Veškerá pozornost v oblasti očkování se v současnosti soustřeďuje na rychlé proočkování populace dvěma dávkami. Zatím se ale příliš nemluví o přeočkování, které bude nepochybně v dohledné době zapotřebí. Někteří odborníci proto apelují na to, abychom již nyní pomalu začali s přípravou a neopakovala se tak chaotická zimní situace. Problematice se věnoval Kulatý stůl ZD na téma Jde to i jinak? Otevřená diskuse o strategii očkování proti covid-19, který se konal 11. května.
„Například Velká Británie už bude očkovat třetí posilující dávkou na podzim, a my o tom ani nemluvíme. Soustředíme se jen na to, abychom do léta stihli naočkovat první dvě dávky,“ poukazuje ředitel Společnosti Podané ruce Jindřich Vobořil.
Že bude potřeba další dávka, potvrzuje i přednosta Kliniky infekčních chorob FN Brno profesor Petr Husa. „Zatím je souhlasné stanovisko na tom, že se dávky zřejmě budou každý rok opakovat jako u chřipky. Není ale ještě jasné, kdy. Dat je poměrně málo, doba od ukončení očkování u prvních skupin obyvatelstva je relativně krátká, takže se mluví o roce, půl roce i roce a půl,“ vysvětluje Petr Husa.
Podle něj také zřejmě padne tabu, že by se vždy mělo očkovat stejnou vakcínou – tedy že pokud je první dávka například Pfizer, všechny ostatní už musí být také. V mnoha zemích se tak již hovoří o tom, že třetí dávka může být jiným typem vakcíny.
Poučíme se z vlastních chyb?
Každopádně ale bude třeba se na přeočkování začít včas připravovat. „Loni jsem byl velmi překvapen zprávami, že vakcína bude dostupná do konce roku. Nevěřil jsem tomu, že to bude možné udělat, a ono se to povedlo. O to víc mi bylo líto, že pak nebylo nic připraveno. Byl jsem zpočátku krajským koordinátorem očkování v Jihomoravském kraji a všechno se dělalo na koleni – nebyla žádná komunikace s centrem ani nikým jiným. Lidé přitom mohli být třeba už dva měsíce v registračním systému a mohlo se s nimi počítat. Nyní ale budeme mít určitou výhodu a na podzim bychom měli začít vytvářet seznamy, aby se vědělo, kteří lidé další vakcínu musí dostat,“ doplňuje profesor Husa s tím, že je nutno mít jasnou strategii.
„Známe českou administrativu. Někdy reagujeme extrémně byrokraticky – uděláme super evidenci, ale všechno nám to trvá. Bojím se tedy dlouhé reakce státu,“ potvrzuje Vobořil.
S třetí dávkou už se ale podle předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven a ředitelky zdravotního úseku ČPZP Renáty Knorové počítá i na ministerské úrovni. „Není to tak, že by žili zavření v bublině. O třetí dávce se hovoří a připravuje se to, i když to není nikde rozpracováno. Ani otevřené veřejné výběrové řízení na distribuci očkovacích látek ze strany zdravotních pojišťoven není zaměřeno na to, že teď se doočkuje populace druhou dávkou a pak zavřeme dveře. Jen doufám, že nevznikne potřeba přeočkování za půl roku vzhledem k tomu, kolik nemáme doočkováno lidí v první dávce,“ uvádí Renáta Knorová.
S nutností včasné přípravy souhlasí také předseda senátního výboru pro zdravotnictví Roman Kraus. „Už teď je třeba booster shot začít připravovat, i když nevíme, jaký časový interval bude optimální. Je třeba nachystat, kdo bude přeočkování dělat. Hlavní je, abychom se zase nedostali do situace, kdy víme, že máme přeočkovávat, máme dostatek vakcín, ale zase nevíme, kdo a jak,“ podtrhává Roman Kraus.
Jak už jsme také psali v předchozím článku, je nutno počítat s tím, že pomalu skončí čas velkých očkovacích center v halách, které se vrátí ke svému původnímu účelu, i nemocnicích, jež budou mít plné ruce práce s doháněním péče. Větší úlohu by tak měli mít praktičtí lékaři, menší centra i jiné organizace, například neziskovky.
Sledování protilátek nemá podle infektologů význam
Jedním z hlavních úkolů přitom bude ohlídat ty nejzranitelnější v domovech pro seniory. „40 procent úmrtí v západním světě byli lidé v domovech pro seniory, kde přitom žijí jen tři procenta populace. Navíc Česká republika má jedny z největších domovů pro seniory na světě, kde je 300, 400 či 500 lidí. Proto navrhujeme v nějaké frekvenci sledování imunitní odpovědi seniorů alespoň v některých domovech, abychom zjistili, jak rychle lidem protilátky klesají. Odborníci totiž říkají, že u seniorů mohou protilátky klesat rychleji. Možná už v létě tak budeme přemýšlet nad tím, zda bychom jednotlivce, u kterých budou protilátky klesat rychleji, neměli naočkovat. Bojím se totiž politické situace, kdy tu a tam v senior housech někdo zemře a bude na stole opět rozhodnutí udělat lockdown,“ načrtává Jindřich Vobořil. „Stále nemáme představu, jak se vyvíjí imunita obzvlášť u starších spoluobčanů. O víkendu jsme na protilátky otestovali pět set lidí a víme, že u části lidí je to hraniční,“ dodává.
Takovýto přístup však profesor Husa nedoporučuje. „Sledování protilátek před a po očkování proti covidu nemá žádný význam, na tom se shodují všichni odborníci. Nikdo nestanovil hladinu, která by byla protektivní, každý reaguje jiným způsobem. Nemáme žádné doporučení, takže se není čeho chytnout. Každá laboratoř používá jinou metodu. Jako infekční společnost se proto testování protilátek velmi bráníme, nepřináší to žádný benefit, jen komplikace,“ vysvětluje Petr Husa.
Podle něj není Česká republika v izolované situaci a není tedy nutné, aby samostatně tyto postupy vyvíjela. „Politika pro přeočkování bude formulována v rámci celé EU, možná celé Světové zdravotnické organizace. Jsou tu desetitisíce pacientů v klinických studiích, kteří jsou monitorováni a ví se, jaké protilátky mají. Zavčas na to bude zareagováno doporučením. Z hlediska České republiky nejsme schopni takovou studii zorganizovat a posoudit,“ dodává profesor Husa.
Každopádně je podle něj faktem, že lidé v domovech pro seniory jsou nejvíce zranitelní, a proto je třeba se na jejich ochranu zaměřit v první řadě. V tuto chvíli ale chráněni jsou, protože zatímco zpočátku přicházeli do nemocnic hlavně tito lidé, dnes bývají kvůli covidu hospitalizováni zcela výjimečně.
Kromě seniorů a zranitelných skupin bychom však měli při očkování věnovat pozornost také lidem z odlehlejších oblastí. „Jak se ukázalo v Izraeli, města se naočkují rychle. Pak tu ale budou vzdálenější oblasti, kde budeme mít naočkovaných 30 či 40 procent, a pokud nepřijedeme přímo na místo, nezmění se to,“ dodává Jindřich Vobořil.
Michaela Koubová
