Zástupci mladých lékařů a lékařek zveřejnili společné stanovisko k připravované reformě specializačního vzdělávání. Požadují v něm 10 bodů, na kterých mají změny stát.

Spolek Mladí lékaři, Sekce mladých lékařů ČLK a zástupci mladých lékařů z jednotlivých oborů podporují záměr změnit právní rámec specializačního vzdělávání. Zároveň se na změnách chtějí podílet od začátku.

„Žádáme, aby zástupci mladých lékařů byli zapojeni už do tvorby věcného zadání a paragrafového znění, nikoli až do připomínkování hotového návrh,“ píšou ve společném stanovisku. V něm také shrnují 10 principů, které by podle nich nový systém měl obsahovat:

1. Praxe ano, ale rozhodovat mají kompetence

Mladí lékaři nechtějí čistě kompetenční model. Minimální délku vzdělávání podle nich musí zachovat evropská pravidla. Samotné odpracované měsíce ale nemají být automatickým důkazem odbornosti.

Postup lékaře vzděláváním by měl záviset především na tom, jaké kompetence skutečně získal. Nejde přitom jen o znalosti a výkony, ale také o diagnostiku, klinické rozhodování, komunikaci nebo týmovou spolupráci.

2. Kmen a atestaci zachovat, propojit ale více oborů

Současné dva stupně, kmen a atestace, by podle stanoviska měly zůstat. Kmen by ale neměl lékaře uzamknout do jediné další specializace. Z jednoho kmene by měla být možná cesta do více příbuzných oborů.

Mladí lékaři diskutují také o délce kmene. Ve hře je zachování 30 měsíců, nebo zkrácení na 24 měsíců. Jako pracovní variantu uvádějí rozdělení 18 + 6 + 6 měsíců, případně 12 + 6 + 6 měsíců. Posledních šest měsíců by bylo flexibilních a lékař by je mohl využít podle svého profesního směřování.

U atestací navrhují upravit délky na minima stanovená legislativou EU. Požadované výkony by zároveň měly být reálně splnitelné. Úzce vymezené, málo časté a centralizované výkony podle nich do specializovaného výcviku nepatří.

3. Kompetence v digitálním logbooku

Lékař by měl mít v Systému administrace stručný přehled získaných kompetencí a výkonů. Ten má zachycovat, zda lékař výkon pouze pozoroval, provedl ho pod dohledem, nebo ho už zvládá samostatně.

Důležité je také to, aby se jednou získané kompetence daly přenášet mezi obory.

4. Požadavky musí odpovídat tomu, co se skutečně dělá

Vzdělávací programy mají vycházet z dat o tom, jaké výkony se na pracovištích skutečně provádějí a v jakém počtu. Podklady má podle stanoviska zajišťovat především Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

Programy by se měly nejméně jednou za tři roky revidovat a každé rozhodnutí má být podložené daty. Do jejich tvorby mají být zapojeni také mladí lékaři daného oboru.

5. Školitel má mít větší odpovědnost i odměnu

Školitel má být podle návrhu skutečným garantem individuálního vzdělávacího plánu. Má sledovat postup školence a zajistit mu přístup k potřebným kompetencím. Za tuto práci má dostávat finanční odměnu. Hodnotit by se měl také celý školící tým a pracoviště, mimo jiné podle počtu lékařů, které dovedlo k atestaci, délky jejich vzdělávání a výsledků.

Kvalitní pracoviště mají být podle stanoviska bonifikována. U opakovaných závažných nedostatků by naopak mohla přijít kontrola a v krajním případě odebrání akreditace.

6. Akreditace podle skutečné činnosti pracoviště

Akreditace by měla odpovídat tomu, co konkrétní pracoviště skutečně dělá. Neměla by být podmíněna existencí dalších oddělení ve stejné nemocnici.

Zároveň má být možné využít akreditaci pracoviště i pro stážisty z jiných oborů. Stanovisko počítá také s jednodušší akreditací ambulancí specialistů, jednodenní péče a dalších pracovišť.

7. Vzdělávání má jít kombinovat s kratšími úvazky

Individuální vzdělávací plán by mělo být možné průběžně měnit po dohodě školence a školitele. Chybějící krátká praxe nebo problém s potvrzením výkonu by neměly lékaři zablokovat další postup.

Výslovně má být možné kombinovat stáž s prací na mateřském pracovišti. Například tři dny v týdnu na vlastním oddělení a dva dny na stáži.

Mladí lékaři navrhují započítávat kratší úvazky a snížit minimální započitatelný rozsah na 0,4 úvazku, tedy 16 hodin týdně. U lidí na rodičovské dovolené nebo pečujících o malé dítě chtějí zachovat současný limit 0,2 úvazku.

8. Více praxe v ambulancích

Pokud to obor umožňuje, má být možné absolvovat podstatnou část vzdělávání v ambulanci specialisty nebo v jednodenní péči. Podle stanoviska by se tato možnost měla otevřít už v průběhu kmene a následně více využívat i ve specializovaném výcviku.

Cílem je, aby místo praxe odpovídalo tomu, jak daný obor skutečně funguje.

9. Rezidenční místa mají řešit nedostatek lékařů

Rezidenční místa mají být stabilním způsobem financování specializačního vzdělávání, především v primární péči a dalších ambulantních oborech.

O jejich počtu by podle stanoviska mělo rozhodovat ministerstvo na základě současné i očekávané potřeby jednotlivých oborů a regionů. Vycházet přitom má z dat ÚZIS. V nedostatkových oborech by rezidenční místa mohla sloužit i ke zvýšení počtu vzdělávaných lékařů.

Financování má podle návrhu pokrýt skutečné náklady na zaměstnání a vzdělávání školence a umožnit odměňování srovnatelné s tabulkovým platem.

10. Kontrola vzdělávání nesmí být jen na papíře

Každé akreditované zařízení by mělo mít koordinátora vzdělávání. Ten má být kontaktním místem pro školence i školitele a řešit problémy, které během specializace vzniknou.

Školitel má minimálně jednou za půl roku hodnotit získané kompetence. Jednou ročně mají školenec i školitel samostatně písemně zhodnotit dosavadní průběh vzdělávání. Hodnocení mají být k dispozici koordinátorovi a akreditační komisi pro kontrolu kvality.

Součástí systému má být také kontrolní mechanismus, který bude mít dostatečnou kapacitu a pravomoc požadovat nápravu. Při nedodržování pravidel má být možné akreditaci odejmout.

Pod společným stanoviskem jsou podepsáni:

  • Albert Štěrba (Mladí lékaři, z. s.)
  • Dalibor Veselý, Marie Svobodová (Sekce mladých lékařů ČLK)
  • Miroslava Benešová (Mladí rehabilitační lékaři, z. s.)
  • Ľudmila Eidová (Klub mladých onkologů, z. s.)
  • Jakub Vozábal (Mladí praktici, z. s.)
  • Sylwia Cieślar (Sekce mladých anesteziologů a intezivistů ČSARIM)
  • Jana Blohoňová (Česká společnost mladých oftalmologů, z. s.)
  • Michael Jenšovský (Kardio 35 – Sekce mladých kardiologů ČKS)
  • Šárka Horáčková Fingerhutová (Sekce mladých pediatrů ČPS)
  • Anahita Mesbahi (Mladí kardiovaskulární chirurgové ČSKVCH)
  • Martin Šatný (Sekce mladých internistů ČIS)
  • Denisa Kyselová (Sekce mladých gastroenterologů ČGS JEP)
  • Barbora Hradecká (zástupkyně pracovní skupiny Mladé lékařky)