Nový lék by mohl dorazit na trh hned v den, kdy získá schválení od EU, přesto by mohl zůstat pro většinu pacientů nedostupný. Podle Valentiny Strammiellové z Evropského pacientského fóra by to pouze prohloubilo nerovnosti. Vlády jednotlivých zemí podle ní reagují příliš pozdě.
Evropští výrobci léků prosazují nápad Evropské federace farmaceutického průmyslu a asociací (EFPIA), podle kterého by se nové léky dostaly na trh okamžitě po schválení, ještě předtím, než národní vlády rozhodnou o jejich ceně a úhradě ze zdravotního pojištění. Valentina Strammiellová, výkonná ředitelka Evropského pacientského fóra (EPF), však varuje, že pokud členské státy zavedou takový mechanismus, přinese to přístup k léčbě v první den pouze těm, kteří si ji mohou zaplatit z vlastní kapsy. Plán tak v praxi osloví jen velmi úzkou skupinu pacientů a může ještě více prohloubit diskriminaci.
I když Strammiellová samotnou myšlenku plně nezavrhuje a považuje ji za zajímavou (za předpokladu, že státy zavedou odpovídající podpůrná opatření), vůči dosavadnímu přístupu vlád zůstává kritická. Podle ní sice začínají reagovat, ale přicházejí s křížkem po funuse. Samo pacientské fórum navíc v současné době čelí rozpočtovým tlakům a musí fungovat v režimu, kdy „za méně peněz odvádí více práce“.
Začít v malém a s jasnými pravidly
Nathalie Moll ze sdružení EFPIA navrhla možnost přístupu k lékům hned od prvního dne. Je to iniciativa, kterou byste mohla podpořit?
Tato myšlenka může být zajímavá, pokud členské státy současně zavedou srovnatelné mechanismy – například po vzoru takzvaného použití ze soucitu (tedy umožnění léčby neschváleným lékem). Jedině tak se léčba skutečně dostane k pacientům. V opačném případě by přístup od prvního dne, kdy si pacienti musejí léky hradit sami, pouze prohloubil diskriminaci. Byla by to dostupnost sice od prvního dne, ale jen pro ty, kteří mají peníze.
Nejsme tu od toho, abychom znovu vynalézali kolo. Mnoho postupů se osvědčilo a dá se hned zavést.
Potřebujeme tedy, aby členské státy připravily systémy, které tyto léky zpřístupní alespoň určité menší skupině pacientů. Množství příjemců by se mohlo určovat například podle závažnosti a stadia onemocnění nebo podle věku. Existují cesty, jak začít v malém měřítku u omezené skupiny pacientů a postupně cílovou populaci rozšiřovat. Podmínkou jsou však transparentní kritéria, která budou pro pacienty přijatelná. Upřímně ale nejde o nic nového – členské státy podobné přístupy při zajišťování dostupné péče využívají už dnes.
Belgie nedávno spustila program pro rychlý a včasný přístup k léčbě. Myslíte tím právě tento typ příkladu?
Přesně tak. Není to žádná novinka, řada věcí se už v praxi vyzkoušela. Nejsme tu od toho, abychom znovu vynalézali kolo. Mnoho postupů se osvědčilo a dá se hned zavést. Teď jde hlavně o to posunout se od slov k činům.
Roky čekání
Dostupnost léků zůstává v Evropě velkým problémem. Dělají pro to úřady v současnosti dost?
Pravděpodobně stále ještě ne. Opatření označované jako Článek 59 (v rámci nové farmaceutické legislativy EU) podporujeme, protože jasně ukazuje, že si kompetentní místa uvědomují přetrvávající obrovské nerovnosti v dostupnosti péče napříč Evropou.
(Poznámka: Podle tohoto ustanovení bude moci členský stát požádat farmaceutickou firmu o uvedení nového léku na svůj trh a o jeho dodávky. Pokud to firma do tří let od žádosti neudělá, ztratí v dané zemi pro tento lék tržní ochranu. Rada EU přijala svůj postoj k reformě 28. září, Evropský parlament ji ještě musí definitivně schválit.)
