Od nočních služeb k fitku v 6 ráno: Proč je pro šéfa ZPMV manažerský stres lepší než doktorský?

Dříve zachraňoval životy v nemocnici a na záchrance, dnes řídí zdravotní pojišťovnu a každý den vstává na cvičení. Proč je podle ředitele Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra (ZPMV) Ondřeje Felixe manažerský stres snesitelnější než ten lékařský? Jak funguje prevence ve vězeňské službě a v čem vidí hlavní slabinu dnešních dětí, které raději tráví čas na telefonech než sportem? V rozhovoru otevřeně mluví o psychické odolnosti mladé generace, důležitosti sportovních vzorů i o tom, proč se nebrání úhradě léků na hubnutí pro děti.

Jak se udržujete ve formě? Je pohyb součástí vašeho každodenního života?

Ano, každý den něco dělám. Třikrát týdně chodím do fitka, dvakrát týdně na aerobní cvičení, box nebo kolo. A o víkendu, jak to vyjde, ale snažím se jezdit na kole.

Začal jste se takhle hýbat až v dospělosti, nebo jste zvyklý od dětství?

Od dětství, sportoval jsem celý život. Jako malý jsem hrál basketbal, fotbal, zkrátka mě pořád naši vedli k tomu, abych se hýbal.

Přenášíte to i na svoje děti?

Snažím se, ale je to složitější. Já jsem měl babičku, která mě na sport nebo kroužky mohla vodit. Teď to je úplně jinak. Mám dvě dcery, jedna dělá krasobruslení, druhá gymnastiku, do toho tancují a ještě dělají další věci, takže je to pak složité. Třeba u krasobruslení jsou tréninky někdy v sedm, osm večer. Ale snažíme se to skloubit.

Stres v čele pojišťovny je jiný než ten lékařský, pro mě snesitelnější. Jsou to administrativní věci, zatímco v nemocnici jde o pacienty.

A jak se vám daří dávat dohromady pracovní život s pohybem? Jde to časově ukoučovat?

Teď daleko lépe, než když jsem pracoval jako doktor se službami. Chodím cvičit pravidelně každé ráno před prací. Nevadí mi vstávat, třeba jdu v zimě v pět na spinner nebo od šesti do fitka. Ráno mám energii a hlavně nikde nikdo není. Dřív jsem také závodně plaval, jenže když jsem šel v osm, devět z nemocnice, tak jsem se pak div neutopil – jak byl člověk unavený, tak to nešlo.

Je při vašem vytíženém zaměstnání prostor a příležitost žít zdravým životním stylem i v dalších oblastech? Tím mám na mysli vyváženou, pravidelnou stravu, dostatek spánku či zvládnutelné množství stresu…

Tahle krásná, klidná manažerská práce je v tomto směru daleko lepší než práce lékaře ve službách. S tím, jak nesloužím, mám doma pravidelný spánek, zatímco dřív jsem trávil noci v nemocnici nebo na základně záchranky. Takže teď mám spánku dostatek. Navíc můžu pravidelně jíst, protože nemám v jednu odpoledne operaci nebo výjezd. A stres tady je jiný než ten lékařský, pro mě snesitelnější. Jsou to administrativní věci, zatímco v nemocnici jde o pacienty.

Pracoval jste předtím ve vězeňských zdravotnických zařízeních. Tam jste to zvládal jak? Měl jste na pohyb prostor?

Právě tam jsem se naučil pravidelnou rutinu. Vzhledem k tomu, že příslušníci mají prověrky tělesné zdatnosti, jsou tam i sportoviště. A i s ostatními bylo jednodušší se domluvit a něco podniknout. Fungovala tam motivace od kolegů, takže jsem často chodil do fitka a cvičili jsme.

Když zůstaneme u vašeho předchozího zaměstnání, je ve vězeňském zdravotnictví vlastně prostor pro propagaci prevence ve smyslu zdravého životního stylu?

Vymýšleli jsme programy pro příslušníky v podobě rehabilitací a pohybových cvičení. Vězeňská služba se navíc o zaměstnance stará, takže zajišťovala na zimu vitamíny či doplňky stravy, podporovala očkování i edukaci. Zdravý, funkční příslušník je daleko lepší než nemocný. A myslím, že právě Vězeňská služba drží rekord příslušníka, který po celou dobu pracovní činnosti nevyužil neschopenku.

Když někdo přijde, podívá se na vás a předvede vám, co dělat, má to větší důraz, než když dostanete leták, jak máte správně sedět.

A co prevence směrem k vězňům?

