Zdravotní pojišťovny se v debatě o změnách v úhradách asistované reprodukce shodují například u zachování věkového limitu. V dalších otázkách ale jednotný postoj nemají. Diskuse se podle nich přitom nevede jen o medicíně a nákladech, ale o širším legislativním a společenském nastavení.

Historicky nejnižší porodnost v Česku otevírá debatu o roli asistované reprodukce a nastavení podmínek její úhrady z veřejného zdravotního pojištění. V předchozím článku zazněly názory odborníků na možné změny. Týkají se například zvýšení věkového limitu žen, rozšíření přístupu pro single ženy a lesbické páry či úpravy počtu hrazených cyklů. Jak se k těmto návrhům staví pojišťovny?

Vyšší věk ne. Pojišťovny varují před riziky

Zdravotní pojišťovny se většinově shodují, že zvyšování věkové hranice pro úhradu IVF není správnou cestou. Argumentují především nižší úspěšností léčby a vyššími zdravotními riziky.

„Se zvyšujícím se věkem ženy ruku v ruce prudce narůstá riziko vývojových vad plodu. Při současných možnostech preimplantační genetické diagnostiky lze namítnout, že tato oblast je ‚ošetřitelná‘, nicméně zde pak vyvstávají etické aspekty takového přístupu k reprodukci a samozřejmě v neposlední řadě i narůstající náklady,“ říká za Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu (ČPZP) mluvčí Elenka Mazurová.

Podmínky asistované reprodukce v Česku:
1. Pojišťovny hradí léčbu ženám do dne před dovršením 40 let. Samotná léčba je legálně možná až do 49 let, ale po 40. roce už není hrazena.
2. Asistovanou reprodukci legislativa definuje jako léčbu neplodnosti heterosexuálního páru, proto je oficiálně dostupná pouze ženě a muži jako partnerům.
3. Zdravotní pojištění standardně hradí až tři cykly IVF za život ženy, ve specifických případech (například při transferu jednoho embrya v prvních cyklech) může hradit i čtvrtý pokus.

Podle mluvčího RBP Iva Čelachovského je v dlouhodobém horizontu argumentem proti také riziko, že posunutí věkové hranice povede k ještě výraznějšímu odsunutí reprodukčních plánů potenciálních rodiček.

„Případné posunutí věkové hranice by bylo možné pouze na základě dostatečně robustních odborných podkladů a důkazů, že se i ve vyšším věku jedná o zdravotně bezpečný výkon pro ženu. Podklady by musely problematiku dostatečně objasnit z medicínského, reprodukčního i ekonomického hlediska,“ shrnuje za Oborou zdravotní pojišťovnu (OZP) mluvčí František Tlapák.

Mohlo by vás zajímat

Single ženy a lesbické páry: Shoda není

V otázce zpřístupnění asistované reprodukce ženám bez partnera se pojišťovny shodují, že nejde pouze o medicínský nebo ekonomický problém. „Téma dostupnosti asistované reprodukce pro ženy bez partnera, případně její úhrady z veřejného zdravotního pojištění, přesahuje rámec čistě zdravotně pojistného posouzení. Vyžaduje podle nás širší společenskou, odbornou a legislativní debatu,“ říká mluvčí OZP. Stejně to vidí Vojenská zdravotní pojišťovna či Zaměstnanecká pojišťovna Škoda.

ČPZP pak upozorňuje, že neplodnost se bere především jako „onemocnění“, kdy léčbu podstupuje pár a hledá se příčina. Pro ženy bez partnera tedy může jít o indikaci metod asistované reprodukce sociální, ne zdravotní. „V takovýchto případech je opět na širší diskusi, které zdravotní služby se mají hradit z prostředků veřejného zdravotního pojištění, a které ne,“ míní Mazurová.

Odlišný pohled přináší RBP, která umožnění přístupu k IVF i ženám bez partnera považuje za smysluplný krok. „Může se jednat o relativně velké počty jinak zdravých a mladých žen, kde efektivita i rizika IVF budou nesrovnatelné lepší v porovnání s ženami nad 40 let věku. Navíc fakt, že žena má v době početí partnera, nijak negarantuje dlouhodobé fungování tohoto svazku,“ podtrhuje Čelachovský.

Počet cyklů stačí. Otázkou jsou jiné úhrady

U počtu hrazených cyklů panuje mezi pojišťovnami shoda. Současný model považují za dostačující, a to s ohledem na medicínská data i veřejné finance.

ČPZP připomíná, že nejde jen o počet cyklů. „Z praxe víme, že ženy mnohdy podstupují více než čtyři zdravotní pojišťovnou hrazené IVF cykly. Otázkou je pak změna pravidel úhrad, hradit pět, šest cyklů? Nebo alespoň kryoembryotransfer, který je levnější? Jedná se o odborné nastavení ‚přiměřené‘ hranice nejen věkové, ale i početní. Neboť i samotné absolvování metod asistované reprodukce není bez zdravotních rizik,“ vysvětluje Mazurová.

Diskuse by se ale podle RBP mohla vést právě o tom, zda úhrady rozšířit o další metody. Například o primplantační diagnostiku či prodlouženou kultivaci embryí, které by mohly snížit počet neúspěšných cyklů. „Sníží se tak i počet provedených a hrazených cyklů, riziko vrozených vad či množství péče o klienty s geneticky podmíněným postižením, kterému by se s využitím těchto metod dalo předejít,“ říká Čelachovský.