Vězeňské zdravotnictví prochází zásadní modernizací. Telemedicína spoří lékařům čas, „létající lékaři“ zajišťují dostupnost ve všech regionech, díky dialýze ve věznici odpadly nákladné eskorty. Dnes už jsme považováni za dobrého poskytovatele, který nabízí normální práci v dobrých podmínkách a výhodné benefity, říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník Ondřej Felix, ředitel Zdravotnických zařízení ministerstva spravedlnosti (ZZMS).
ZZMS vznikla před dvěma roky. Co bylo motivací jejich založení a jak velká organizace je to dnes?
ZZMS vznikla s posláním zajistit péči o osoby ve výkonu vazby, trestu a zabezpečovací detence a také o příslušníky a zaměstnance vězeňské služby.
V současné době máme po celé republice dvě nemocnice a 35 zdravotních středisek. Co se zaměstnanců týče, máme 550 systemizovaných míst, z toho 470 jsou zdravotníci. Takže jsme nyní téměř plně obsazeni.
O práci u vás je tedy evidentně zájem…
Je to tak. I u nás je samozřejmě klasická zhruba desetiprocentní fluktuace, zaměstnanci ve zdravotnictví přicházejí a odcházejí. Ale stavy se nám bez problémů daří doplňovat a chodí nám výrazně více životopisů nových zájemců, než jaký je počet lidí, kteří odcházejí.
Myslím, že se mi za dva roky podařilo přispět k tomu, že jsme považováni za dobrého poskytovatele, který nabízí normální práci v dobrých podmínkách. Lidé už se se zděšením neptají zdravotníků: „Co budeš, proboha, dělat ve vězení?“
Rehabilitační pobyt? Zájem je stoprocentní
Jaké benefity nabízíte lidem, kteří přijdou do ZZMS pracovat?
Jako každý státní zaměstnavatel máme fond kulturních a sociálních potřeb, z něhož lze hradit řadu aktivit. Od loňského roku nabízíme i multisport benefit, v jehož rámci jsme vyjednali mimořádně kvalitní ceny.
Hlavní a unikátní benefit pro naše zaměstnance je až týdenní rehabilitační pobyt jednou ročně v Zotavovně Pracov poblíž Tábora. Základní pobyty jsou dvoudenní až třídenní, zaměřené na rehabilitaci v oblasti krční a bederní páteře. To oceňují jak zdravotní sestry namáhané taháním těžkých břemen, tak i administrativní pracovníci ztuhlí z dlouhodobé práce u počítače.
Některé vězně od vstupní prohlídky už nevidíte, jiné vidíte téměř denně.
Jak hodně tento pobyt zaměstnanci využívají?
Tento benefit využívají naplno. V loňském roce jsme jim nabídli 790 pobytů. Využili všech 790.
Práce zdravotníka ve vězeňské službě je z řady důvodů specifická. Absolvují vaši lidé předtím, než přijdou do kontaktu s vězni, nějaké speciální kurzy, jak se chovat v krizových situacích?
Absolvují kurz základní odborné přípravy. Původně byl týdenní, ale podařilo se nám ho upravit na třídenní. Část probíhá on-line, nicméně jeden den věnují zdravotníci nácviku komunikace s vězni. Kurz nicméně není primárně určený pro lékaře, ale pro nelékařský zdravotní personál. Ten má s vězni kontakt častější – například při vydávání léků nebo vyřizování žádanek. U lékařů absolvování kurzu nepožadujeme, v jejich ordinaci jsou totiž vězni pod dohledem.
Cesta k dostupnosti: létající lékaři
Jak často vlastně přichází vězni do kontaktu se zdravotníky?
Zákon stanovuje lékařskou prohlídku do sedmi dnů po nástupu. Ta hraje roli i v umístění vězně. Poté už se vězni hlásí v případě potřeby na kontroly k lékaři sami.
Hlásí se často?
To je naprosto individuální. Některé vězně od vstupní prohlídky už nevidíte, jiné vidíte téměř denně.
Nemohu ale říct, že by docházelo k nadužívání péče. Protože pokud je člověk uzavřen v místnosti 4 x 4 metry, bez televize, bez mobilu, bez všeho, začne se pozorovat. A potom chodí k lékaři kvůli každé maličkosti, kterou by v běžném životě vůbec neřešil.
Mohlo by vás zajímat
Jsou ve vašem týmu i nějací psychologové?