Založili jsme speciální program na podporu prevence vězněných osob v rámci ZPMV. I předtím jsme se snažili dělat screeningové programy, protože u vězněných osob je vzhledem ke komunitnímu bydlení větší šance šíření chorob. Nicméně řada jich má úplně jiné motivace, než aby se starali o své zdraví, a problémy si řeší po propuštění. Anebo je tu druhá kohorta, která se celý život nestará, až ve vězení. S těmi se pak dá pracovat a programy pro ně fungovaly. Nicméně pak jsme naráželi na to, že když byl člověk propuštěný a pak nastoupil znovu, mohli jsme začít od začátku.

Tam asi fungují zejména programy typu prevence hepatitid či HIV, předpokládám…

Také. Hlavně ale prevence v rámci stomatologické péče, kožních onemocnění či screeningy rakoviny plic. V tomto ohledu byla výhoda u lidí s dlouhým trestem, že jste je mohli hlídat dlouhou dobu. Venku člověka pozvete na kontrolu, ale už nepřijde.

Chystáte se více zaměřit na prevenci v ZPMV?

Teď jsme zřídili oddělení zdraví a sportu, které má fungovat k propagaci preventivních opatření a zdravého životního stylu jak ven, tak dovnitř pojišťovny. Chceme zajistit, aby se o to naši zaměstnanci zajímali a věděli, co mají dělat. Když někdo přijde, podívá se na vás a předvede vám, co dělat, má to větší důraz, než když dostanete leták, jak máte správně sedět. A máme od zaměstnanců pozitivní ohlas, že je o to zájem.

Jaké příležitosti má vlastně zdravotní pojišťovna na poli primární prevence, a to hlavně u dětí, kde to má největší vliv?

Dnešní generace je daleko více on-line. My jsme byli Nintendo generace, hráli jsme na konzolích. Dnes je to ale všechno o sociálních sítích a i ve školství jde o využívání informací z Google. Snažíme se tedy cílit právě sem a dělat interaktivní věci. Chceme připravit videa, jak zdravě žít a cvičit. Mladistvé bychom také rádi upozornili, že mají možnost využívat odměny z fondu prevence za to, že budou pravidelně docházet k lékaři. To bychom chtěli šířit přes naše sociální sítě, kde si to mohou pustit opakovaně.

Co se týče duševního zdraví, přijde mi, že v některých ohledech je mladá generace slabší a nedokáže problémy jednoduše řešit.

Dnes se stále více hovoří o nevalném zdravotním (duševním i fyzickém) stavu dětí. Jak to vidíte vy?

Je to horší, což je dané i právě sociálními sítěmi. My jsme v dětství trávili 90 % času venku, nepamatuju si, že bych byl v létě zavřený doma. Dnes je to maximálně na táboře, kam si stejně každý druhý propašuje telefon s powerbankou. I tady se to ale dá přes správnou rétoriku změnit.

Co se týče duševního zdraví, přijde mi, že v některých ohledech je mladá generace slabší a nedokáže problémy jednoduše řešit.

Může v tomto ohledu pomoct větší osvěta rodičů?

Může, ale i samotných dětí a studentů. Je potřeba při celém působení jak médií, tak okolí je trochu zocelit – že se nemusí hroutit z jednoduchých věcí. To je potřeba všem vysvětlit, a i my na tom chceme pracovat.

Když se vrátím k fyzickému zdraví, můžou pomoci pozitivní vzory?

Určitě, každý má svého hrdinu. Ať už je to superhrdina z filmů, nebo tu jsou pozitivní vzory třeba z řad olympioniků či sportovců. Třeba Jaromír Jágr, kdy všichni chtěli být hokejisti a dosáhnout jeho úrovně. Na druhou stranu se to pojí s psychickým zdravím. Viděl jsem to i u své dcery. Když se jí nedařilo dosáhnout na gymnastice takové úrovně, jaké by chtěla, raději to vzdala a ze sportovní gymnastiky přešla na moderní. Tam už nejsou soutěže, není třeba tlačit na výkon. Ale hýbe se, což je pozitivní.

Je podle vás k úvaze hradit dětem léky na hubnutí?

Nebráním se tomu. Obezita je v západních zemích na vzestupu. Jako lékaře nás vždycky učili jako základ režimová opatření – že u cukrovky a obezity je základem strava, pohyb a tak dále. V případě indikace na základě empirického výzkumu bych ale proti lékům nebyl. Je lepší, když se s obezitou začne něco dělat dříve, protože komplikací je mnoho a délka života se pak zkracuje. Nicméně skutečně musí jít o indikaci, protože známe kauzy s udržováním hmotnosti u celebrit. Tak by to vypadat nemělo.