Jak známo, SARS-CoV-2 se na člověka pravděpodobně přenesl ze zvířat – z netopýrů a s možným „mezipřistáním“ u luskounů (psali jsme zde). Nakazit se jím přitom mohou i jiná zvířata. Doposud se ale covid-19 většinou objevil u zvířat domácích, která se nakazila od lidí a mezi sebou dál virus nešířila. Nový výzkum však ukazuje, že se SARS-CoV-2 zabydlel u jelence běloocasého, kde se zdatně šíří. Tento rezervoár by se tak mohl stát zdrojem dalších mutací.

Nová studie publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS) poukázala na to, že se nový koronavirus rozšířil v populaci jelenců běloocasých. Výzkum tak poukazuje na možnost, že právě zde by v budoucnu mohl být zdroj nových variant koronaviru.

SARS-CoV-2 je totiž zoonóza, což znamená, že se objevil u zvířat (byť přesný způsob, jak se pak přenesl na člověka, není přesně objasněn). Když se pak nový koronavirus rozšířil mezi lidmi na celém světě, objevil se také u některých dalších zvířat. V rámci experimentálních studií vědci našli důkazy o tom, že se SARS-CoV-2 mohou nakazit například fretky, křečci, kočky, primáti, netopýři či norci. Přesto však jsou přirozeně se objevující infekce u zvířat vzácné a obvykle jsou hlášeny hlavně u domácích zvířat skrz kontakt s nakaženým člověkem.

Nový výzkum ale ukazuje, že se nový koronavirus rozšířil mezi jelenci běloocasými, a to jak těmi chovanými v zajetí, tak žijícími volně v přírodě. A když se SARS-CoV-2 šíří v populaci divokých zvířat, jako jsou jelenci, může zde zmutovat do nové varianty. Kdyby se přitom takováto varianta přenesla zpátky na lidi, může znamenat riziko, a to zejména pokud by byla infekčnější nebo způsobovala závažnější onemocnění.

„Studujeme zoonotické viry a zejména se zajímáme o to, jak se virus šíří mezi druhy. Předchozí studie ukázaly citlivost jelence běloocasého vůči experimentální infekci SARS-CoV-2 i důkazy protilátek na SARS-CoV-2 v populaci divokých zvířat v několika amerických státech. Proto jsme ve spolupráci s oddělením přírodních zdrojů ve státě Iowa provedli výzkum zaměřený na detekci RNA viru SARS-CoV-2 v tkáních jelenců, abychom potvrdili infekce v přírodním prostředí,“ vysvětlil pro Medical News Today jeden z autorů studie Suresh V. Kuchipudi.

Odborníci se přitom před zahájením studie obávali, že z exemplářů zastřelených lovci nebo sražených autem nemají moc šancí potvrdit přítomnost nového koronaviru. „Mysleli jsme si, že to bude běh na dlouhou trať,“ řekl pro Vox další z autorů Vivek Kapur, veterinární mikrobiolog z Penn State University. Na potvrzení infekce PCR testem je totiž u jelenců jen omezené časové okno. O to více byly výsledky překvapující.

Tým nakonec sesbíral 283 vzorků tkání z retrofaryngeálních lymfatických uzlin pocházejících z iowských jelenců, a to v době mezi dubnem 2020 a lednem 2021 (132 vzorků pocházelo ze zvířat žijících v zajetí a 151 z volně žijících). Skoro třetina, celkem 92 těchto vzorků, přitom byla pozitivně testována na přítomnost RNA nového koronaviru. Navíc, během sedmi týdnů po vrcholu pandemie v listopadu 2020 bylo pozitivně testováno 80 z 97 vzorků, tedy více než 80 procent.

„Naše studie poukázala, že pokud jde o procenta populace, byli jelenci virem infikováni více než lidé,“ konstatuje Kapur.

Mohlo by vás zajímat

Zvířata se od lidí nakazila opakovaně

Vědci také prozkoumali, které typy variant byly ve vzorcích nalezeny, a porovnali je s typy známými u lidí. Na tomto základě se odborníci domnívají, že došlo k opakovaným přenosům z lidí na jelence, načež se virus začal šířit mezi jelenci navzájem. Zatím se ovšem zdá, že samotná zvířata virem nijak moc netrpí – infekce u nich obvykle probíhá asymptomaticky.

Šíření se přitom neprokázalo jen v Iowě – studie zveřejněná v Nature našla známky viru u třetiny zvířat sledovaných v Ohiu a americké ministerstvo zemědělství zachytilo protilátky i u jelenců v Michiganu, Illinois, New Yorku a Pennsylvánii. Ve Spojených státech přitom žije 25 milionů jelenců.

„Náš tým i další odborníci minulý rok prokázali, že jelenec běloocasý je velmi citlivý vůči SARS-CoV-2 a po experimentální infekci nákazu snadno přenáší na další jedince. Nový výzkum ukázal, že SARS-CoV-2 se v Iowě přenesl z lidí na volně žijící jelence a po četných přenosech z lidí následoval i přenos mezi jelenci, což bylo zjištěno za využití genomiky a molekulárních epidemiologických nástrojů. Rozsah transmise a rozšíření SARS-CoV-2 byl neočekávaný a znamená, že u jelence běloocasého probíhá tichá epidemie ve stejnou dobu, kdy se virus šíří u lidí,“ vysvětluje Jürgen A. Richt, profesor na Fakultně veterinární medicíny Kansaské státní univerzity, který se nové studie neúčastnil.

To ovšem znamená problém, protože se jelenci mohou stát rezervoárem viru a dají mu tak prostor mutovat. „Pokračující cirkulace RNA viru, jako je SARS-CoV-2, může vést k výskytu nové varianty. Je možné, že může být nakažlivější a potenciálně může vést k závažnějšímu onemocnění u zvířat i lidí. Navíc nové varianty pocházející ze zvířecího rezervoáru mohou obejít ochranu poskytovanou současnými vakcínami proti covidu-19,” poukazuje Kuchipudi.

Potřebujeme systém surveillance

Jak ovšem podtrhává Jürgen A. Richt, vědci nemohou vědět, zda by byla nějaká potenciální varianta nebezpečnější. „Je tu sice teoretická možnost, že šíření viru a potenciální adaptace u jelenců může generovat více či méně nebezpečné varianty pro lidi, v tuto chvíli pro to ale nemáme žádné důkazy. Co však víme, a potvrdila to jak nová studie, tak některé další včetně naší vlastní, je to, že se u jelenců běloocasých virus ve velkém množství replikuje a rychle se mezi nimi šíří. U jelenců tak pravděpodobně dojde k virové evoluci a adaptaci, ale dopad a potenciální riziko pro lidské zdraví v současnosti není známo,“ dodává Richt.

Kuchipudi i Richt se ale shodují na tom, že nutně potřebujeme komplexní surveillance vysoce rizikových živočišných druhů, abychom monitorovali evoluci viru a lépe tak ošetřili možnosti přenosu.

„My i mnozí další dlouho voláme pro založení robustního systému surveillance pro monitoring chorob objevujících se u volně žijících zvířat. Nový výzkum zdůrazňuje, jak málo víme o rizicích přenosu ze zvířat na lidi, a demonstruje důležitost vývoje a implementace národně i globálně koordinovaných programů pro monitoraci patogenů v divoké přírodě. Takovýto systém biosurveillance nám umožní lépe porozumět mechanizmům přenosu z lidí na jelence,“ uzavírá Richt.

-mk-