Pátek, 18. června, 2021

V organizaci očkování by mohly hrát větší roli neziskové společnosti

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Očkování proti covid-19 doposud spočívalo hlavně na nemocnicích a velkokapacitních centrech. S tím, jak se nemocnice potřebují dohánět odkládanou péči a některá centra ve sportovních halách bude nutno kvůli návratu k normálnímu životu uzavřít, ale bude třeba hledat nové cesty, jak očkování zajišťovat. Vedle větší role praktiků by silnější úlohu mohly hrát neziskové organizace, na nichž dnes leží očkování například v Německu či Rakousku. Zároveň je třeba hledat způsob, jak očkování udržitelně financovat. Problematice se věnoval Kulatý stůl ZD na téma Jde to i jinak? Otevřená diskuse o strategii očkování proti covid-19, který se konal 11. května.

„Vysokokapacitní centra, která jsou ve sportovních halách a podobně, by měla od září začít fungovat normálně, abychom se mohli navracet k normálnímu životu. Musíme tedy hledat alternativu, jak očkovat dalšími dávkami,“ upozorňuje radní pro zdravotnictví Jihomoravského kraje Jiří Kasala. Podle něj byly kraje doposud příjemci národní strategie s tím, že ji „napasovávaly“ na vlastní kraj. Do budoucna by ale měla být úloha kraje minimální.

Ředitel společnosti Podané ruce Jindřich Vobořil proto navrhuje, abychom inspiraci hledali v zahraničí a mnohem větší úlohu přiznali neziskovým organizacím. „Naše původní strategie stála na nemocnicích, zatímco v Německu, Rakousku, ale i v jiných zemích na západ od nás leží největší břímě na velkých neziskových organizacích, jako je Červený kříž či Samaritán ve Vídni. Ty to nejen vykonávají, ale i organizují a jsou za to zodpovědné – řekly si, že nebudou zatěžovat zdravotní systém,“ načrtává Jindřich Vobořil.

Například v Rakousku byla provedena analýza, podle které očkovací centra nemají být hrazena ze zdravotního pojištění. „Ve Velké Británii, Rakousku či Německu se to platí ze státního rozpočtu, ne primárně ze zdravotního pojištění. To by totiž vytvářelo tlak na providera, aby jel na minimum kapacit. Proto byly nevládní organizace hlavním řešením – nepracuje se v nich se ziskem a ztrátou, i když neříkám, že by ziskové firmy nemohly být do očkování zapojeny,“ dodává Vobořil.

Společnost Podané ruce, která působí v Jihomoravském, Zlínském a Olomouckém kraji, tak dnes zajišťuje například očkování imobilních pacientů, k nimž vyjíždí. Za výjezd k dvaceti lidem, který organizaci přijde na 20 tisíc, dostane od zdravotní pojišťovny pět tisíc korun, zbytek se pak doplácí ze sbírky nebo z vlastních příjmů třeba z testování. Společnost tak nehledá cestu, jak zdravotní pojišťovnu, kraj nebo město dál finančně zatěžovat.

Humanitární organizace jsou připraveny spolupracovat

S tím, že by se měla sejmout tíže očkování z nemocnic, souhlasí i předseda senátního výboru pro zdravotnictví Roman Kraus. „Budou mít dost velký problém dohnat některé činnosti a výkony, které musely utlumit během vrcholů epidemie. Organizace jsou většinou nachystané, takže ani nepotřebují peníze, protože si je shánějí jiným způsobem. Je ale potřeba, aby byly součástí rozhodování na úrovni krajů, které mají hlavní distribuční sílu. Viděl bych tu tedy možnost více otevřít diskuzi o tom, jakým způsobem budou v krajích jednotlivá očkovací místa zásobována,“ říká Roman Kraus s tím, že v Brně bylo nachystáno další očkovací centrum, které však nedostalo vakcíny, takže nebylo otevřeno.

Vedle nevládního sektoru by se podle Jiřího Kasaly mohl do očkování klidně zapojit dle státem definovaných požadavků i sektor komerční. „Kraj do toho může prostřednictvím svých krajských nemocnic vstupovat, ale tak, aby nebyla omezena péče. Když se tedy zavřou velkokapacitní centra a doktoři se vrátí do nemocnic, může v jedné, dvou ordinacích vakcinační centrum běžet – ale jako doplněk,“ doplňuje Kasala.

Každopádně je však nutné, aby měl ten, kdo bude očkování zajišťovat, dostatek zdravotníků. „Neziskový sektor je připraven se očkování zúčastnit. Musím ale upozornit na financování – vcelku mě nezajímá, jestli organizace, která očkování realizuje, je zisková, zda je to příspěvková organizace kraje nebo fyzická osoba, ale zajímá mě, jestli očkování provádí zdravotnický pracovník kvůli tomu, abych ho mohla uhradit. Pokud nezisková organizace má zdravotníky, kteří jsou připraveni očkovat a už dnes jsou v systému veřejného zdravotního pojištění, bude skvělé, když se toho bude zúčastňovat. Nezapomínala bych ale na roli praktických lékařů,“ podtrhává předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven a ředitelka zdravotního úseku ČPZP Renáta Knorová.

