„Všichni se toho tématu bojí,“ říká na rovinu profesor Vladimír Černý o finančních kompenzacích za darování krevní plazmy. Přestože nové evropské nařízení o látkách lidského původu (SoHO) dál staví na bezplatném dárcovství, kompenzace umožňuje. A čeští experti přiznávají, že bez finančních náhrad by plazmy a plné krve v systému nebylo dost. Problematice se věnovalo sympozium Zdravotnického deníku Implementace SoHO v Česku.
Nařízení SoHO zahrnuje krev, tkáně, buňky (včetně těch reprodukčních) a další látky, které slouží k aplikaci u lidí, jako jsou mateřské mléko nebo stolice k transplantaci. Zároveň pokrývá celý proces od chvíle, kdy dárce vstoupí do transfúzního zařízení, až po konečné použití transfúzního přípravku. Regulace přitom potvrzuje princip dobrovolného a bezplatného dárcovství při zachování možnosti kompenzace, ta ovšem nemá sloužit jako motivační faktor nebo nástroj konkurenčního boje o dárce.
Příležitost pro zlepšení
V tuto chvíli u nás běží diskuse, jak by SoHO mělo být implementováno do českého právního řádu. Legislativa má být hotová a schválená ve druhé polovině příštího roku.
„Legislativní změna není jen úprava nějakého dokumentu. Pro odbornou komunitu a celý stát jde o možnost, jak celý systém vylepšit, optimalizovat a posunout dál tak, aby množství získávané plazmy neklesalo, ale naopak stoupalo. A aby byl systém co nejodolnější,“ říká předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Vladimír Černý.
V polovině loňského října se tak poprvé v Praze sešel panel odborníků, který se implementací zabýval (od té doby se sešel ještě jednou). Iniciovala ho společnost Takeda Pharmaceuticals, na jeho zasedání ovšem přístup neměla a do výstupů nesměla zasahovat.
V panelu seděli:
- šéf České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Vladimír Černý,
- prezident České asociace pro hemofilii a podobná onemocnění (EAHAD) Jan Blatný,
- předseda Společnosti pro transfuzní lékařství Petr Turek,
- přednosta Ústavu laboratorní medicíny, hematologie a transfuziologie ÚVN Miloš Bohoněk,
- primářka Transfuzního a tkáňového oddělení FN Brno Hana Lejdarová,
- klinická imunoložka a náměstkyně pro vědu a výzkum FN Motol a Homolka Anna Šedivá.
„Panovala jednoznačná shoda, že systém je stabilní, vykazuje slušnou výkonnost a významně se podílí na produkci plazmy. To, co bylo klíčovým momentem v celém tématu plazmy, je dárcovská základna. Pokud nebude adekvátní, všechny panely jsou k ničemu,“ konstatuje Černý a zdůrazňuje, že zcela klíčová je bezpečnost dárců.
Populace dárců stárne
V Česku přitom funguje síť nezávislých, převážně nemocničních zařízení transfuzní služby, které se soustředí na odebírání plné krve. Paralelně pak fungují soukromá plazmaferetická centra, která odebírají výlučně plazmu pro frakcionaci. V produkci transfuzních přípravků je ČR dlouhodobě soběstačná, produkce plazmy pro průmyslové zpracování dokonce při přepočtu na počet obyvatel násobně převyšuje průměr EU.
Bohužel ovšem sledujeme negativní trend: populace dárců krve v nemocničních zařízeních je starší a také mírně klesá její počet. Oproti tomu plazmaferetická centra atrahují mladé dárce, jejichž počet rostl a poslední roky stagnuje. „Je to varovný signál. Celková čísla sice vypadají hezky, ale nemocniční transfúzní služba může být dost zásadně ovlivněná,“ konstatuje předseda Společnosti pro transfuzní lékařství Petr Turek.
Dárcovství jako známka solidarity
Budoucnost u odběrů plazmy není přitom podle závěrů panelu v jejich četnosti, ale právě v navyšování dárcovské základny. To se ostatně také podílí na bezpečnosti odběrů, protože za bezpečný se považuje 14denní interval darování plazmy.
„Byl jasně zmíněn fenomén, aby občanská společnost vnímala význam dárcovství jako známku solidarity vůči svým spoluobčanům. Kde je z mého pohledu je největší prostor na optimalizaci, je komunikace. Obsahová variabilita je velmi nežádoucí. Cílem je, abychom sjednotili, co vlastně má být obsahem komunikace tak, abychom všichni postupovali jednotně a abychom občanskou společnost nemátli,“ podtrhává Černý.
Kompenzace nesmí být předmětem reklamy
Jasný rámec a dohled nad systémem včetně odpovědnosti za dostupnost by podle Černého měl mít v ruce stát. Proto by nebylo od věci, kdybychom měli jasně formulovanou národní strategii, která by pokrývala všechny aspekty problému a vytyčila cíle, o něž máme usilovat. A to včetně nachystání se na krizové situace.
Velmi palčivým aspektem, který se ocitá v centru řady diskusí, pak je kompenzace za darování plazmy a plné krve. „Téma platby za odběry je velmi delikátní, žhavé a všichni se ho bojí. Sám na to nemám pevný názor. Ale osobně si myslím, že nikdy nepůjde postavit systém pouze na dobrovolnosti a oddanosti tak, abychom měli plazmy dostatek,“ konstatuje Černý.
Problematikou se zabývá i samotné SoHO. „Kompenzace by neměla být předmětem reklamy. Bavíme se ale o velkém rozdílu mezi informací a reklamou. To je velké téma pro národního regulátora. Debata, co je informace a co reklama, se v posledních měsících silně intenzifikuje. Měli bychom být schopni zajistit, že pokud někdo chce darovat nějakou látku, dostane informací, jaká jsou rizika a kompenzace. Neměla byla ale být prezentována reklamním způsobem,“ vysvětluje advokát Igor Pieš z advokátní kanceláře Kastner & Pieš.
Hledání hranice mezi informací a reklamou či důležitosti plazmy pro léčbu řady chorob se budeme věnovat v nadcházejících dnech.
