Nemocnice Na Františku po kauze spojené s bývalým vedením obnovuje stabilitu a připravuje se na další rozvoj. Pověřený ředitel Jan Duben v rozhovoru pro Zdravotnický deník popisuje první měsíce ve funkci, změny v řízení nemocnice nebo svou představu o jejím dalším směřování.
Nemocnici Na Františku jste přebíral v době, kdy čelila krizi. Co jste si po nástupu stanovil jako hlavní priority a jak se je daří naplňovat?
Můj nástup do funkce byl skutečně velmi rychlý a neplánovaný. Situace tehdy vyžadovala zajistit kontinuitu řízení nemocnice, a proto mě zřizovatel pověřil jejím dočasným vedením. Funkci jsem přijal s plným vědomím odpovědnosti i s využitím svých předchozích zkušeností, které mám jak z vysokého managementu zdravotnických zařízení, tak i ze soukromého sektoru. Tady jsem dostal za úkol v podstatě krizové vedení – stabilizovat nemocnici, aby byla schopna dále fungovat a aby se neztratila linie, kterou předchozí ředitel Erhart nastavil.
Můj předchůdce nemocnici za dobu svého působení po medicínské stránce velmi pozvedl a já se v tom snažím pokračovat. Zároveň jsem se vrhnul i na věci, které potřebovaly vylepšit. Jde například o digitalizaci, různé administrativní úkoly nebo nastavení odpadového hospodářství.
Po několika měsících ve vedení nemocnice – jak hodnotíte, zda se podařilo naplnit cíle krizového řízení? A uvažujete o tom, že byste se přihlásil do výběrového řízení na řádného ředitele?
Myslím si, že v rámci krizového managementu se cíle daří plnit, zejména z hlediska stabilizace personálu. Shodou okolností jsem nedávno od jedné lékařky dostal pozitivní zpětnou vazbu, že vše funguje a že personál doufá, že se nic měnit nebude. To člověka potěší. Stále ale zůstávají věci, které by mohly podléhat krizovému řízení, a není jich málo.
Co se týče výběrového řízení na řádného ředitele, to zatím vypsané nebylo. Samozřejmě varianta, že bych se přihlásil, existuje, ale uvidíme, jak budou nastaveny podmínky a jaké bude celkové rozpoložení.
Kauzu odnesli zejména zaměstnanci
Jaké důsledky kauza bývalého vedení zanechala na nemocnici a jejích zaměstnancích?
Ta kauza byla velmi nešťastná a poškodila i jméno nemocnice. To, co se stalo, odnesli zejména zaměstnanci, kteří si to vůbec nezaslouží. Protože jestli mě při nástupu něco pozitivně překvapilo, bylo to obrovské množství pochval právě na personál.
Je to podle mého názoru i díky tomu, že jde o menší nemocnici s rodinnějším prostředím, kde se většina lidí mezi sebou zná. Vážím si jejich profesionality i lidského přístupu, který dokázali zachovat i v tak náročném období. Za to bych jim chtěl upřímně poděkovat.
Jaké změny v řízení a kontrolních mechanismech jste po kauze zavedli, aby se podobná situace nemohla opakovat?
Nelze zabíhat úplně do podrobností. Ale třeba v rámci kontrolních mechanismů se jedná o změnu směrnic, některé byly přepracovány a některé dokonce vznikly nově. Na základě auditu došlo také k vylepšení některých procesů. Propojil se například lékárenský a informační systém, aby spolupracovaly ohledně distribuce léků, což umožnilo efektivnější evidenci a kontrolu pohybu léčiv.
Jedním z témat je i možný převod Nemocnice Na Františku z Prahy 1 pod magistrát. Jak se na tuto možnost díváte?
V této otázce jsem velmi opatrný. Jako ředitel bych rád zůstal apolitický. Toto je na jednání mezi městskou částí a městem a nelíbí se mi, když se nemocnice používá jako rukojmí v politickém boji. Poškozuje to její jméno vůči klientům a pacientům a také velmi znejišťuje personál, který potřebuje klid na práci.
Aktuálně jsem členem pracovní skupiny na magistrátu, která budoucnost Nemocnice Na Františku řeší. Mým úkolem je přinést vizi, jak by nemocnice mohla fungovat. Momentálně nás čeká analýza dat, na základě které bychom se pak mohli rozhodovat.
V ředitelské funkci jsem připraven na cokoli a ve vizi do budoucna počítám se všemi variantami – že zůstaneme pod Prahou 1, přejdeme pod magistrát nebo dojde k případné fúzi.
Příležitost pro změny
V Praze se připravují změny v organizaci akutní péče. Jakou roli by podle vás mohla v tomto systému sehrát Nemocnice Na Františku?
Domnívám se, že pro Nemocnici Na Františku jde o příležitost, protože v centru města chybí výjezdové místo záchranné služby. Myslím tím na pravém břehu Vltavy, na levém výjezdové místo je, ale za mostem. A mosty jsou v případě jakéhokoli problému vždy krizové.
S tím souvisí chybějící pokrytí centra Prahy. Velké nemocnice na pravém břehu – Bulovka, Thomayerova nemocnice nebo Královské Vinohrady – jsou víceméně na okrajích města. Co se týče výjezdů záchranné služby, přepočítaných na lůžka, je Nemocnice Na Františku nejvíc „v Praze“. Náš urgentní příjem pracuje na 200 procent a vhodné místo tu, z hlediska pokrytí centra Prahy, je.
Mohlo by vás zajímat
Na závěr se ještě vraťme k atmosféře uvnitř nemocnice. Zmínil jste, že jedním z vašich hlavních úkolů byla stabilizace personálu. Jak se daří obnovovat důvěru zaměstnanců a vytvářet prostředí, ve kterém budou chtít dlouhodobě pracovat?
Já potřebuji lidem naslouchat. Je pro mě důležitý každý zaměstnanec – od úklidu, údržby, přes sanitáře a sestry až po lékaře. S kýmkoliv se rád zastavím a poslechnu si jeho názor. A to lidé vnímají pozitivně a otevírá to cestu k důvěře. Rozhodování je pak samozřejmě na mě a beru za něj odpovědnost.
V současné době není mnoho možností, jak zaměstnance rozmazlovat, ale máme první vlaštovky drobných benefitních programů. Jde například o kartu do zoologické zahrady. Pvodně k tomu byli někteří kolegové skeptičtí, ale ukázalo se, že to jako benefit funguje. Nyní připravujeme kartu i do botanické zahrady.
Máme samozřejmě dotované jídlo v našem gastroprovozu, zaměstnanci platí za obědy opravdu velmi malou částku. Zároveň nabízíme příspěvek k důchodovému spoření a připravujeme ještě další věci. Děláme to, co je aktuálně v našich finančních možnostech. Zásadní pro mě ale zůstává zmíněné budování důvěry mezi vedením a zaměstnanci. A to se, myslím, daří.
