Nesoustředěnost, zapomínání na běžné povinnosti a často i hyperaktivita. To jsou typické projevy neurovývojové poruchy označované jako porucha pozornosti. Počet dětí s touto diagnózou výrazně narůstá, upozornila Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) v tiskové zprávě.

Zatímco v roce 2021 pojišťovna evidovala 14 645 dětí s poruchami pozornosti, v roce 2025 už jich bylo 18 156, tedy téměř o čtvrtinu více. Výrazně častěji jde o chlapce – loni jich bylo 13 720 oproti 4 436 dívkám. Poruchou nejvíce trpí děti mezi 7. a 13. rokem věku. Vysoký nárůst ale VZP zaznamenala také u šestiletých klientů, za posledních pět let jich přibyla zhruba třetina. Výrazně vzrostl i počet osmnáctiletých – o více než 80 %.

Potřeba respektujícího prostředí

Porucha pozornosti dětem komplikuje školní i rodinný život, při včasném odhalení a vhodné podpoře ale odborníci dokážou její dopady výrazně zmírnit. „Porucha pozornosti se neprojevuje jen ,živostí‘ dítěte, ale může zásadně ovlivnit jeho schopnost učit se, navazovat sociální vztahy a fungovat v běžném životě. V úspěšném zvládání obtíží hraje roli včasná diagnostika a spolupráce rodiny, školy a lékařů,“ říká náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči Miroslav Jankůj. A dodává, že jde o děti s potenciálem, které potřebují jiný přístup a prostředí respektující jejich specifika.

Děti s poruchou pozornosti mohou na první pohled působit jako nesoustředěné. Často mají problém dokončovat zadané úkoly, zapomínají na běžné povinnosti a vyhledávají nové podněty. K typickým projevům patří nepozornost, hyperaktivita a impulzivní jednání. Při posuzování potíží je však potřeba odlišit skutečnou poruchu pozornosti od přirozeně živějšího temperamentu dítěte.

Existují některé jasné příznaky, podle nichž jde poruchu pozornosti u dítěte odhalit. Patří mezi ně:

  • Dítě má výrazné a dlouhodobé problémy se soustředěním a snadno se nechá rozptýlit.
  • Nedokončuje úkoly, ztrácí pomůcky, zapomíná věci, které má mít pravidelně u sebe.
  • Působí neorganizovaně, činí mu potíže plánovat aktivity a dodržovat časový rozvrh.
  • Často vyrušuje, vstupuje do řeči, nedokáže počkat, až na něj přijde řada.
  • Trpí neklidem, vrtí se, potřebuje neustálou stimulaci a špatně snáší klidové aktivity.
  • Má potíže nejen ve škole, ale i doma nebo mezi vrstevníky.
  • Projevy se opakují dlouhodobě a nejsou vysvětlitelné jen výchovným stylem nebo momentální situací.

Škola jako katalyzátor problémů

Výraznější obtíže se mnohdy objeví až po nástupu do první třídy. S příchodem školních povinností totiž rostou nároky na schopnost soustředit se, organizovat si práci a dodržovat pravidla. Dítě může mít potíže vydržet v lavici, vyrušovat během vyučování, nevhodně vstupovat do výuky, zapomínat zadané úkoly nebo pracovat pomaleji, než je potřeba. Některé činnosti také nedokončuje. Hyperaktivita se může projevit výrazným neklidem či nevhodným chováním vůči spolužákům, impulzivita pak například unáhlenými reakcemi nebo obtížemi s respektováním pravidel.

Podoba obtíží se může lišit i podle pohlaví. U dívek bývají projevy často méně nápadné, takže mohou zůstat déle bez povšimnutí. Dívky například mohou působit zasněně, uzavřeně do svého vlastního světa nebo dojmem, že nevnímají, co se kolem nich děje.

Porucha pozornosti nevzniká kvůli nevhodné výchově. Jde o neurovývojovou poruchu, jejíž dopady lze zmírnit vhodnou odbornou péčí a podpůrnými opatřeními. Významnou úlohu přitom může mít psycholog, který pomáhá škole nastavit pro dítě odpovídající formu podpory.