Máme klinické psychology, psychology ve zdravotnictví i psychiatry. Máme dobře koncipovanou i adiktologickou podpůrnou terapii. Snažíme se s vězni komunikovat, někteří na to slyší, jiní ne.
Daří se vám udržovat podobnou dostupnost péče ve věznicích v různých regionech ČR?
Daří. Pomohl tomu i jeden z mých projektů – takzvaný létající lékař, tedy lékař, který „obhospodařuje“ více věznic. Není to povinností, ale u věznic, které jsou geograficky blízko, takovou roli lékaře využíváme často.
Díky létajícím lékařům se nám daří saturovat demografická nedostupnost například na Mostecku nebo na Ostravsku, kde je obecně lékařů a dalších zdravotníků nedostatek.
Telemedicína spoří čas a snižuje počet vyšetření
Jaké největší inovace v posledních letech zažilo tuzemské vězeňské lékařství?
V minulých dnech se nám na Pankráci podařilo otevřít dialyzační centrum, díky kterému nemusí být vězni vyváženi ven a budou dialyzováni ve vězeňské nemocnici. Přinese to finanční i personální úspory, protože odpadnou eskorty vězňů do nemocnic.
A především se nám povedlo zařídit projekty telemedicíny. Díky tomu dnes to, co už dříve bylo „venku“ běžné, je zavedeno i u nás a naši lékaři mohou přes počítač ošetřit pacienty.
Dnes poskytujeme telemedicínu výhradně vlastními silami.
Jak telemedicínské ošetření funguje? Je v jeho průběhu s vězněm fyzicky nějaký zdravotník?
Ano, vždy je přítomna zdravotní sestra. Ta vše verifikuje, aby byly informace pro lékaře správné a nezavádějící. Sestra do značné míry supluje vzdálený monitoring, který je v našem prostředí složitý kvůli tomu, že je v prostorách věznice zakázáno používání internetu, což znemožňuje užití moderních přístrojů.
Překvapilo nás nicméně zjištění, že po zavedení telemedicíny v pilotním projektu klesl asi o 60 % počet vězňů hlásících se k lékaři. Většina se totiž dříve hlásila k lékaři s tím, že se k němu nedostanou, ale přesto získají nějaká privilegia. Nemuseli do práce a byli zavedeni na ošetřovnu. Díky telemedicíně ošetříme 95 % vězňů hlásících se k lékaři. A jejich zájem klesl.
Jsou telemedicínská vyšetření rychlejší než fyzická návštěva ordinace?
Samotné vyšetření ne. Značnou časovou úsporu ale přináší to, že lékař může na monitoru přepínat mezi více věznicemi, kde mezitím pacienta připraví. Takže vyšetření plynule navazují na sebe. Při běžném vyšetření v ordinaci lékař někoho ošetří a čeká 15 až 20 minut na dalšího pacienta.
Telemedicínské řešení vám dodává externí firma?
Původní projekt jsme připravovali s externí firmou, protože jsme nechtěli investovat do vlastního softwaru. Ale následně jsme zjistili, že se nám vyplatí, když si aplikaci vyvineme sami, protože zájem o telemedicínu je velký. Takže dnes poskytujeme telemedicínu výhradně vlastními silami.
Zmínil jste, že věznice neumožňuje používání internetu. S jakými dalšími problémy se ve snaze o modernizaci střetáváte?
Problémy máme v IT infrastruktuře. Bezpečnostní sbory totiž mají speciální pravidla. Kvůli nim je pro nás složité implementovat cokoli, co nabízí externí poskytovatelé.
Za posledních 30 let novodobého vězeňství jsme se nesetkali s jediným útokem na zdravotníka.
Bez útoků na zdravotníky
Setkávají se vaši zdravotníci často s vězni, kteří nechtějí spolupracovat, nebo jsou dokonce agresivní?
Verbální agresivita se občas objeví. Ale za posledních 30 let novodobého vězeňství jsme se nesetkali s jediným útokem na zdravotníka.
To zní až neuvěřitelně. Čím si to vysvětlujete?
Je to podle mne tím, že si vězni zdravotních služeb váží. A z vlastní zkušenosti, kdy jsem působil jako lékař, vím, že i vězni, kteří jsou nepříjemní a agresivní vůči příslušníkům vězeňské služby, v ordinaci zkrotnou.
