Stát zásadně mění přístup k ochraně kritické infrastruktury a část odpovědnosti za bezpečnost země přesouvá přímo na firmy a instituce. Do března se mají stovky subjektů – včetně nemocnic – samy přihlásit, že jsou pro chod státu nepostradatelné. Nařizuje to nový zákon o odolnosti kritické infrastruktury. Problém je, že pravidla, podle nichž to mají poznat, zatím neexistují. Zdravotnickému deníku to potvrdilo ministerstvo zdravotnictví.

Česká republika vstupuje do nové éry ochrany kritické infrastruktury. Zatímco dosud stát sám určoval, které podniky, zařízení či budovy jsou pro fungování země klíčové, nový zákon tento princip obrací. Odpovědnost nyní leží přímo na poskytovatelích služeb – a ti mají povinnost sami vyhodnotit, zda spadají mezi subjekty kritické infrastruktury. Upozornil na to Ekonomický deník.

Nejpozději do 1. března 2026 musí vybrané firmy a instituce poskytnout státu informace o své činnosti a přihlásit se ke své „kritické“ roli. Týká se to mimo jiné energetiky, dopravy, vodního hospodářství, potravinářství, ale také zdravotnictví. Minimálně u nemocnic ale není jasné, zda se jich povinnost týká – a pokud ano, na základě čeho to mají poznat.

Odpovědnost nese firma

Zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, který vstoupil v účinnost minulý rok v srpnu, staví na myšlence, že poskytovatelé základních služeb nejlépe vědí, jak zásadní jejich role je. Pokud tedy firma nebo instituce poskytuje službu nezbytnou pro fungování státu a splní alespoň jedno z takzvaných kritérií významnosti, musí se sama přihlásit příslušnému resortnímu ministerstvu.

Nemocnice a další zdravotnické subjekty tak mají komunikovat s ministerstvem zdravotnictví, energetické firmy s ministerstvem průmyslu a obchodu a podobně. Ke komunikaci má sloužit Portál kritické infrastruktury.

Mohlo by vás zajímat

K tématu:

Kritéria zatím nikdo nezná

V praxi ale systém naráží na zásadní problém. Kritéria významnosti, podle nichž mají subjekty posoudit, zda jsou „kritické“, zatím nebyla vydána. Mají být stanovena prováděcím právním předpisem, který je v gesci ministerstva vnitra – ten však v současné době není dostupný.

Ministerstvo zdravotnictví to otevřeně přiznává. „Pro to, aby poskytovatel základní služby mohl vyhodnotit, zda splňuje některé z kritérií významnosti, je nezbytné, aby tato kritéria byla zveřejněna. Tento prováděcí právní předpis v tuto chvíli není vydán, tudíž nelze na otázku odpovědět,“ sdělila Zdravotnickému deníku vedoucí tiskového oddělení resortu Renata Povolná.

Co by mohlo spadat do zdravotnictví

Ministerstvo alespoň naznačuje, které činnosti by se mezi základní služby mohly řadit. Patří sem například poskytování akutní lůžkové péče, zdravotnická záchranná služba, výroba a distribuce léčiv či zdravotnických prostředků, ochrana veřejného zdraví nebo správa zdravotních registrů.

Právě tyto oblasti by se v budoucnu mohly ocitnout pod přísnějším dohledem státu. Subjekty kritické infrastruktury totiž čekají nové povinnosti – mimo jiné důkladné prověrky zaměstnanců, kontrola externích dodavatelů a zvýšené nároky na bezpečnost a odolnost provozu.