Historicky nejnižší porodnost v Česku otevírá citlivou debatu o asistované reprodukci. Konkrétně o tom, zda rozšířit její dostupnost a upravit úhrady. Podle některých odborníků by možnost podstoupit umělé oplodnění by měli mít i ženy bez partnera či lesbické páry.
Česko se už několik let v řadě potýká s nízkou porodností. V roce 2024 se podle údajů Českého statistického úřadu narodilo jen 84 311 dětí, dosud nejméně v historii samostatného Česka. Kompletní data za rok 2025 ještě neznáme, za jeho první pololetí ale přišlo na svět pouze 37,4 tisíce dětí.
Naproti tomu role asistované reprodukce roste. Podle dat se samotný počet porodů po asistované reprodukci za deset let zvýšil o 32,1 %. V roce 2024 pak z celkové porodnosti představovaly podíl ve výši 6 %.
IVF jako nástroj proti nízké porodnosti?
V této souvislosti poslanec Karel Haas (ODS) při nedávných interpelacích členů vlády otevřel otázku, zda nezvážit změny, které by mohly situaci potenciálně zlepšit. Konkrétně zmínil navýšení počtu hrazených pokusů asistované reprodukce nebo zvýšení věku žen, na které se tato metoda může vztahovat.
„Zdůrazňuji, že jsou to věci, které jsou legitimní. Protože křivku porodnosti, tu velmi smutnou a nedobrou pro budoucnost České republiky, všichni známe,“ podtrhl.
Podmínky asistované reprodukce v Česku:
1) Pojišťovny hradí léčbu ženám do dne před dovršením 40 let. Samotná léčba je legálně možná až do 49 let, ale po 40. roce už není hrazena.
2) Asistovanou reprodukci legislativa definuje jako léčbu neplodnosti heterosexuálního páru, proto je oficiálně dostupná pouze ženě a muži jako partnerům.
3) Zdravotní pojištění standardně hradí až tři cykly IVF za život ženy, ve specifických případech (například při transferu jednoho embrya v prvních cyklech) může hradit i čtvrtý pokus.
I ministr Adam Vojtěch považuje současnou situaci v Česku za dramatickou. Je přesvědčen, že nízký počet porodů výrazně ovlivní gynekologicko-porodnickou péči. Možné změny v oblasti asistované reprodukce podle něj ale nemohou vycházet z politických rozhodnutí, nýbrž z návrhů odborné společnosti.
Kromě zvýšení věkového limitu se diskutuje také o tom, zda by na úhradu asistované reprodukce neměly mít nárok i ženy bez partnera. „V tuto chvíli žádné takové návrhy nemám. Pokud by byly, tak by samozřejmě byly transparentně předloženy odbornými společnostmi a standardně posouzeny,“ uvedl Vojtěch.
Mohlo by vás zajímat
Zvyšování věkové hranice odborníci odmítají
Zvýšení věku pro hrazení umělého oplodnění nese podle něj řadu rizik. „Čím vyšší je věk rodiček, a je jedno, jestli jde o umělé oplodnění nebo přirozené početí, riziko pro matku a zejména pro dítě dramaticky stoupá z hlediska Downova syndromu a dalších souvisejících chorob,“ míní.
Zvýšení věku by vedlo ženy ještě více k odkládání snahy o otěhotnění, což je vysoce nežádoucí trend.
Věkový limit by se neměl zvedat ani podle lékařů a lékařek, které Zdravotnický deník oslovil. Současnou hranici považují za racionální. „Později dramaticky klesá úspěšnost léčby a naděje na porod zdravého dítěte. Nehledě na to, že zvýšení věku by vedlo ženy ještě více k odkládání snahy o těhotnění, což je vysoce nežádoucí trend,“ uvedla gynekoložka, členka výboru České gynekologické a porodnické společnosti (ČGPS) Olga Hlaváčková.
„Kvalita vajíček u každé ženy přirozeně klesá už po 30. roce věku, přičemž po 35. roce dochází k jejímu rychlému a zásadnímu zhoršování. Z hlediska nákladové efektivity proto úhrada IVF z veřejného zdravotního pojištění u žen starších 40 let nedává smysl,“ doplnila vedoucí lékařka Pronatal Group a rovněž členka výboru ČGPS Nicole Mardešićová. Stejný názor má také předseda Sekce asistované reprodukce ČPGS Štěpán Machač.
Naděje pro single ženy a lesbické páry?
Změnu by odborníci uvítali jinde. Možnost podstoupit umělé oplodnění by podle nich měli mít nejen heterosexuální páry, ale i ženy bez partnera či lesbické páry.
„Je to vysoce žádoucí. Nejenom s ohledem na kritickou demografickou situaci, ale i s ohledem na vývoj legislativy v ostatních hospodářsky vyspělých zemích, z nichž řada umožňuje tyto ženy léčit,“ uvedla Hlaváčková. Dodala, že neumožnění léčby nutí ženy vyhledávat rizikové postupy nebo péči v zahraničí.
Mardešićová souhlasí s tím, že je vhodné zvážit legislativní změnu, která by umožnila přístup k léčbě také single ženám. Otázka úhrady léčby ale považuje za jiné téma, které lze otevřít až po případné změně zákona. „Z mého pohledu není single žena primárně neplodná. Chybí pouze partner, respektive spermie. Proto se domnívám, že by tato léčba neměla být hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Jedná se však o můj osobní názor,“ vysvětlila.
Pokusů je dost, ale…
Současný počet pokusů považuje Machač za dostatečný. „Statistika udává úspěšnost léčby – take home baby rate (procento cyklů, které končí porodem zdravého dítěte, pozn. red.) – 30 % na cyklus. Proto je úhrada 4 cyklů dostačující,“ sdělil.
Mardešićová souhlasí, ovšem problém vidí jinde – ve skutečnosti, že všechny cykly se vykazují výhradně na ženu. Pokud tedy žena vyčerpá všechny cykly například proto, že partner trpí takzvanou azoospermií (nemá žádné spermie), vztah se rozpadne a žena si najde jiného partnera, na další hrazené cykly nárok nemá, i když příčina předchozí neplodnosti nebyla na její straně.
„S novým partnerem však bude často o několik let starší a IVF může potřebovat právě z důvodu vyššího reprodukčního věku. Domnívám se proto, že by bylo spravedlivější umožnit páru zvolit, na koho bude léčba vykazována. Případně uvažovat o modelu, kdy by byly dva cykly vykazovány na ženu a dva na muže,“ dodala Mardešićová.