Každopádně pokud u vězně agresivitu předpokládáme, přijmeme potřebná opatření. S některými vězni tak jdou na ošetření tři příslušníci a psovod. Ale ani od nich jsem nezažil agresivní jednání. Přece jen jdou k lékaři cíleně a něco od něj chtějí.
A když to nedostanou?
Pak někdy lékaře počastují vulgaritami. Často třeba v případě, že žádají o lepší polštář, lepší deku nebo lepší postel a lékař to z čistě lékařského hlediska zamítne jako neodůvodněné.
Co se stane, když vězeň onemocní tak, že jeho stav vyžaduje třeba centrovou péči? Převoz do civilní nemocnice a hlídání?
Záleží na typu trestu. Každopádně musíme vězněným osobám zajistit zákonnou péči. S řadou nemocnic jsme uzavřeli memoranda o spolupráci. V nich je jasně definováno, co po kom můžeme požadovat. Pokud jde o centrovou léčbu, lze vězni v některých případech výkon trestu po dobu léčby přerušit. Záleží na paragrafu, podle něhož byl odsouzen. Pokud k přerušení nedojde, musí být s vězněm v nemocnici příslušník vězeňské služby.
Přístup poskytovatelů je přitom různý. Některé nemocnice vyžadují mít vězně vždy střežené, jiné vyžadují jen ty s přerušeným výkonem trestu.
S řadou specialistů máme také nějaký pracovně-právní vztah. Docházejí pak vězně ošetřovat do vězení.
Fyzioterapeuti i psychiatr pro veřejnost
V posledních letech je velmi diskutovaným tématem přesun některých kompetencí lékařů na nelékařské zdravotníky. Je tato oblast ve vězeňském lékařství nějak specifická?
Nelékařští zdravotníci jsou pro nás klíčoví. Na jednoho lékaře máme pět zdravotních sester. Vězni u sebe nemohou mít léky, takže na sestrách je, aby jim je vydávaly. Sestry se musí postarat také o domlouvání externích vyšetření a koordinaci s vězeňskou službou. Také kontroly vězňů na cele v rámci návštěvní služby většinou provádějí sestry – a to jak praktické sestry, tak všeobecné sestry nebo sestry specialistky.
Veřejnosti nabízíme ordinaci psychiatra, praktického lékaře, internisty, chirurga a velkou fyzioterapii se třemi fyzioterapeuty.
Ve vězeňském prostředí je specifické, že když chce sestra změnit nebo upravit medikaci, je to velmi složité. Když přijdete do lékárny pro šumivý lék a nechcete takovou formu, dá vám lékárník úplně adekvátní tablety. Ale když nechce šumivý lék vězeň, musí sestra zpátky za lékařem, vězeň se musí dostavit a lékař musí změnit a vypsat medikaci. A je z toho projekt na 5 až 6 dní. Přítomnost lékaře je nutná například i při aplikaci určitých psychofarmak, které se aplikují do svalu.
Osobně si proto myslím, že budoucnost je právě v nelékařském personálu. I proto, že v řadě věznic jsou lékaři přítomni jen dvakrát nebo třikrát v týdnu. Zbytek pokryjeme telemedicínou. A u ní je potřebná přítomnost sestry. Posílení kompetencí nelékařských zdravotníků tedy plně podporuji. Navíc z praxe vím, že by to výrazně uvítali i sestry a další nelékařští zdravotníci.
ZZMS nabízejí také služby pro veřejnost. Jak se tenhle nápad zrodil?
Vlastně tak nějak přirozeně. Trochu paradoxně jsme byli v systému pojišťoven zařazeni jako poskytovatelé. A začali nám volat pacienti a o péči žádat. Nejdříve jsme jim říkali, že jde jen o péči vězeňskou. Ale nakonec jsme si řekli, proč to nezkusit… Samozřejmě se ale stále primárně zaměřujeme na vězně a zaměstnance vězeňské služby.
Jaké služby dnes veřejnosti nabízíte?
Na Pankráci máme polikliniku v sousedství věznice. Jsou tam ordinace psychiatra, praktického lékaře, internisty, chirurga a velká fyzioterapie s třemi fyzioterapeuty. Pražanům tak nabízíme jak služby klasického praktika, tak specialistů.
Je o ně zájem?
Ano, a to především o fyzioterapii a psychiatrii, oboje je „nedostatkovým zbožím“.