Naší velkou obavou je nejen to, zda se výrobek k pacientům vůbec dostane, ale také kdy se tak stane. Pacienti často musejí na inovativní léčbu čekat dlouhé roky a mezi jednotlivými evropskými zeměmi vidíme obrovské rozdíly.
V současnosti vzniká řada nových zákonů. Řeší tento problém?
Vznikají různé dílčí předpisy a nástroje, které lze aktivovat. To představuje příležitost, ale zároveň i výzvu, protože se tím zvyšuje složitost celého právního rámce. Mám obavy právě ze složitosti, kterou tyto překrývající se zákony přinášejí, protože mohou vytvářet překážky a brzdit procesy.
Farmaceutická legislativa se Článkem 59 sice podporuje uvádění léků na trh ve všech zemích – i když bylo řečeno, že to není povinnost – a toto opatření by snad mohlo vstupu léků do všech států pomoci. Uvidíme, jaká bude reálná ochota tyto nové předpisy uvádět do praxe.
Někdy u členských států nevidím dostatečnou vůli jít tímto směrem a využít všechny dostupné nástroje. Jindy jde spíše o nedostatek kapacit nebo znalostí, nikoli jen o chybějící vůli. Uznávám, že členské státy čelí mnoha krizím najednou a je těžké určit, co má prioritu.
„Probouzejí se, ale možná trochu pozdě“
Mluví se o tom hodně. Vidíte ale dostatek skutečných kroků?
Myslím, že se úřady probouzejí, ale možná trochu pozdě. Doufám, že není až příliš pozdě, rozhodně bych však čekala aktivnější přístup už dříve. Otazníky z naší strany totiž ležely na stole už minulý rok.
Myslíte tím, že dostupnost léků mohou negativně ovlivnit politické krize?
Ano, a velmi výrazně. Problém s dostupností péče tu byl vždycky, to není nic nového. Politická krize k tomu ale přidává další vrstvu komplikací, kvůli které se situace stává téměř nezvládnutelnou. Může to také změnit hranice toho, co jsou členské státy ještě ochotné akceptovat.
Členské státy musejí přidat, ale musejí jednat ve vzájemné solidaritě, ne izolovaně.
Když k tomu připočteme bezpečnostní krizí a přesun finančních prostředků do oblasti obrany, dostáváme další komplikaci. Zhodnotit, zda budou mít pacienti lepší přístup k léčbě, je kvůli tomu velmi nepředvídatelné. Vezmeme-li v úvahu všechny tyto krize najednou, vyhlídky do budoucna nevypadají vůbec růžově.
Velká část legislativy vstoupí v platnost až za několik let. Je potřeba, aby se toho někdo ujal s větší razancí?
Ano, je jasně zapotřebí silné vedení. Členské státy musejí přidat, ale musejí jednat ve vzájemné solidaritě, ne izolovaně. Práce v izolaci slouží podle mého názoru jen k ochraně specifických národních zájmů, které nemusejí být nutně zájmy pacientů.
„Cítím se tak trochu bezmocná“
Co s tím můžete dělat z pozice pacientské organizace, když se tolik věcí rozhoduje bez vás?
Přesně tak, cítím se tak trochu bezmocná. Zároveň je ale důležité zvyšovat o těchto tématech povědomí, aniž bychom pacientskou komunitu zbytečně děsili. Lidé musejí znát možné dopady. Myslím však, že většina našich členů na evropské i národní úrovni si je situace vědoma a má obavy.
Chystáte nějakou společnou akci?
V roce 2027 se podrobně zaměříme na vývoj v oblasti dostupnosti léčby a zdravotní péče obecně a budeme situaci nadále monitorovat. V letech 2016 a 2017 jsme uspořádali konzultaci a vedli kampaň za lepší dostupnost, ta je už ale dnes zastaralá. Před deseti lety vypadala realita úplně jinak. Nyní je čas se k tématu vrátit a využít zkušenosti z uplynulého desetiletí.
Můžeme společně pracovat na stanovení ukazatelů, které nám umožní provádět včasné vyhodnocení. Samotní pacienti nás dokážou velmi rychle upozornit, s jakými výpadky léků se zrovna potýkají. Ostatně dlouhodobě voláme po tom, aby pacientské organizace měly oficiální roli při mapování nedostatku léků.
