pacientova žádost není výsledkem nátlaku, deprese nebo nedostatečné informovanosti.
Pacient má po celou dobu možnost své rozhodnutí změnit nebo žádost zcela stáhnout, a to i ústně. Každé takové rozhodnutí se musí zaznamenat do zdravotnické dokumentace. Návrh tímto způsobem klade důraz na opakovatelnost a ověřitelnost pacientovy vůle.
Vyloučení komerčního tlaku
Návrh zákona upřednostňuje asistované sebeusmrcení před aktivní eutanázií. V praxi to znamená, že pacient si látku aplikuje sám, například spuštěním infuze, a lékař je přítomen pouze jako dozor. „Pacient se do poslední chvíle může rozhodnout, že to nepoužije,“ říká Procházková. Tento moment považuje za zásadní pojistku, která potvrzuje dobrovolnost celého aktu.
Výkon má být hrazen ze zdravotního pojištění. Podle senátorky je to důležité proto, aby se z eutanázie nestal komerční produkt dostupný jen vybraným skupinám pacientů. Návrh zároveň vylučuje jakékoli finanční motivace zdravotníků k účasti na výkonu.
Kontrola ex post a dohledová komise
Zákonnost celého procesu se má kontrolovat až po provedení výkonu. Každý případ posoudí kontrolní komise složená z devíti členů – právníků, lékařů, zástupců lékařské komory a pacientských organizací.
Komise nehodnotí samotné rozhodnutí pacienta, ale pouze to, zda byly splněny všechny zákonné podmínky. V případě pochybení může podat podnět k dalšímu řízení.
Politická realita v Senátu
Obavy z takzvaného kluzkého svahu, tedy postupného rozšiřování okruhu oprávněných osob, jsou podle Procházková nepřesné. Zkušenosti ze zemí, kde je eutanázie legální, podle ní na masové zneužívání zákona neukazují. Zjištěná pochybení se podle dostupných dat týkala spíše administrativních nedostatků než porušení základních podmínek.
Politicky se návrh nachází ve fázi sběru podpory v Senátu. Pozitivní reakce zaznamenala Procházková napříč politickým spektrem, včetně senátorů hnutí STAN a ANO, části Spolu i jednotlivců z dalších klubů. Norma má následně projít příslušnými výbory, které k ní poskytnou své stanovisko.
„Pokud se návrhy dostanou na jednání Senátu, bývá téměř vždy zvykem, že se pustí aspoň do prvního čtení. Předpokládám, že bude spousta pozměňovacích návrhů,“ říká Procházková. Vzhledem k tomu, že na materiálu pracovala sedm let, považuje ho za komplexní. Nejdůležitější cíl zůstává stejný – posílit paliativní péči tak, aby se eutanázie nikdy nestala náhradou za nedostatečný systém.
