Zatímco ve velkých městech a obchodních centrech lékárny rostou jako houby po dešti, český venkov čelí tiché krizi. Nejnovější data z Indexu prosperity a finančního zdraví ukazují na prohlubující se propast v dostupnosti péče. V pohraničí lékárny zanikají, což může mít dominový efekt na celý zdravotní systém. Paradoxním vítězem v dostupnosti se stala Jaroměř, těží totiž z blízkosti farmaceutické fakulty.

Letošní výsledky Indexu prosperity a finančního zdraví, společného projektu České spořitelny, portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu AV ČR, přinášejí detailní pohled na dostupnost lékárenské sítě. Ačkoliv se Česko může v celoevropském srovnání zdát jako lékárenská velmoc, realita je regionálně velmi roztříštěná.

Venkov jako ohrožený druh

Hlavním trendem je centralizace. Lékárny se stahují do poliklinik a nákupních zón, zatímco menší obce o své lékárníky přicházejí. Tento vývoj ale není jen otázkou pohodlí při nákupu, ale hrozbou pro stabilitu primární péče.

„Kromě výdeje léčiv lékárny poskytují pacientům i odborné poradenství při lehčích zdravotních potížích bez nutnosti návštěvy lékaře,“ varuje mluvčí České lékárnické komory (ČLnK) Veronika Orendášová s tím, že zánik těchto míst povede k sekundárnímu přetěžování ambulancí a pohotovostí, kam budou nuceni zamířit lidé i s banálními potížemi.

Recept na úspěch v Jaroměři

Nejlepší situaci v republice hlásí Jaroměř a její okolí v Královéhradeckém kraji. V přepočtu zde připadá na 100 tisíc obyvatel téměř 41 lékáren, což je výrazně nad celorepublikovým průměrem. Celý kraj navíc v mezikrajském srovnání suverénně vede.

„Královéhradecký kraj patří dlouhodobě mezi regiony s velmi dobrou dostupností. Jedním z důvodů může být silná tradice farmacie v regionu, protože v Hradci Králové sídlí Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, která každoročně vychovává nové farmaceuty. Jedním z důvodů je tak například to, že absolventi fakulty si najdou partnery při studiích v tomto regionu, a tím pádem tam zůstanou,“ vysvětluje Orendášová.

Na opačné straně spektra stojí periferní oblasti a pohraničí, kde je hustota obyvatel nízká. Překvapivým zjištěním je však i horší dostupnost v bezprostředním okolí Prahy.

Mohlo by vás zajímat

Generační obměna a nerovné financování

Problémem není jen geografie, ale i demografie. Venkovské lékárny často stojí a padají s jedním majitelem. „Pokud takový lékárník-majitel odejde do penze, ne vždy se podaří najít nástupce. Mladí farmaceuti totiž často preferují práci ve větších městech, kde mají širší pracovní možnosti a také lepší zázemí,“ popisuje Orendášová.

Kromě nedostatku personálu bojují malé lékárny i s ekonomickým nastavením systému. Odměňování lékáren je dnes totiž z velké části vázáno na cenu léku, což podle mluvčí komory znevýhodňuje venkovské provozy, kde praktici předepisují levnější preparáty než specialisté v centrech měst. „Za stejnou práci – výdej léku – tak menší lékárna zpravidla obdrží méně financí než lékárna na poliklinice. Rozdíl činí i desítky procent,“ popisuje Orendášová.

Podle odborníků je řešením systémová změna, která by odměnu za práci farmaceuta oddělila od tržní ceny léčiva. Dalším otazníkem pro stabilitu kamenných prodejen v regionech zůstává také aktuálně projednávaný zásilkový výdej léků na předpis.