Za méně peněz více práce
Problémem bývá i financování samotných organizací. Jak moc to narušuje vaši práci?
To je samozřejmě velká výzva. Chceme a musíme se soustředit na projednávané legislativní návrhy, ale zároveň musíme řešit vlastní udržitelnost, abychom dokázali pomáhat našim členům a pacientům. Ve výsledku jde i o signál, jak moc je pro společnost zdraví prioritou.
Pacientské organizace jsou tu od toho, aby do systému přispívaly, ne abychom si jen stěžovaly na to, co nefunguje. Chceme přinášet řešení, ale bez potřebných kapacit je to extrémně složité.
Ztratili jste kvůli tomu část kapacit?
Řekla bych, že v současnosti děláme za méně peněz více práce. Učíme se odolnosti a efektivitě, ale to samozřejmě nelze dělat do nekonečna. Přijde moment, kdy budeme muset znovu posoudit, do jaké míry ještě můžeme naše síly napínat.
V diskusi o dlouhodobém rozpočtu EU (MFF) se hodně řeší role zdravotnictví a to, zda dostane samostatný rozpočet. Jaké je vaše stanovisko?
Podporujeme myšlenku posíleného financování, ale nejde jen o to. Nezáleží pouze na objemu peněz, ale i na kritériích pro jejich získání. Právě ta bývají tou skutečnou překážkou, nikoli absence samotných financí.
Je třeba zajistit provozní financování určené přímo pro zdravotnické neziskové organizace a pacientské spolky, které by udrželo naši práci stabilní.
Příkladem je program EU4Health s rozpočtem 5 miliard eur. Bylo v něm sice hodně peněz, ale reálně byly těžko dostupné kvůli požadavku na spolufinancování. Nevládní organizace zkrátka nemají finanční kapacitu dát na stůl 40 % ze svého, protože nejsme komerční firmy a nevytváříme zisk. Můžeme mít nějaké úspory, ale ty slouží k zajištění základního chodu. Povinnost sehnat 40 % spolufinancování je pro neziskové organizace obrovskou překážkou.
Co by se mělo změnit?
Bylo by potřeba zajistit provozní financování určené přímo pro zdravotnické neziskové organizace a pacientské spolky, které by udrželo naši práci stabilní. Z provozního hlediska je to klíčové – podpořilo by to naši nezávislost a odpoutalo nás od toho, abychom se museli neustále rozptylovat od naší hlavní činnosti.
Nechci v příštích měsících a letech investovat polovinu svého času jen do zajišťování finančního přežití EPF. Chci tento čas věnovat účasti v debatách o nových pravidlech a přinášet do nich pohled samotných pacientů.
(Poznámka redakce: Od uskutečnění tohoto rozhovoru schválily členské státy EU pracovní program EU4Health pro rok 2026, čímž obnovily provozní granty pro evropské občanské organizace v oblasti zdraví, včetně pacientských organizací. Evropské pacientské fórum toto rozhodnutí uvítalo, ale upozornilo, že vyčleněných 1,8 milionu eur zůstává daleko za 9 miliony eur poskytnutými v roce 2024 a nepostačuje k vyřešení finančních tlaků, kterým pacientské organizace čelí.)
Nová generace zastánců pacientů
Na konci října vás čeká významná akce. O co přesně jde?
Pořádáme Kongres mládeže EPF (23.–24. října v Bruselu), který připravujeme společně s naší skupinou mladých pacientských zástupců. Témata, kterým se budeme věnovat, přesahují běžnou zdravotnickou politiku. Hodně se zaměříme na klimatické změny a geopolitické krize, tedy na to, jak tyto souběžné krize vnášejí nejistotu do života mladých pacientů a jak se mohou sami aktivně zapojit do obhajoby svých práv.
Brzy totiž dojde ke generační obměně. Služebně starší zástupci časem odejdou a my nezbytně potřebujeme novou generaci lidí, kteří jejich roli převezmou.
Rozhovor je převzatý ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.
Mohli jste přehlédnout: Jak vybrat správnou spisovou službu pro nemocnice
