Od závodního tance přes studium fyzioterapie až do Poslanecké sněmovny – pohyb provází Michaelu Šebelovou celý život. V rozhovoru pro Zdravotnický deník prozrazuje, co jí pomáhá udržovat se v kondici, proč vstává kvůli cvičení dříve, než by chtěla, a co by měl stát udělat pro to, aby se Češi více hýbali.

Jak se udržujete ve formě?

Snažím se co nejvíce přirozeně hýbat. Už zhruba dvacet let nejezdím výtahem ani po eskalátorech a během pracovního dne se snažím co nejvíce chodit pěšky. Dvakrát týdně chodím na kruhový trénink do posilovny, většinou během jednání Poslanecké sněmovny. O víkendech vyrážíme na kratší i delší procházky, v zimě běžkuji, lyžuji a otužuji se. Každý rok také s manželem absolvujeme taneční pro dospělé. A každý den si najdu čas alespoň na krátkou sestavu zaměřenou na protažení a kompenzaci sedavého zaměstnání.

Jak se stalo, že je cvičení nedílnou součástí vašeho života?

Ano, pohyb je nedílnou součástí mého života. Vedli mě k němu rodiče, babička žila na horách a od malička jsme pomáhali na poli i při práci se senem, takže pohybu bylo až až. V dětství a mládí jsem závodně tancovala. Na gymnáziu jsem si udělala kurz instruktorky aerobiku a začala vést lekce pro veřejnost i taneční kroužek pro děti.

Během studia fyzioterapie na vysoké škole jsem se pak více zaměřila na zdravotní cvičení a jógu. Lekce pro veřejnost jsem vedla minimálně jednou týdně až do doby, než jsem se stala poslankyní.

Jak moc řešíte stravu? Máte pravidelný jídelníček, nebo vám stačí se vyhýbat vyloženě nezdravým potravinám či vysokokalorickým pokrmům?

Před rokem a půl jsem přestala pít alkohol. Snažím se jíst hodně ovoce a zeleniny, nepřejídat se a nekouřím. Přiznávám ale, že se mi zatím nedaří omezit pečivo a sladké tolik, jak bych si přála.

Antiobezitika by měly zdravotní pojišťovny proplácet jen velmi úzké skupině dospívajících ve věku 12 až 18 let s opravdu vysokým BMI.

Užíváte nějaké doplňky výživy či vitamíny?

Ne.

Jak náročné je skloubit politiku, práci, starost o rodinu a cvičení?

Děti už jsou dospělé, takže se vysoká politika skloubí s rodinným životem o něco snáze. Čas na cvičení si dokážu najít a vždy jsem se o to snažila. Dnes je to ale náročnější, a proto jsem začala chodit do posilovny brzy ráno. Znamená to vstávat mnohem dříve, než je pro mě přirozené, ale vím, že jinak bych se ke cvičení už často nedostala. Večery jsou během jednání Sněmovny bohužel zcela nepředvídatelné. Cvičím především proto, abych byla zdravá a cítila se dobře. To je pro mě ta největší motivace.

Velkou debatu teď vzbudilo možné hrazení léků na hubnutí obézním dětem. Jak se na to díváte? Neměli by se spíše rodiče více starat o to, aby se jejich dítě více hýbalo a jedlo zdravěji?

Takové opatření dává smysl, pokud bude připravené ve spolupráci s odborníky a bude vycházet z nejnovějších poznatků o léčbě obezity. Zároveň musí být vždy spojeno s režimovými opatřeními, tedy podporou pohybu a zdravého životního stylu. Tyto léky by navíc měly zdravotní pojišťovny proplácet jen velmi úzké skupině dospívajících ve věku 12 až 18 let s opravdu vysokým BMI, kteří jsou na tom hůře než 97 % jejich vrstevníků. Určitě bych nepodporovala plošné proplácení antiobezitik.

Mým cílem je, aby se podpora pohybu stala skutečnou společenskou, vzdělávací i politickou prioritou. To se nám zatím bohužel ještě nepodařilo.

Mladé lidi mohou ke cvičení a zdravému způsobu života pozitivně motivovat známé osobnosti. Máte vy nějaké osobní vzory, pokud jde o cvičení a sport?

Mám moc ráda Jana Železného (držitele světového rekordu v hodu oštěpem, pozn. red.), možná i proto, že jsme se narodili ve stejný den. A pokud jde o tanec, mým dlouholetým vzorem i kamarádem je Zdeněk Chlopčík (tanečník a jeden z porotců v soutěži StarDance, když hvězdy tančí, pozn. red.).

Co můžete z pozice poslankyně udělat – a děláte – pro to, aby bylo cvičení a zdravá strava dostupná co nejširšímu počtu obyvatel?

Jsem přesvědčená, že stát by měl při každém opatření veřejné politiky myslet na to, jak motivuje lidi ke zdravému životnímu stylu a pravidelnému pohybu. Dnes už to dávno není jen otázka rodiny. Právě o tom se snažím přesvědčovat své kolegy. Mým cílem je, aby se podpora pohybu stala skutečnou společenskou, vzdělávací i politickou prioritou. To se nám zatím bohužel ještě nepodařilo.