V posledních týdnech rozvířila vody stavebního práva obava, zda nová legislativa potichu nesnižuje nároky na bezbariérovost budov. V paragrafech návrhu novely stavebního zákona se objevily škrty, které by mohly naznačovat ústup z dříve dobytých pozic pro osoby s omezenou schopností pohybu. Ministerstvo pro místní rozvoj však tyto obavy mírní. Cílem změn není podle úřadu omezení práv handicapovaných, nýbrž náprava „nešťastných“ definic, které v praxi někdy vedly k absurdním situacím. Například k faktickému upuštění od instalace klasických van v hotelích či bytech.
Jádrem sporu je úprava paragrafů, které definují přístupnost staveb. V návrhu novely dochází k vypuštění některých obecných formulací, což vyvolalo interpretaci, že stát slevuje z nároků na bezbariérové užívání. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) však úpravu hájí jako nezbytný krok k logičtějšímu projektování.
„Mohu vás ujistit, že připravovaná reforma stavebního zákona nemění technické požadavky na bezbariérovost staveb. Standard bezbariérového užívání – tedy nároky na to, jak má být stavba přístupná pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace – zůstává zachován,“ uvedla pro Zdravotnický deník vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního práva Hana Landová.
Podle Landové je současný problém v tom, že se v minulosti legislativně smíchaly dohromady požadavky na bezbariérovost a obecnou přístupnost. To v praxi nutilo projektanty aplikovat přísná pravidla i tam, kde to nedávalo smysl. A paradoxně to komplikovalo život většinové populaci. „Aktuální úprava definice má tento stav napravit,“ vysvětluje Landová.
Když bezbariérovost brání vaně
Zmocněnkyně ilustruje potřebu změny na velmi konkrétním příkladu z každodenního života – na vybavení koupelen. Příliš rigidní výklad současných pravidel totiž mohl vést k tomu, že v určitých typech ubytování nebo bytů stavaři prakticky nemohli instalovat vany. Předpisy totiž striktně vyžadovaly bezbariérový sprchový kout.
„Nechceme, aby výklad předpisů vedl k tomu, že je v bytě nebo hotelovém pokoji ‚přípustné‘ mít jen bezbariérový sprchový kout a vůbec neumožnit osazení vany. Víme, že zejména rodiče s malými dětmi běžně využívají večerní koupání ve vaně a že by jim takové omezení reálně zhoršilo kvalitu bydlení,“ vysvětluje Landová.
Mohlo by vás zajímat
Novela má tedy jasně oddělit prostory, které musí být stoprocentně bezbariérové z podstaty svého účelu – jako jsou zdravotnická zařízení, lázně, terminály veřejné dopravy či úřady – od prostor, kde je vhodnější ponechat variabilitu pro různé potřeby uživatelů.
Co se mění v paragrafech?
Změny v zákoně se dotýkají především legislativních zkratek a definic. Zatímco dosavadní znění často hovořilo o „přístupnosti“ v širokém a někdy nejasném kontextu, nová úprava se snaží o zpřesnění. Cílem tedy nemá být snižování standardů bezbariérovosti, ale to, aby se bezbariérové požadavky uplatňovaly cíleně.
Vládní zmocněnkyně zdůrazňuje, že se nejedná o jednostranné rozhodnutí od stolu, ale o výsledek odborného dialogu. „Smyslem změny je tedy zpřesnit zákonnou definici, aby se bezbariérové požadavky uplatňovaly ve vhodném rozsahu tam, kde to dává smysl a kde chrání osoby se zdravotním postižením. A zároveň aby se zbytečně neomezovaly běžné uživatelské potřeby ostatních.“
Ministerstvo věří, že díky shodě s projektanty i zástupci organizací pro osoby se zdravotním postižením (ZTP) se podaří konkrétní technické detaily doladit v prováděcích předpisech ještě v průběhu letošního roku.
