Martina Žižlavská: Lékařů je nedostatek. Atestační vzdělání je jim ale znemožněno

    V červenci 2017 vešel v účinnost nový zákon o vzdělávání lékařů. Od této doby jsou všichni lékaři povinni zapsat se do nových vzdělávacích programů. Ty podle slov ministerstva měly být revoluční a téměř všezachraňující!

     

    Náplň nových základních kmenů (prvních 30 měsíců vzdělávání) nebyla známa až do října roku 2018, tj. 16 měsíců potom, co již byli lékaři povinni se do těchto programů zapisovat. Celou tuto dobu tedy oficiálně nevěděli, jaké stáže a požadavky mají splnit a jediné, co jim zbývalo, bylo vycházet z předchozích programů a čekat a doufat.

    V ještě větším problému se ocitli ti, kteří byli zapsáni v jiném, starším vzdělávacím programu, a rozhodli se pro jeho změnu. Nemohli vědět, co bude obsahem nového, jak moc se jejich již absolvovaná praxe bude shodovat a v případě, že již měli zakončen základní kmen, zda a za jakých podmínek bude uznán.

    Zpoždění vydání vyhlášky o základních kmenech má na svědomí pozdní a neefektivní organizace tvorby jejich náplně ze strany MZČR. Ze strany jednotlivých oborových akreditačních komisí pak následovaly průtahy, neorganizovanost a neochota se na obsahu shodnout. Pediatrie už je tímto doslova legendární.

    Nyní v červenci roku 2019, tj. dva roky po tom, co se lékaři povinně zapisují do nových programů, se celá tato generace lékařů dostává do vážných problémů. Za půl roku totiž dosáhnou doby, kdy by měli absolvovat nově zavedenou kmenovou zkoušku, onu vytouženou reinkarnaci I. atestace.

    Podmínkou splnění obsahu vzdělávacího programu však nejsou pouze jednotlivé stáže, jejichž splnění bylo kvůli zpožděnému vydání vyhlášky o kmenech samo o sobě náročně plánovatelné a uskutečnitelné. Obsahem je také nutnost splnit řadu povinných kurzů, z čehož některé jsou jednodenní, některé týdenní, a k jejich absolvování je potřeba vše naplánovat se zaměstnavatelem, a včas se registrovat a zaplatit nemalé částky!

    Obsahy jednotlivých kurzů však byly také pozměněny a je proto nutné, aby jednotlivé organizace, které kurzy pořádaly, získaly novou akreditaci. O ty si sice zažádaly, ale do dnešního dne akreditace uděleny nejsou. Lékaři se tak ocitají v chaotické situaci, kdy neví, zda si mají kurzy zapisovat, platit a absolvovat. Oddělení specializačního vzdělávání na fakultách ani IPVZ nedovedou odpovědět na to, zda jim budou kurzy uznány. A tak zoufalí mladí lékaři píšou příspěvky na facebooku, píšou na MZČR, píšou na IPVZ a odpovědi stále nejsou.

    Dalším problémem je také zmiňovaná kmenová zkouška, jejíž podoba dosud není známa a lékaři tedy ani neví, jakým způsobem se na ni mají připravit, byť ji mají brzy absolvovat. Otázky zkrátka nejsou zveřejněny a dosud nejsou ani vytvořeny. Navíc jsou lékaři, kteří přecházeli ze starších programů na nové a de facto už mají požadavky praxí a výkonů naplněny již nějakou dobu, nicméně nemohou jít ke zkoušce, protože ta dosud neexistuje.

    Tyto okolnosti jsou důkazem, že specialiazační vzdělávání v ČR zkrátka zorganizovat neumíme. Kvůli změně zákona a novým náplním vzdělávacích programů, které jsou veřejně prezentovány jako revoluční, pokrokové a vycházející vstříc lékařům, dochází ke zbytečnému prodlužování vzdělávání lékařů, a prohlubující se motivaci mnoha mladých lékařů z ČR odejít. Ano, aplikace novely do praxe je prozatím pro absolventy možná tak výborným důvodem, proč z ČR odejít, nikoliv motivací zde zůstat, jak bylo před novelou prezentováno.

    Dva roky uplynuly. Je to dlouhá doba, za kterou se dala řada věcí dohnat – odpustíme-li, že je vůbec podivuhodné, že vše nebylo připraveno před začátkem platnosti nových vzdělávacích programů. Chaos se ale za tu dobu jen prohloubil.

    Nedivme se, že v naší Facebookové skupině  čítající 5100 mladých lékařů stále sílí hlasy o důvodech proč odejít do zahraničí či ze zdravotnictví. A ano, vážení, důvodem číslo jedna nejsou peníze, ale (ne)kvalita vzdělávání.

    Za spolek Mladých lékařů se snažíme maximálně  spolupracovat s Ministerstvem zdravotnictv (ve svém volném čase, nad rámec našich pracovních povinností), jen aby došlo k urychlené nápravě. Je ale už nyní naplno zřejmé, jak nefunkční a nespolupracující je celý tento systém – Ministerstvo zdravotnictví, akreditační komise, lékařské fakulty a IPVZ. Komunikace vázne, chybí jasné vize a vedení. Chybí koncepty vzdělávání. Lepí se díry.

    Byla to příležitost, která proklouzla mezi prsty. 

     

    V této zoufalé situaci cítíme potřebu, aby se urychleně zajistily alespoň tyto čtyři kroky:

    1. udělit akreditace vzdělávacích kurzů organizacím/fakultám, které o ni zažádali,
    2. zajistit uznávání povinných kurzů pro lékaře zapsané v nových vzdělávacích programech, kteří absolvovali kurzy se starší akreditací v době, kdy byli do staršího programu zapsáni (a poté změnili obor, přestoupili do nových programů) či v době, kdy nové kurzy nebyly dosud akreditovány a organizovány,
    3. zajistit uznávání kurzů pro lékaře zapsané ve starších vzdělávacích programech, kteří absolvují nově akreditované kurzy (nové obsahy kurzů mají být krokem vpřed, proto nevidíme důvod, proč by se měly ještě organizovat kurzy se starou akreditací, což by jistě také bylo organizačně zbytečně náročné a chaotické),
    4. konečně odsouhlasit podobu kmenové zkoušky a co nejdříve zveřejnit její náplň.

    Přejeme vám všem mladým lékařům, abyste v tomto frustrujícím a zahořklém systému našli chuť k poctivé lékařské práci. 

    Budeme vás informovat o dalším vývoji.

    Martina Žižlavská
    místopředsedkyně spolku Mladí lékaři z.s.