Podle Jindřicha Vobořila humanitární organizace zdravotníky disponují. „Velká část velkých humanitárně-sociálně-zdravotních organizací pracuje v celé zdravotní i sociální oblasti, my například zřizujeme několik ordinací specialistů – psychiatrů, a Charita ČR, se kterou spolupracujeme, má celou síť různých spolupracujících odborníků od praktických lékařů po různé specialisty. Naší výhodou je, že podobně jako v Německu či Rakousku jsme zvyklí naskočit do humanitární situace a zorganizovat rychle tisíce lidí. Podle zástupců Červeného kříže, Diakonie ČR, Adry a dalších velkých organizací jsou připraveni naskočit a začít pracovat, ale nechtějí to nyní státu vnucovat, aby to nevypadalo, že to stát nedělá dobře. Všichni jsou ale připraveni spolupracovat,“ vysvětluje Jindřich Vobořil s tím, že výhodou humanitárních organizací jsou připravené produkční týmy, kterými nemocnice nedisponují. Zároveň ale musí externě spolupracovat s místními praktiky a dalšími specialisty.

Očkování zřejmě bude stát víc, než se původně myslelo

Další velkou otázkou ale je, jak očkování zaplatit. „Dnes se nám očkování přesouvá k nákladnějším očkovacím látkám a budeme muset zajistit distribuci vakcíny Pfizer. Náklady na očkování tak zřejmě budou stát více finančních prostředků a vláda, kterou tu budeme mít na podzim, s tím bude muset počítat,“ připomíná Renáta Knorová.

Financování očkování by ale podle Romana Krause mělo být pro stát prioritou, aby společnost mohla začít fungovat normálně. Zároveň je nutno vzít v potaz, že na konci roku již zdravotní pojišťovny téměř vyčerpají svoje finanční rezervy.

„Už začínáme vidět ekonomické dopady – vyšší náklady zdravotních pojišťoven, ale částečně už klesá i výběr pojistného, protože krachuje řada živností a narůstá počet nezaměstnaných. To jsou faktory, které budou v následujících letech ovlivňovat chod celé společnosti. Musí tedy být nastolena debata, kde vzít peněžní zdroje na očkování proti této nemoci. Musíme například poskytnout zdravotním pojišťovnám program, který to zafinancuje z jiného zdroje, protože si nemyslím, že je na místě do nekonečna zvedat platby za státní pojištěnce – stav rozpočtu je takový, že bychom museli začít razantně šetřit na jiných věcech. Je to k předvolební debatě. Nechci teď říkat, jak by to mělo vypadat ideálně, protože je to jak na debatě politické, tak na debatě se zdravotními pojišťovnami,“ myslí si Roman Kraus, který připomíná, že koalice SPOLU má ve svém volebním programu zavedení dobrovolného doplňkového pojištění na bázi konkurence pojistných plánů, které by mohlo do systému přilít soukromé prostředky.

Přijde další lockdown?

Roman Kraus: Doufám, že se atmosféra ve společnosti co nejdříve změní, aby znovu mohla začít důvěřovat svým orgánům a zástupcům. Nedodržování doporučení totiž bylo podle mě způsobeno hlavně ztrátou důvěry ve vedení státu. Ve chvíli, kdy se ztratí důvěra a lidé ve svých zástupcích nemají v dodržování příklad, nemyslím si, že společnost bude opatření dodržovat. Příklad, který dnes společnost má, je tak špatný, že se lidem nedivím, že na to v mnoha případech kašlou. Přitom to nejjednodušší a nejlacinější opatření do doby, než budeme proočkovaní, je dodržování rozumných zásad, tedy 3R. Hlavně už ne plošné lockdowny a devastace ekonomiky této země. Snad to lidé pochopí, až se věci ve společnosti změní, a doufám, že to bude brzy.

Jiří Kasala: Doufám, že další lockdown nepřijde a že si společnost vzala z uplynulých měsíců ponaučení. Každý se ve svém okolí určitě setkal s někým, kdo covid prodělal horším způsobem. Byl bych rád, kdyby nebyla striktní opatření a další věci, a aby si to lidé uvědomili.

Renáta Knorová: Chci být optimistou a doufám, že se občané poučili z toho, když jsme loni v létě na rozdíl od mnoha okolních zemí všechno rozvolnili a žádná rouška neexistovala. Pokud se v rozumné míře smíříme s tím, že v plném metru či tramvaji budeme stále dodržovat nějaké opatření, a vláda nám uvolní volnočasové aktivity, snad se nám to povede. I když výskyt onemocnění bude nadále pokračovat, při testování a tom, že velká část lidí dojde na očkovací místa, chci být optimistou, že bychom se nemuseli jako celá společnost znovu uzavřít – nikomu z nás to nesvědčí.

Jindřich Vobořil: Věřím české společnosti. Myslím, že není nezodpovědná, a když občany necháme tvořit, pracovat a nebudeme je vodit jako ovce, podobně jako loni na jaře při šití roušek a organizaci kampaně o potřebě prevence dokážou, tak to zvládnou. Nejhorší je, když se vláda nebo kdokoliv jiný začne tvářit, že jsme ovce a musí nás vychovávat. Doufám, že poučení zůstalo i na vládní úrovni. Občané se snažili, ale často dostávali protichůdné informace.

Nejsem ale optimista v tom, že by tu nebyl tlak na lockdown – ten bude. Budou vznikat ohniska, protože onemocnění tu zůstává. Očkování a testování jsou ale v tuto chvíli dvě preventivní opatření, která není možné nehradit, a když to bude promyšleno, budou lockdowny jen místní a karantény se zaměří třeba jen na instituci či panelák. Je každopádně třeba myslet na to, že tu budou lokality méně proočkované, takže by bylo dobré, aby fungovaly mobilní trasovací týmy, které by do lokalit vyjely a pak nabídly přeočkování. Největší prioritou ale je ochránit nejzranitelnější, tedy lidi v domovech pro seniory. Tam by měla být prevence mnohem intenzivnější – neměli bychom čekat, co přijde ze světa, Evropy či WHO, ale být nachystáni. Informací už máme dost na to, abychom některé kroky dělali a nečekali, co přijde ze shora.

Michaela Koubová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY